Hlavní obsah

Platí mě za uspokojování mé zvědavosti, říká Čech, jenž odkryl tajemství rostlin

Foto: Profimedia.cz

Snímek Jiřího Frimla v prostorách evropského výzkumného vědeckého centra CEITEC v Brně.

Reklama

„Brambory, co nehnijí, a bohatější i odolnější plodiny,“ vyjmenoval rostlinný biolog Jiří Friml výhody geneticky modifikovaných rostlin (GMO). On sám GMO fandí, ale v práci dělá něco jiného - chce pochopit, jak rostliny fungují.

Článek

Biolog Jiří Friml pracuje v Rakouském institutu vědy a techniky v Klosterneuburgu, doktorské studium absolvoval na Institutu Maxe Plancka v Německu. Loni se dostal mezi 6000 nejcitovanějších vědců z celého světa a v Česku získal například v roce 2019 Cenu neuron za celoživotní přínos vědě a to letos oslavil teprve 48. narozeniny. Friml totiž přišel na to, co rostlinám umožňuje přizpůsobovat se vnějšímu okolí a přežít - hormon auxin. Jen pár minut před rozhovorem pro Seznam Zprávy Friml poslal žádost o další grant Evropské výzkumné rady (ERC) v hodnotě 2,5 milionu eur, aby mohl ve výzkumu auxinu pokračovat.

Rozhovor vznikl v Českých Budějovicích na Biochemickém kongresu pořádaném Českou společností pro biochemii a molekulární biologii ve spolupráci s Biologickým centrem Akademie věd ČR a Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity.

Co vlastně v první řadě znamenal váš objev s auxinem?

Auxin byl vždy asi největší otázka rostlinné fyziologie. Dá se říct, že už od 19. století a časů Charlese Darwina. Jak rostliny rostou, je jedna z mnoha otázek, které přirozeně máme o světě kolem nás.

I proto laikovi může připadat zvláštní, že se taková otázka podařila rozlousknout až nedávno…

Je to překvapivé, ale v rostlinné biologii jsou i ty úplně zásadní otázky zatím nezodpovězené. Je to samozřejmě dáno tím, že nás to jako lidstvo až tak moc nepálí, takže do toho nejde moc peněz. O tyto otázky je daleko menší politický i obecný zájem. Takže skutečně to, že každý rostlinný orgán začíná pár buňkami, které akumulují auxin, víme až od té doby, co jsme na tom začali dělat. I takový strom (ukázal Friml z okna), každý jeho list nebo květ se začne formovat na základě auxinu.

Zbylých 30 % jsou záležitosti jako například jakým rostlinná buňka do sebe dostává věcí zvenku, jak se pohybují proteiny v rámci rostlinných buněk a kromě auxinu se zabýváme i jinými rostlinnými hormony, na které občas narazíme.

Na čem pracujete právě teď?

Pokračujeme v práci na auxinu, to teď představuje řekněme asi 70 % naší práce. Hodně děláme na evoluci a na to jsem dostal i ten minulý ERC grant na pět let. To znamená, jak tohle rostliny vynalezly, kdy s tím začaly a kde se auxin prostě vzal.

Žádost o nový grant míří opět do lepšího pochopení auxinu?

Ano. Před dvaceti lety jsme zjišťovali hlavně to, jak ten auxin teče mezi buňkami. Když to řeknu poněkud zjednodušeně, tak tam ty hlavní principy už chápeme. Teď nás zajímá, co se děje, když je už auxin v buňce, na který protein se naváže, jaká signální dráha se spustí, co ta signální dráha udělá, jak spolu ty dráhy komunikují. Tedy zkrátka to, co se děje na úrovni jedné buňky a jak se třeba stane, že zrovna těch pár buněk, do kterých auxin nateče, spustí odpověď, která udělá orgán.

Kam až tahle cesta může vést? Co toužíte ještě stihnout zjistit?

Musím říct, že takovéto vizionářské otázky moc neřeším. Většinou je to tak, že prostě si všimneme něčeho zajímavého nebo neočekávaného a snažíme se to pochopit a vyřešit, aby to zapadlo do toho kontextu, který známe. Že bych si teď seděl, bafal z dýmky, koukal z okna a přemýšlel, kde chci být za 20 let se svým výzkumem, to se fakt nestává. Já si totiž ani nemyslím, že tohle má nějaký konečný cíl, my se prostě snažíme lépe a lépe pochopit jak to funguje a dostáváme se na další a další úroveň pochopení a komplexity.

A jestli to někdy pochopíme všechno? Teoreticky ano, ale to je ještě hodně daleko. Taková naše průměrná rostlina má nějakých 30 až 50 tisíc proteinů a každý něco dělá, každý může interagovat s desítkami dalších za různých okolností… Celé to pochopit do detailů myslím snad ani není v lidských silách.

