Výhled po koronaviru? Určité profese nebudou třeba, předpovídá ekonomka

Celý rozhovor si můžete pustit ve videu. Níže vám nabízíme přepis rozhovoru:

Kanadský karikaturista na jednom obrázku zdůraznil, že se obáváme druhé, případně třetí vlny koronaviru a přes ně nevidíme mnohem horší tsunami, která se na náš řítí, jménem recese. Je to podle vás skutečně to, co se na nás řítí?

Primárně se na nás řítí zdravotní krize. To jsme koneckonců viděli v posledních měsících a je potřeba říct, že samozřejmě ta recese je potom obrázkem boje s tím covidem. My jsme se na podzim vrátili v podstatě do stavu na jaře. Bylo potřeba zachovat funkčnost zdravotnického systému, takže ať to stálo, co to stálo, začali jsme regulovat ekonomiku tak, aby byla dostupná zdravotní péče pro nakažené občany.

Já vždycky říkám, že je potřeba si uvědomit, že se musíme dostat do stavu, kdy bude možné už tu ekonomiku nějakým způsobem nechat volně fungovat, tedy hledáme nějaký nový model ekonomického fungování, nějaký kompromis, který na jedné straně umožní chránit občany, na druhé straně zase umožní fungování ekonomiky. To zdravotnictví je financováno z toho, jak funguje ekonomika. Je potřeba najít ten správný balanc.

A ten balanc stále ještě hledáme?

Ten balanc hledáme. Na jaře jsme si velmi draze koupili čas na to, abychom se připravili na druhou vlnu. Experti upozorňovali, že koronavirus kopíruje schéma španělské chřipky, kdy na podzim přišla daleko silnější vlna, než byla na jaře. Bohužel ten čas jsme efektivně nevyužili k tomu, abychom se připravili. Proto jsme se na podzim zase dostali na začátek. Chyběly nám trasovací kapacity, chyběly nám testovací kapacity, takže to do jisté míry vypadalo tak trochu jako na jaře, ale s jediným rozdílem, že jsme už měli dostupné nástroje pomoci, které ale z mého pohledu, ve srovnání se zeměmi na západ od nás, nejsou tak vysoké. Těm podnikatelům není poskytována tak velká pomoc.

Pokud se přidržím toho, co jste říkala, neboli že bude následovat scénář španělské chřipky, tak pokud přijde ještě jedna vlna, jak hluboké budou ekonomické dopady?

Ekonomické dopady budou hluboké, ale já bych ráda zmínila, že státy kolem nás jsou si toho vědomy, a proto skutečně velmi akcelerují přípravy na očkování. Británie začala očkovat dnes, protože už má schválenou onu vakcínu Pfizer. My čekáme na schválení v rámci Evropské unie. Německo ale počítá, že to bude schváleno během 14 dnů, takže je připraveno do čtrnácti dnů začít očkovat. Vybudovalo očkovací centra po celé zemi a mají poměrně podrobná očkovací schémata.

Je poměrně jasné, že tady se rozevřou nůžky mezi zeměmi, které byly schopny se na to očkování připravit a jsou schopny v relativně krátkém čase naočkovat většinu nebo minimálně polovinu své populace, a těmi, které ne. Ty první třeba nebudou muset na jaře dělat další tupý lockdown a nevyjdou tak ekonomicky oslabeny z této krize.

Rozumím vám správně, že Česko čeká podle toho, jak nejsme připraveni na očkování, třetí lockdown, zatímco sousední země budou mít otevřenou ekonomiku a vlastně nás ekonomicky dále předeženou?

To vám musí říct epidemiolog. Já jsem ekonom, pouze z ekonomického hlediska hodnotím to, že jinde existují nějaké strategické plány a jako ekonomové upozorňujeme poměrně dlouho na to, aby se nestalo to stejné, co se stalo na jaře.

Ministr Blatný představil v pondělí nějaký základní plán, jak očkovat. Znamená to, že máme zpoždění?

Máme zpoždění. A velké. Pokud dojde k tomu, že nebudeme schopni, skutečně, ochránit tu část populace, která to potřebuje, tak zřejmě budeme na jaře opět muset regulovat tu ekonomiku, což znamená, že jí stát bude muset zase pomáhat.

A chtěla bych upozornit, že ty podnikatelské subjekty jsou oslabeny. Nějakým způsobem se porvaly s tím prvním lockdownem, ten druhý lockdown je skutečně velmi výrazně oslabil a celá řada z nich je na kolenou. Kdyby v každé vlně zaniklo 10 % podnikatelských subjektů, což není žádný nadsazený odhad, tak ta báze pro příjmy státního rozpočtu pro příští rok se velmi výrazně redukuje a samozřejmě to bude mít dopad.

