Hlavní obsah

Pár rad pro Slavii, jak postoupit přes soupeře, na kterého má

Jaromír Bosák
Komentátor
Foto: Profimedia.cz, Seznam Zprávy

Glosář Jaromíra Bosáka o prvním osmifinálovém utkání Slavie se skotskými Rangers.

Reklama

Britské dobrodružství Slavie pokračuje s Rangers. Před včerejším utkáním v Edenu jsem ze všech stran poslouchal, že postup by pro sešívané poté, co zvládli dostaveníčka s Leicesterem, neměl být problém. Taková legrace to nebude.

Článek

A to píšu s tím, že si skutečně myslím, že co do ryze fotbalových kvalit je Leicester o třídu výše než skotský mistr. Rangers nemají k dispozici nikoho takového, jako jsou Barnes, Maddison, Vardy nebo Tielemans. Na druhou stranu bezvadně fungují jako tým, je to prostě modrý stroj, který nahodíte s prvním hvizdem a vypnete až po poslední vteřině.

Velkou nevýhodou pro glasgowské modré je fakt, že v domácí soutěži hrají jen mizivý počet těžkých utkání. Celtic, možná trochu Aberdeen a Hibernian, ale pak už začíná víceméně slepá mapa. Myslím, že zbytek skotské Premiership, týmy jako Ross County, Hamilton, Kilmarnock, by měly v české lize velké potíže. Porážet je je pro Rangers povinnost, která žádný výkonnostní posun nezaručí. I proto pořád favorizuji Slavii.

Červenobílí nezačali špatně, naopak. Už v sedmé minutě pozdravil Stanciu gólmana McGregora způsobem, že skotský veterán jen smutně sledoval míč plachtící k levé tyči. Velká škoda, že podobný pokus o pár minut později trefil slávistický záložník o něco hůře a balon skončil mimo. V těchto minutách vypadali Gerrardovi hoši na to, že si do Glasgow odvezou trojku. Možná že tomuto dojmu trochu propadli i sami slávisté.

Jenže vývoj utkání se zhruba po půl hodině začal ubírat úplně jiným směrem. Seriál několika menších chyb, nedorazů a nepřesností vyvrcholil mizerně zvládnutou standardní situací ve 36. minutě. Určitě neobjevím Ameriku, když se dopustím tvrzení, že bránění těchto herních variant je v posledních týdnech nejslabším místem slávistů. Stačí zavzpomínat na Příbram, Slovácko, Baník, nyní Rangers, obdržené góly mají ve většině případů stejného jmenovatele. Otázka je, proč se podobné chyby stále opakují?

Rozhodně se nedá předpokládat, že by se standardkám trenérský štáb Slavie nevěnoval. Vsadil bych si na opačnou variantu. Určitě jde o velmi probíranou a nacvičovanou součást hry. Ovšem v zápasech to tak nevypadá. V případě vyrovnání Helandera jsem viděl nízkou koncentrovanost a nedohrání situace na sto procent. Ať už od hráčů v poli, nebo od gólmana Koláře. Jako by všichni zúčastnění nepokládali za možné, že se Hagi ještě může dostat k míči a vrátit ho před branku. Myslím, že v tomto případě měl být Ondřej Kolář daleko důraznější a reagovat rychleji, Hagi to měl neskutečně jednoduché.

Dá se najít nějaká souvislost s bídným prvním poločasem v Uherském Hradišti nebo s mizernou druhou půlí proti Baníku? Samozřejmě, mohu se plést, nesedím s hráči v kabině, nedusám s nimi po hřišti, ale z křesla před obrazovkou mám sem tam dojem, že jistých výpadků v koncentraci, momentů se sníženou pozorností a vnímavostí, co že se to vlastně na trávníku děje, je daleko více, než by bylo záhodno. Zrovna tohle třeba při rohovém kopu docela vynikne. Neplnění daných úkolů? Nedostatečná organizace spoluhráčů ze strany Koláře? Nikoli optimální chování v soubojích? Špatný odhad gólmana při vysokých míčích do pokutového území? Od každého něco?