Vy se v už delší dobu zastáváte technologie geneticky modifikovaných organismů (GMO), respektive kritizuje její zákaz v EU, neláká vás třeba i nějaký aplikovaný výzkum v tomto oboru?

Já se neplánuji vrhnout na aplikovaný výzkum. To rozhodně ne. Jde mi o to chápat podstatu věcí, nikoliv dělat je užitečnými. Neříkám samozřejmě, že je to špatné, dělat věci užitečnými, ale pokud mám to štěstí, že mi někdo dá peníze na to, abych mohl uspokojovat svou zvědavost, tak to budu dělat.

Samozřejmě bychom se mohli dlouze bavit i o tom, že bez základního výzkumu by žádný aplikovaný nebyl. Když se kdysi zeptali Heinricha Hertze, když dělal na rádiových vlnách, k čemu to bude, tak řekl, že pravděpodobně nikdy k ničemu. A Galvani když si někde hrál, dával na sebe kousky mědi a zinku a zkoumal škubající se žabí stehýnka, tak také nebyl schopný dohlédnout, že z toho bude baterie a akumulátor. To se nedá.

Co všechno už jde s pomocí GMO udělat už teď?

Dá se dělat spoustu věcí. Tedy třeba v Číně, USA a většině státech Jižní Ameriky, kde je to povolené.

Jedna skupina výhod se týká rezistence vůči škůdcům. To znamená, že můžeme pěstovat odrůdy, které nemusíme chemicky ošetřovat, nebo je můžeme ošetřovat alespoň daleko méně. Ten výsledný produkt je pak levnější, ekologičtější i zdravější. Tohle prostě jde. Máme třeba brambory, co nehnijí. Udělal je můj kamarád z Belgie, jsou v šuplíku už 15 let, farmáři je otestovali a nehnijí. Tím pádem se nemusí ve skladech ošetřovat žádnými přípravky a výnosy jsou díky tomu o 25 až 30 % vyšší.

Druhá možnost je výroba potravin, které jsou nutričně bohatší. Dobrým příkladem je notoricky známá tzv. zlatá rýže, která má vitamin A – prostě pár genů z mrkve dali do rýže, aby ho začala syntetizovat. Když by se začala pěstovat v rozvojových státech, zlepšila by kvalitu života milionům dětí, které trpí jeho nedostatkem. Můžeme udělat třeba rajčata, která budou mít hodně protirakovinných látek. Můžeme udělat i všechno, co se dělá dlouhé desítky let zdlouhavým šlechtěním, během pár let. Jakákoliv vlastnost rostliny, která nám je ku prospěchu, se dá změnit. Můžeme pěstovat i odrůdy, které by v daných podmínkách jinak vůbec nerostly, například kvůli suchu nebo zasolení půdy.

Zrovna u auxinu je nejjednodušší způsob aplikace zabránit rostlinám, aby mezi sebou na poli soutěžily a vyhýbaly se stínu. Kvůli tomu se každá rostlina snaží být nahoře dřív než její sousedé, aby měla víc světla. To má sice význam pro ni samotnou, ale pro nás, když chceme, aby na poli rostly všechny stejně dobře, to smysl nemá. Tímhle soutěžením totiž rostliny spoustu energie investují do zbytečného soutěžení namísto toho, aby měly třeba větší zrna a tak dále.

Má ve vašich očích ten zákaz GMO v EU nějakou legitimní oporu v tom smyslu, že představují byť třeba jen malé, ale reálné riziko?

Ne. Myslím si, že je to jen strach z neznáma. Vidíme to kolem sebe pořád, třeba i na příkladu covidu-19 - spousta lidí se nechce dát naočkovat, protože „RNA vakcíny nejsou dostatečně ověřené“. Ale to je nepochopení problému. Kdyby lidé měli tu znalost a věděli, co je to RNA vakcína a jak se to testuje, tak by se toho nebáli.

Myslím si, že právě covid-19 je dobrý příklad. Tam totiž člověku hrozí, že mu bude mizerně, případně zemře nebo minimálně, že bude mít problémy v normálním běžném životě, když se nenaočkuje. A on se pořád nenaočkuje. U GMO rostlin ale nic takového nehrozí, nikdo nemáme hlad. Takže proč bychom měli ten náš strach z neznáma překonávat a jít bolestnou cestou pochopení něčeho, co nás vlastně nepálí. A když nám navíc ještě někdo řekne, že je to pro dobrou věc, že je to ekologické…

Minimálně sucho a klimatická změna, nás už ale pálit minimálně začíná, vy jste navíc už dřív říkal, že si jste jistý, že EU GMO povolí…

Ano. Ono se to dřív nebo později zlomí, jako se to ostatně zlomilo se vším ostatním v minulosti. Ale u toho klimatu je to těžké. Máme tady pořád ještě lidi jako například bývalého prezidenta Václava Klause, kteří mají u nějakého procenta populace respekt, a říkají, že globální oteplování neexistuje. Zase je to podobné jako u covidu. Hodně lidí s doktorským titulem tvrdí, že covid neexistuje, nebo že je neškodný… Normální člověk se v tomhle prostě nemůže zorientovat. Takže je to prostě složité. Dřív nebo později se to nicméně stane, o tom jsem přesvědčený, protože i ten pan Babiš zjistí, že na svých polích může vydělávat daleko víc. Udělá se mediální kampaň a nějak to půjde.