Jak moc by se tedy redukovala?

Případně by se zredukovala o skoro třetinu.

Znamená to tedy, že každá třetí firma by skončila, kdyby přišel třetí lockdown?

Pokud by v každé vlně zaniklo 10 % podnikatelských subjektů.

Co říkáte v tomto ohledu na prohlášení odboráře Bohumíra Dufka, že se například hostinští budou muset přeškolit na dělníky?

To je z mého pohledu tak absurdní prohlášení, že ho asi ani žádným způsobem nehodlám komentovat.

Když odhlédneme od té absurdity hostinský-dělník, nebudeme se muset přeškolovat? Jak jinak se vyrovnat s tím, že přijde určitě vlna propouštění, pakliže budou zanikat firmy?

Vlna propouštění určitě přijde. Antivirus tak, jak je nastavený, určitě zcela jistě na jaře pomohl udržet tu zaměstnanost. Ale koronavirus je technologický i digitální akcelerátor a my skutečně přeskakujeme do jiné dimenze struktury ekonomiky a těmi nástroji doslova betonujeme trh práce, protože úzkostlivě hájíme nezaměstnanost a nemotivujeme pracovníky, aby se přeškolovali. Je potřeba si říct, že určité typy profesí po skončení této krize prostě nebudou potřeba nebo nebudou potřeba v takové výši.

Část té nezaměstnanosti trh absorboval sám - příkladem jsou číšníci, kteří šli pracovat do kurýrních služeb, ale určitě vám zaměstnavatelé řeknou, že v těch sektorech, které se dynamicky vyvíjí, bojují s tím, že na trhu práce nejsou lidé, které by mohli zaměstnat. Proto je potřeba, abychom co nejrychleji přijali kurzarbeit, což je nástroj, který používalo Německo v roce 2008 v souvislosti s hospodářskou krizí. Ten je právě nastaven jednak na tu pomoc, ale také na tu rekvalifikaci, a to další vzdělávání těch pracovníků, již mohou přecházet do jiných sektorů ekonomiky, které se začnou dynamicky rozvíjet.

Paní Anna se ptá: „Jak velká nezaměstnanost se dá po současné krizi očekávat?“

My jsme od jara mluvili o tom, že se můžeme dostat někde k 300 až 400 tisíc nezaměstnaným. Tyto obavy se díky Antiviru nenaplnily. Nicméně znovu podotýkám, že ta velmi nízká nezaměstnanost, kterou máme ve srovnání s okolními státy, skutečně betonuje tu změnu struktury ekonomiky. My chceme, abychom se posunuli k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, jsme ekonomika s levnou pracovní silou a bez nějaké vyšší nezaměstnanosti, možnosti rekvalifikace a nastoupení do nových oborů se toto prostě nestane.

Pan Vodička se ptá: „Jak vnímáte to, jak se teď chová vláda? Zavře, otevře, zavře jen trochu, jak mají mít lidé ekonomické jistoty, když vláda nedodržuje ani jasně předepsaná pravidla?“

Jako ekonom dlouhodobě upozorňuji na to, že tu zásadní roli, kterou vláda má sehrávat v takto těžké době, je snižování míry nejistoty v ekonomice. Tady toto je nástroj, který nás nic nestojí. Stojí nula korun, ale velmi výrazně by právě pomohl všem zaměstnancům, podnikatelům i rodičům. Já jsem byla velmi ráda, že jsme přišli s tím, že ukazujeme nějaký protiepidemický plán, jak budeme postupovat. Musím ale říct, že pondělní rozhodnutí, které jde úplně mimo ten protiepidemický systém, zase dále tu nejistotu v té ekonomice zvýšil, což rozhodně podnikatelům nepomáhá.

Vy jste to teď řekla tak kulantně, ale v pondělí jste na Twitter napsala, že PES pošel.

Ano, PES pošel. Když se zastavím ještě u té jistoty, tak totéž se odehrává na poli daní. Je 8. prosince a my v této chvíli nevíme, jaké daně budeme platit z našich příjmů od ledna. Zároveň firmy netuší, jaké budou mít odpisy, a dokonce zpětně k tomuto roku.

Co je podle vás největší problém daňového balíčku, na kterém se ještě stále usilovně pracuje?