Ne, nemyslím si, že by červenobílí nebojovali, neběhali, nechtěli vyhrávat. Šlo by o nesmyslnou a nesmírně nespravedlivou kritiku, tohle se jim upřít v žádném případě nedá. Jako příklad bych si vzal Jana Kuchtu. Proti Leicesteru ani proti Rangers se zatím nedostal k pořádnému zakončení, ale těžkou dřinu na place odvedl za dva, pracuje pro tým, ne na svá čísla. Rozhodně není sám. Ale do pozitivní křivky výkonu a soustředění se dostávají nepříjemné pomlky.

Jedna z nich se vymstila a k postupu mají po první polovině duelu blíže chlapíci ze skotských vršků. Pokud bych měl ještě někoho vyzdvihnout za výkon v prvním utkání s Rangers, jistojistě bych jmenoval Ondřeje Kúdelu. Hraje s přehledem, skvěle dokáže anticipovat myšlenku soupeře, pořád má dostatečně rychlé nohy. V defenzivě drží nastavenou laťku Zima, byť rozehrávka s ním ne vždy chce kamarádit. Velká škoda, že se vykartoval pro odvetu.

Bah tentokráte předčil Bořila, co se hry krajních beků týče. Jmenovat někoho z ofenzivních hráčů, když pominu již zmíněného bojovníka Kuchtu, je složité. Stanciu měl parádní momenty, ale také hodně hluchých chvilek. Navíc si nejsem jistý, že bude trenérovi Trpišovskému v nejbližších dnech k dispozici. Střet koleny s Morelosem nevypadal dobře a obávám se jisté pauzy. Rád bych se mýlil. Sima byl vidět jen zřídka, pravda, že by mu především ve druhém poločase spoluhráči pomohli nějakou dobrou přihrávkou do šance, to se říci nedá. Olayinka nastupoval se zdravotním problémem, který ho zjevně limitoval, jeho schopnost obejít protihráče hodně chyběla.

Bude se určitě hodně diskutovat o tom, že většinu druhého poločasu nehrála Slavia dobře. Hodně zbrklých řešení, technických chyb, ztrát míče, to všechno umožnilo, aby se do hry dostali hosté. Naštěstí Kolář vyrazil hodně nebezpečný pokus Davise. Nesouhlasím s tím, že se do tohoto stavu útlumu dostali červenobílí proto, že inkasovali vyrovnávací gól. Respektive si říkám – proč by měli? Soupeř vyrovnal. A co? Jedeme dál, chceme postoupit! Podle mého tento způsob myšlení dělá velká mužstva a jejich úspěchy. V sobotu Bayern prohrával po pár minutách s Dortmundem 0:2. Vyhrál 4:2, protože stále hrál to své, bez ohledu na průběžný stav. I Slavia dokázala otočit těžká ligová nebo pohárová utkání, tak by ji neměl jeden gól vyřadit na desítky minut ze hry.

Nakonec z toho mohla být velká sláva. Ovšem zákrok McGregora proti hlavičce Masopusta? To byla fotbalová báseň. Pamětníkům musela připomenout robinzonádu anglického gólmana Bankse při likvidaci hlavičky Pelého při zápase mistrovství světa v Mexiku v roce 1970. Dodnes je tento zákrok pokládán za jeden z vrcholů gólmanského umění. Vřele doporučuji vyhledat si, stojí to za to. McGregor o moc nezaostal, předvedl fantastický kousek a připravil Slavii o vítězství.

Odveta nebude jednoduchá. Někteří hráči základní sestavy budou Trpišovskému chybět, na druhou stranu obvykle hodně hlučné tribuny Ibrox Stadium nebudou žádným strašákem. Sešívaní si dokázali, že Morelos, Kent nebo Hagi se dají ubránit. Nebýt Hagiho přihrávky před vyrovnávacím gólem po už zmíněné chybě defenzivy, moc často by je komentátoři nejmenovali. Jasné je, že Rangers budou zase hodně běhat, napadat, hrozit ze vzduchu, s kondicí rozhodně problém nemají. Ale dát jim gól určitě není neřešitelný problém. Jen je potřeba nedopustit se laciných chyb, hlavně při rohových a volných přímých kopech. Ty se platí draze. Byla by škoda, kdyby právě kvůli nim Slavia nepřekonala soupeře, který je k poražení.

Reklama

Doporučované