Co je pandemický zákon, kdy byl přijat a jak se liší od nouzového stavu?

Nouzový stav skončil 11. dubna 2021, vláda ale většinu stávajících opatření vyhlásila znovu s platností od pondělí 12. dubna, ta už se opírají o v únoru schválený pandemický zákon. Některé z dlouhé řady zákazů zmizely – například zákaz nočního vycházení, cestování mezi okresy a také začal návrat některých dětí do škol.

Pandemický zákon byl v České republice přijat v pátek 26. února 2021. Jeho plný název zní zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19.

Pro pandemický zákon hlasovalo celkem 124 poslanců, 24 jich bylo proti. Pro byli vládní poslanci ANO a ČSSD i většina opozičních poslanců. Pro byli Piráti, STAN i koalice Spolu, tedy poslanci ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Většina komunistů se zdržela, pro byl pouze poslanec Jiří Dolejš. Proti byla SPD, která pandemický zákon dlouhodobě odmítá podpořit, protože je to podle předsedy SPD Tomio Okamury jen jiný nouzový stav.

Zákon ještě ten samý den v podvečer podepsal prezident Miloš Zeman, mohl tedy vejít v platnost.

Pandemický zákon, který byl v České republice přijat 26. února 2021, poskytuje právní rámec řešení pandemických situací, v tuto chvíli se konkrétně jedná o pandemii nemoci covid-19. Dnem jeho účinnosti vstoupila Česká republika do stavu pandemické pohotovosti.

Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice mohou ve stavu pandemické pohotovosti vyhlašovat mimořádná opatření, jejichž cílem je zmírňovat šíření pandemie nemoci covid-19. Stav takzvané pandemické pohotovosti může být ukončen usnesením Poslanecké sněmovny přijatým na návrh vlády nebo jedné pětiny z 200 poslanců, tedy 40.

Během trvání pandemického zákona má stát menší pravomoc, než když je vyhlášen nouzový stav. Přesto ale může vyhlašovat více opatření než v době, kdy ještě zákon nebyl přijat.

Vláda může v porovnání s nouzovým stavem méně zasahovat do práv a svobod občanů. Nemůže například omezit volný pohyb, nařídit pracovní povinnost nebo uzavřít hranice. Opatření, která při pandemickém zákoně vydává Ministerstvo zdravotnictví a nikoli vláda, musí být přesně odůvodněna. Během nouzového stavu přitom stačí opatření vydat, oznámit jejich rozsah a dobu trvání.

S tím souvisí také možnost občanů napadnout některá rozhodnutí u soudu. Lidé mohou podat správní žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu, který věc projedná přednostně. Takovou možnost občané během nouzového stavu nemají. Při něm je možné obrátit se jen na Ústavní soud.

V době nouzového stavu také vláda nemusí informovat Sněmovnu o opatřeních, která vyhlašuje. Tuto povinnost jí ukládá až pandemický zákon.

Poslanci pak mají v jistých ohledech velmi podobné pravomoci jak při nouzovém stavu, tak při platnosti pandemického zákona. V obou případech mají možnost daný stav ukončit. Nouzový stav poté prodlužují (či ruší), v případě zákona spouští pandemickou pohotovost, kterou nemusí prodlužovat, ale až ukončit.

Pandemický zákon je navíc připraven tak, že může fungovat jen do 28. února 2022. Nouzový stav takto omezen není, vláda ho může vyhlásit na třicet dní (platí přitom stále to, že ho Sněmovna může prodloužit nebo zrušit).