Ten balíček má tolik problémů. Jediné pozitivní, co já na něm shledávám, jsou právě ty zrychlené odpisy. Ale zrovna u těch zrychlených odpisů to já vnímám jako naprosto minimální problém. Protože ty odpisy se dělají na konci roku, tzn. i kdyby to bylo přijato v lednu nebo v únoru, tak to ještě nevytváří tak velkou nejistotu pro ten podnikatelský subjekt. Problém toho daňového balíčku je jednak dopad do státního rozpočtu, a to není jednorázový dopad, ale to je dopad, který se propisuje do jakéhokoliv dalšího státního rozpočtu.

Druhá věc je ta, že v tuto chvíli je potřeba pomoci především střední třídě, protože střední třída je tou, jež peníze, které by jí zůstaly na té výplatě navíc, vezme a pošle je z větší části zpátky do ekonomiky tím, že je utratí. Ten daňový balíček, tak, jak je nadesignovaný, znamená, že dvě třetiny z té ušetřené částky půjdou vysokopříjmovým skupinám, které ty peníze neutratí v české ekonomice, ale část budou investovat v zahraničí a část uloží například do nemovitostí. Což samozřejmě dále povede ke zvyšování cen nemovitostí a zvyšování nedostupnosti bydlení a potažmo může vést samozřejmě i k inflaci.

Já se zeptám spolu s naší divačkou, paní Floriánovou: „Kdy, když ne teď, by byla vhodná doba na rušení superhrubé mzdy, které je nám slibováno dlouhé roky?“

Zrušení superhrubé mzdy se mělo udělat před dvěma lety v době konjunktury. V tuto chvíli je daleko elegantnější řešení pouze zvýšení slevy na poplatníka a její případné překlopení do bonusu - tedy že poplatník, který by neměl dostatečně vysoký daňový základ, by dostal peníze zpět. Stejně tak, jak je to u bonusu za dítě.

Měli bychom skutečně otevřít veřejnou diskuzi o tom, jakou strukturu by měl mít daňový mix České republiky, protože náš daňový systém je 30 let starý. Vůbec nereflektuje strukturální změnu ekonomiky, nereflektuje rozvíjející se sektory, jako je třeba digitální sektor. Každý daňový systém musí reflektovat ekonomiku. Ten náš ji nereflektuje.

Vy jste dříve uvedla, že tímto balíčkem krademe budoucnost našim dětem. Jak dalekosáhlé ty důsledky budou? Na co nebude?

Z mého pohledu ty důsledky budou dalekosáhlé v tom smyslu, že namísto toho, abychom tu krizi brali jako příležitost a skutečně se snažili vyřešit základní dvě strukturální reformy - důchodového a daňového systému, které nám připomíná jak Evropská unie, tak Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) při svém každoročním hodnocení České republiky. Místo toho ten daňový systém rozbombardováváme tak, že z něho zbyde jenom torzo.

Budoucnost našich dětí vidím velmi ohroženou, a to ze dvou důvodu. My tady všichni jásáme nad tím, že možná zaplatíme nižší daň, ale je potřeba říct, že ten deficit je tak velký, že my se velmi rychle budeme blížit k dluhové brzdě, která je 55 % HDP. To se stane možná už v roce 2025 nebo 2026. A snižovat zadlužení země z 55 % nejde jenom prostřednictvím škrtání výdajů. Takže, jinými slovy, my našim dětem říkáme: My žijeme na úkor vaší budoucnosti, protože vy budete muset snižovat ten dluh. Naše děti bez důchodové reformy budou mít nižší důchody a budou platit vyšší daně, aby splatily dluh, který jsme vytvořili my.

Znamená to, že nejpozději v roce 2025-2026 bude potřeba zvýšit daně zpátky? Nebo na jinou úroveň?

Určitě, protože podle tempa anebo míry toho zadlužování bychom si v roce 2025 nebo 2026 měli sáhnout na tu dluhovou brzdu, 55 % HDP.

Vy jste zmínila deficitní rozpočet, ten aktuální návrh zní 320 miliard minus. Na příští rok. Kolik to bude podle vás doopravdy?

Doopravdy to bude výrazně víc. A ten rozpočet, tak, jak je předložen, tak vůbec nereflektuje ekonomickou realitu. Ten předložený rozpočet je postaven na makroekonomické prognóze z 15. září. Makroekonomická prognóza z 15. září nevěděla, že bude druhá vlna. Nevěděla, že bude lockdown a počítala s růstem HDP pro příští rok 3,9 %. Mezitím se hodně změnilo. K mému naprostému šoku Ministerstvo financí přišlo s tím, že v listopadu nebude zpracovávat makroekonomickou prognózu. Takže Mojmír Hampl trefně řekl: Jsme na rozbouřeném moři a kapitán lodě vypnul kompas. Nevíme, kam plujeme.