Jak to funguje v zemích, kde je GMO povolené a přináší výsledky?

Tak třeba v USA už GMO kukuřici a sóju pěstují přes 25 let, a to byla ještě ta nejprimitivnější forma transgenních rostlin, které v sobě skutečně měly proteiny s rezistencí proti antibiotikům a tak dále. A tohle tam roste přes 25 let a nikdo nemá problém. Když jede z Chicaga na jih, tak asi druhý nejčastější billboard tam vyzývá farmáře, aby nezapomněli osít netransgenní kukuřici. Je tam na to zákon, podle kterého musí mít každý alespoň 10 % plochy svého pole oseté netransgenní kukuřicí.

Je to proto, aby nebyl tlak na různé škůdce, proti kterým je transgenní kukuřice rezistentní, tak velký a nebyli nuceni se tolik přizpůsobovat. Takže se to prostě řeší tak, že se 10 % oseje divokou kukuřicí. Proč to ale říkám - ti farmáři to nechtějí dělat. Pro ně je to 10 % plochy, na které budou mít menší výnos, to znamená, že ty bilboardy jsou tam skutečně proto, aby jim připomínaly, že to musí dělat. Takže ne že je někdo nutí pěstovat transgenní kukuřici, ale naopak netransgenní, což je z pohledu Evropy naprosto absurdní.

Promítá se ten rozdílný přístup právě i v základním výzkumu?

Samozřejmě. Nejmarkantnější rozdíl je mezi Čínou a Evropou. Číňané ví, že musí těch 1,4 miliardy lidí nějak uživit. Z biologické sekce Čínské akademie věd jde 48 % rozpočtu na rostlinný výzkum. V Evropě ta čísla nevím přesně, ale budou to jednotky procent.

Vy si přesto vaše pracovní zázemí v Rakousku pochvalujete. Na častou otázku novinářů ohledně porovnání rakouské a české vědy odpovídáte, že v Česku je sice možná i víc chytrých a pracovitých lidí, ale v Rakousku je lepší systém. Mají čeští vědci takovou pověst chytrých a pracovitých i jinde ve světě?

Myslím si, že čeští vědci měli pověst dobře teoreticky vzdělaných, chytrých a pracovitých lidí. Začíná se to ale trochu kazit, protože úroveň vzdělání klesá, zatímco v jiných zemích nikoliv, nebo alespoň neklesá tak rychle. Zdá se mi, že i ta pracovitost v Česku obecně trošku klesla. Hlavní důvod je podle mě především klesající úroveň základního a středoškolského vzdělání. Na univerzitách by se to drželo, tam si myslím, že je kvalita dobrá. Jsme otevření světu, studenti mohou jezdit do světa a sbírat tam zkušenosti, spousta dobrých lidí se na české univerzity vrací. To není problém. Ale příprava těch studentů, co na univerzity přichází, se zhoršila. Hlavně v matematice a exaktních vědách.

Četl jsem že máte rád kulturně pestrý vědecký tým, že to přináší víc pohledů na věc. Jak velkou roli podle vás národnost ve vědě hraje?

Lidi z různých zemí přemýšlí jinak, protože vyrostli v jiném systému. V každé zemi se klade ve vzdělávání i v laboratořích důraz na něco jiného. Někde jsou třeba víc kvantitativně zaměření a umí víc matematiku a statistiku, jiní jsou víc kreativní, protože byli zvyklí všechno si udělat na koleni a vyjít vždycky s málem, někdo je víc samostatný, jiný má zase větší snahu pomáhat ostatním.

Takže ano, já se snažím to brát v potaz. Kdybych si lidi do týmu vybíral jen na základě v uvozovkách objektivní kvality, tak mám ve skupině 90 % Číňanů. Reálně jich je tak čtvrtina až třetina. Další velkou skupinu tvoří Češi, Slováci, Poláci, čili hlavně střední a východní Evropa nebo lidé z balkánských zemí. No, a pak samozřejmě Rakušané, západní Evropa, Jižní Amerika, Střední východ, tu a tam někdo z Austrálie apod.

Reklama

Doporučované