Článek
Zvony kostelů v Českých Budějovicích od čtvrtečního večera nahradily zvuky velkých hrkaček.
Průvod tří desítek lidí s těmito nástroji křižoval centrum města v pravidelných intervalech. Řehtání skončilo až v sobotu večer.
Hrkání je velikonoční tradicí, která má připomenout, že zvony odletěly do Říma.
Tradici hrkání na jih Čech přinesl divadelník Víťa Marčík z Moravy, kde tento zvyk patří k Velikonocům.
Třídenní mlčení zvonů má vyjádřit smutek a střídmost křesťanů.
Po odeznění modlitby Sláva na výsostech Bohu zvony umlkají a v Římě jim má požehnat papež. Zvony se pak vrací vždy na Bílou sobotu.
Někde se tomu říká řehtání, ale v Napajedlech, odkud Marčík pochází, znají tento zvyk jako hrkání.
Od truhláře z Napajedel jsou i dřevěné hrkačky.
Účastníci si několikrát denně nasadili masky a vyrazili.
Uprostřed průvodu šla čtveřice s rakví.
Hrkači duněli ulicemi ve dvojstupu. Všichni byli v černém, někteří nesli pochodně.
V minulosti chodilo Budějovicemi třeba až sedmdesát hrkačů.
Loni Marčík kvůli omezením souvisejícím s koronavirem městem prošel pouze s jedním dalším účastníkem.
Letos dostal na akci výjimku, přesto ji uskutečnil ve skromnějším provedení než v minulosti.
Marčík stojí i za dalším tradičním velikonočním projektem, kterým je tesání kříže.
Také tuto aktivitu museli organizátoři kvůli pandemii změnit.
Z náměstí Přemysla Otakara II. ji přesunuli před katedrálu svatého Mikuláše.
Dříve se tesalo 12 křížů, ale akce přitahovala hodně pozornosti, takže ji letos zeštíhlili na jeden kříž.
Hrkání a tesání kříže v Českých Budějovicích jsou jedny z mála velikonočních akcí, které se v Jihočeském kraji konají i při koronavirové pandemii.
Poslechněte si zvuk hrkačů z Českých Budějovic.