Česká národní banka makroekonomickou prognózu udělala, má v ní tři scénáře a i ten nejoptimističtější počítá s růstem HDP 2,4 %, a minulý týden zveřejnila zprávu OECD, která počítá s růstem HDP 1,7 %. Takže je zcela jasné, že ty příjmy v tom státním rozpočtu jsou výrazně nadhodnocené. Ty příjmy tak vysoké nebudou, což znamená, že ten deficit bude výrazně vyšší.

A je něco akutně špatného na deficitním rozpočtu?

V tuto chvíli akutně špatného na deficitním rozpočtu by nebylo nic, pokud by ty výdaje skutečně souvisely s řešením covidové krize a putovaly na podporu podnikatelů a řešení následků krize. Bohužel tomu tak není. V tom rozpočtu je celá řada dalších věcí. Experti ekonomičtí by se zřejmě tak nepozastavili nad výškou toho deficitu, pokud by Ministerstvo financí přišlo s poměrně jasnou vizí a koncepcí konsolidace veřejných financí.

Německo počítá, že se v letech 2023 až 2024 dostane nikoliv do deficitu, ale do vyrovnaného rozpočtu. Já jsem byla minulý týden s paní ministryní v Událostech, komentářích a ona hovořila o tom, že ta konsolidace musí být velmi pozvolná. To je něco, co nás trochu děsí. Vzhledem k té velké krizi očekáváme, že i příští rok musí být deficit, aby se sanovaly následky té krize. Ale znovu říkám, ten deficit by skutečně měl obsahovat pouze výdaje, kterými se budou sanovat následky krize, a já o tom nejsem úplně přesvědčena.

Příští rok je volební rok, takže se mohu jen domnívat, že celá řada těch výdajů, které jsou v tom rozpočtu obsaženy, mohou souviset například s tím, že budeme chtít zavádět další slevu na jízdné, pastelkovné, další rouškovné nebo cokoliv jiného. To nejsou, prosím pěkně, náklady, které by v tom rozpočtu měly být.

Jedním z těch mandatorních výdajů jsou důchody. Jen v příštím roce na ně má jít rekordních 537 miliard korun. Kdy se nám tímto tempem zhroutí současný důchodový systém?

Důchodový systém se určitě nezhroutí. To jsou silná slova. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) před 14 dny vydala zprávu, ve které hodnotí penzijní systém České republiky a jasně tam vymezuje oblasti, se kterými je něco potřeba dělat. Upozorňuje na to, že náš systém je velmi komplikovaný. Že lidé, kteří celý život platí odvody na sociální zabezpečení, nevědí, jak budou mít vysoký důchod. Upozorňuje na to, že jsme země, která velmi málo ten důchodový systém dofinancovává z obecných daní. U nás je 80 % nákladů hrazeno z vybraného pojistného, zatímco průměr zemí EU je 55 %. OECD na to poukazuje a bere to jako důsledek toho, že máme velmi nízké důchody. Jenom pro informaci, u nás má zhruba 200 tisíc důchodců důchod nižší jak 10 tisíc korun, přičemž hranice příjmové chudoby v České republice je 12 818 korun. Takže to procento důchodců, kteří jsou vlastně pod hranicí příjmové chudoby, je velmi vysoké.

A bude narůstat?

Pokud se s důchodovým systémem nic neudělá, tak samozřejmě bude narůstat, protože pokud bude nadále hrazen v tomto poměru, v jakém je, tak na to, aby nebylo tolik důchodců pod příjmovou hranicí chudoby, samozřejmě nebude. Je nutné si říct, že dnes na jednoho důchodce připadají tři pracující. Kolem roku 2050 to bude 1,71 pracujícího.

Vy jste se na začátku ohradila proti tomu, že zkolabuje ten systém, ale sama jste ještě před koronakrizí odhadovala, že pokud se teda nic neudělá, tak v roce 2030 nastane bod, kdy důchody budou muset klesnout o 11 %. Jak to vypadá po koronakrizi? Bude to dřív a bude to víc než 11 procent?

