Článek
Demonstrace začaly pokojně v říjnu, kdy lidé vyšli do ulic na protest proti vládnoucí elitě, která přivedla zemi do nejhorší ekonomické krize za poslední desítky let.
Myšlenka protestů vznikla na komunikačních platformách. WhatsAppové výzvy se chytily tisíce lidí. Protivládní protesty se zklidnily na konci roku po jmenování nového premiéra Hasana Dijába.
Solidární protesty vypukly i v Amsterdamu. Stovky Libanonců žijících v zahraničí tak chtěly vyjádřit nesouhlas s navrhovaným zvýšením daně. Tehdejší premiér Saad Hariri představil řadu reforem, s čímž se ale demonstranti nespokojili.
Od října protesty značně vyeskalovaly, výměna premiéra pomohla jen dočasně. Od ledna jsou Libanonci opět v ulicích.
Protivládní demonstranti v centru Bejrútu blokují silnice. Ve městech se konají protesty proti korupci vlády a hospodářské krizi.
Víkendové demonstrace si vyžádaly 400 zraněných. Sobota byla zatím nejnásilnějším dnem několik týdnů trvajících protestů.
Libanonská měna ztratila 40 % hodnoty a země se potýká i se státním dluhem, který dosahuje až 150 procent HDP. Polovině obyvatel hrozí podle Světové banky chudoba.
Policie rozháněla tisíce lidí pomocí vodních děl, slzného plynu a gumových projektilů. Ministr vnitra odsoudil demonstranty za to, že na policii zaútočili.
