Plivete krev. Podnikatelka šla na „dvanáctku“ se svými zaměstnanci

Je to momentálně těžká doba, říká Martina Vítková. „Doopravdy se máme co otáčet. Pracujeme 14 hodin denně, abychom zajistili chod všech našich společností, nemuseli zkracovat výplaty a propouštět. Ze začátku jsme řešili takové věci jako opatření, jak budeme chodit do práce, roušky, dezinfekce. Teď spíše řešíme, abychom měli zakázky, aby nám všichni zaplatili, úvěry s bankami a podobně,“ vysvětluje spolumajitelka firmy v pořadu Ženský byznys.

Zakázky se podle ní shání velmi špatně. Z rozběhlých pěti desítek zakázek na stavbách se jim přerušily dvě. Každý, kdo už zainvestoval, se podle Vítkové snaží stavbu dokončit. A co se týče developerských projektů, dokončí, co musí, a počkají na další vývoj.

Jedním z pilířů byznysu holdingu, který manželé Vítkovi založili v roce 1992, je zemědělství. Do obchodních řetězců dodávají čtyři druhy českých rajčat. Denně jich vypěstují až čtyřicet tun. Ve skleníku je k tomu potřeba každý den 250 zaměstnanců. Po vypuknutí karantény jich šedesát odešlo na placené volno v rámci ošetřování člena rodiny. Zbylí pracovníci pak museli být rozděleni na dvě skupiny, aby se nepotkávali.

„Dělají dvanáctihodinové směny a pak mají volno. Já jsem si to jela zkusit, od stolu se to totiž rozhodovat nedá. A musím říct, dvanáct hodin pracovat ve skleníku nelze,“ přiznává majitelka holdingu, která oblékla kraťasové montérky a o svých zážitcích z „dvanáctky“ společně se svými lidmi mluví s respektem. „Je to hezká práce. Osm hodin se dá vydržet, devět hodin už je dřina, deset hodin – plivete krev a jedenáct dvanáct se to nedá vydržet. Když ale víte, že vás sleduje celý skleník, vydržíte. Ještě se dokážu hecnout,“ směje se.

Fakt, že lidé jsou unavení, není jediný problém. Opatření proti koronaviru vyjdou v podmínkách gigantických skleníků na Moravě velmi draho.

„Už takto jedeme víc než měsíc, bereme brigádníky, kteří se samozřejmě musí nejdříve zaučit. Jenom minulý měsíc a jenom na mzdách to bylo milion korun navíc, potom jsme přistavěli nové kontejnery na šatny pro druhou směnu, pak máte dezinfekce, roušky – milion a půl nám nestačí,“ vypočítává náklady navíc Martina Vítková.

S postupující karanténou bylo podle Martiny Vítkové cítit, že firmy mají problémy. Platební morálka se zhoršila. „Není to tragické, že by nikdo neplatil nikomu, ale už jsme se v několika případech s penězi rozloučili. Dodáváme hotelům, ty teď neplatí vůbec. Máme velký nájemní dům, dole kavárnu. Ta nám napsala, že neotevře, dala nám výpověď z nájmu. Pokud jde o automotive, ti potřebují nejdříve zaplatit výplaty. My subdodavatelé jsme až poslední na řadě. Různě se domlouváme na splátkách,“ popisuje situaci na trhu, na kterém se dvoumiliardový holding pohybuje.

Přestože poslední hospodaření dopadlo velmi úspěšně a letos se těšili na podobný výsledek, nyní spolumajitelka NWT očekává kvůli dopadu koronaviru pokles obratu o dvacet procent. Určitě poklesne třeba výstavba skleníků, návrat k normálu čekají až v roce 2021. Stejně tak podle nich upadne vysoký zájem o pasivní domy, do kterých se pustili před časem. Lidé prý vyčkávají, co bude.

„Zadáváme navíc menším firmám práci a to bude problém – nejdříve dáte práci vlastním lidem. Dotkne se to tedy našich subkontraktorů. Určitě budeme i propouštět, ale jen jednotky zaměstnanců,“ popisuje žena, která má na starost dnes už 550 lidí.