Bude to víc než 11 %. Ale to je hypotetická situace, kdy jsme hovořili o tom, že by se s důchodovým systémem nic neudělalo. Tedy nedošlo by k žádné reformě penzijního systému a plošně by důchody musely klesnout o 11 %, aby se zachovala udržitelnost veřejných financí. Ta koronakrize to samozřejmě prohloubí, tam se blížíme někde k 20 procentům. Ale proto vznikla Komise pro spravedlivé důchody, a proto tento pátek bude představen návrh důchodové reformy již v paragrafovaném znění.

Jak to bude vypadat?

V tuto chvíli mohu určitě říct, že stavíme na všech těch závěrech, které byly projednávány důchodovou komisí. Není žádným veřejným tajemstvím, že hovoříme o rozdělení prvního pilíře na nultý a první. Hovoříme o tom, že by měl být nějaký minimální důchod garantovaný všem. A poté, že by v tom prvním pilíři měl být nějaký zásluhový důchod.

Myslíte si, že je vůbec možné, aby za trvání této vlády neboli do podzimu příštího roku byla ta paragrafová reforma schválena?

Já nejsem politik, já nedokážu předjímat. Mým úkolem bylo se skupinou expertů a zástupců všech politických stran jak ve Sněmovně, tak v Senátu a se sociálními partnery se shodnout napříč politickým spektrem na nějakém možném řešení. My jsme se skutečně shodli. Ta shoda na tom technickém rozdělení toho pilíře na nultý a první v té komisi byla. Takže máme nějaký křehký návrh, kde byla skutečně křehká shoda napříč politickým spektrem. Jak to bude vypadat v Poslanecké sněmovně, já skutečně nedokážu předjímat. Svoje zadání jsem splnila, protože ta práce nebyla jednoduchá. Já jsem si velmi rozmýšlela, jestli tu práci jako předsedkyně důchodové komise vezmu. Ale vzhledem k tomu, že skutečně 30 let nejsme schopni přijít s důchodovou reformou a na Slovensku už ji mají 10 let, tak jsem si řekla, že se pokusím vložit svoji energii a úsilí do toho, aby nějaký návrh vznikl. Ten návrh vznikl a teď bude v rukou politiků.

Pan Stuchlík se ptá: „Kolik si má teď třicátník dávat bokem, aby v důchodu neumřel hlady?“ Pakliže by prošel váš návrh.

Samozřejmě součástí té důchodové reformy musí být také diskuze o zefektivnění třetího pilíře. Dneska víme, že v tom třetím pilíři - v tom penzijním připojištění, jednak málo spoří mladí lidé. Jednak to není využíváno jako penzijní připojištění, ale je to spíš využíváno jako spořící produkt. Tedy, že po nějakou omezenou dobu si tam člověk spoří a pak si to jednorázově vybere a je potřeba říct, že ta průměrná úložka je strašně nízká. Obecné pravidlo platí, že čím dřív začnete spořit na důchod, tak tím menší částku si musíte odkládat, ale je to velmi individuální.

Samozřejmě záleží i na tom, jakou životní úroveň v tom důchodu chcete mít. Někdo je zvyklý na vysokou životní úroveň a nechce se jí vzdát ani v důchodu. Ale ten státní důchod musí být připravený na to, že spousta lidí - třeba mladé rodiny s dětmi, které nemají na to, aby dětem platily školní obědy - asi těžko mohou spořit na penzi. Skutečně je proto potřeba najít takový balanc, aby tam byl dostatečně vysoký ten nultý pilíř, tedy ten minimální důchod, aby důchodci nežili pod hranicí chudoby.

Je možné udržet parametr, který ministryně Maláčová brání zuby nehty, a to je zvyšování věku odchodu do důchodu?

I OECD ve své zprávě hovoří o tom, že jsme země, která má nižší věk odchodu do důchodu. Tady je několik věcí. Je potřeba si uvědomit, že to je velmi individuální věc. Zřejmě lidé, kteří nepracují manuálně a pracují v kanceláři, tak tam by asi ten věk odchodu do důchodu zdvihnout třeba o rok nemusel být problém. Na druhou stranu, jsou lidé, kteří skutečně pracují manuálně. Doba dožití ve zdraví se přitom v České republice nějak dramaticky nezvyšuje a u těchto profesí by to mohl být samozřejmě velký problém. My, ekonomové, experti, kteří se na to díváme z té ekonomické stránky, říkáme, že zvýšení věku odchodu do důchodu je poměrně jednoduchý nástroj, jak ten systém velmi rychle vybalancovat. Od deficitu do nějaké černé nuly. Ale skutečně by měl být používán s velkým rozmyslem, protože pokud nám neroste věk dožití ve zdraví, tak vám zvýšení odchodu do důchodu nepomůže, protože ti lidé spadnou do předčasných důchodů nebo spadnou potom do nějakých sociálních dávek.

Diskuze o zvyšování věku odchodu do důchodu byla na stole před rokem a neprošla Komisí pro spravedlivé důchody. Ministerstvo práce a sociálních věcí má za úkol jednou za pět let přijít s přehodnocením věku odchodu do důchodu, v závislosti na demografickém vývoji, a má platit jednoduché pravidlo, že čtvrtinu života by člověk měl strávit v důchodu. Před tím cca rokem a půl to bylo přehodnoceno a vláda se shodla na tom, že se věk odchodu do důchodu zvyšovat nebude, protože to je samozřejmě velmi politicky citlivé téma. K dalšímu přehodnocení by mělo dojít asi za tři a půl roku. Takže o tom rozhodne další vláda.

Vy jste řekla, že zvyšovat odchod do důchodu, zejména pro manuálně pracující, je obtížně. Když se vrátím na začátek - říkala jste, že je šance nastartovat změny v ekonomice, kde se posuneme k práci s vyšší přidanou hodnotou, což není ta fyzicky náročná. Jak by taková změna, díky covidu-19, vlastně mohla vypadat, když ji využijeme dobře?

My se samozřejmě musíme posunout k té produkci s vyšší přidanou hodnotou. My bychom měli rozvíjet obory jako jsou biotechnologie, nanotechnologie, kosmické vědy a tak dále. Neměli bychom být pouze montovnou, měli bychom rozvíjet vědu a výzkum. Měli bychom chtít, aby tady firmy měly svoje výzkumná centra. Určitě by se měl rozvíjet farmaceutický průmysl. V energetice bychom měli usilovat o decentralizaci produkce elektrické energie, měli bychom usilovat nejenom o chytrá města, měli bychom usilovat i o chytré vesnice, protože na vesnicích žije 30 % populace České republiky. Tedy investovat třeba do toho, že by si mezi sebou vesnice vyměňovaly v rámci sítě přebytky energie. Měli bychom například podporovat vývoj velkokapacitních baterií na ukládání elektrické energie.

To jsou skutečně chytré investice, které nás mohou posunout k produkci s vyšší přidanou hodnotou. Stát by neměl zbytečně tu ekonomiku deformovat a měl by vytvořit podmínky tak, aby se ty firmy mohly rozvíjet a expandovat. Snížit administrativní břemeno, protože když se podíváte na mezinárodní žebříčky, tak jsme státem, kde skoro nejdéle trvá založit firmu. A musíte mít armádu účetních, daňových poradců, abyste sestavili daňové přiznání. To jsou všechno věci, které lze změnit.

Vidíte v současnosti mezi plány české vlády něco, co by se dalo označit jako cesta k tomu, aby firmy tyto příležitosti měly a mohly využít?

Velkou příležitostí je národní plán obnovy, tedy rozpočet Evropské unie, kdy Evropská unie vyslala jasný signál, že ten národní plán obnovy by měl sloužit právě k řešení těch velkých projektů, které mají strukturální dopad a které nelze odfinancovat ze státního rozpočtu. Zatím ten plán vzniká pod rouškou velkého tajemství, takže já se velmi těším na to, co se v tom národním plánu obnovy odrazí. Ukáže to, jakou máme schopnost navrhovat projekty, které povedou k tomu, že se posuneme k produkci s vyšší přidanou hodnotou.

Řekněte mi, k závěru, co máme po ekonomické stránce čekat od příštího roku?

Já se obávám, že ten příští rok ještě skutečně bude v takovém gardu, jak ten letošní. Obávám se, že při tom, jak jsme zaspali na jaře a jak jsme zaspali teď, se možná té třetí vlně a tomu zavírání někdy v lednu, únoru nevyhneme. Domnívám se, že ještě do půlky příštího roku to bude jako teď stylem „brzda, plyn“, který moc k nastartování ekonomického růstu nepovede.

Úplně poslední otázka z mailu: „Paní rektorko, nezvažujete alespoň teoreticky kandidaturu na prezidentku?“

Já velmi děkuji za to, že existují lidé, kteří si myslí, že bych kandidovat měla. Nicméně je to velmi zásadní rozhodnutí, které má dopad do života rodiny a všech blízkých a člověk toto rozhodnutí musí činit naprosto racionálně, nikoliv polichocen z toho, že se ho někdo ptá nebo že si myslí, že by měl.