Hlavní obsah

Polovina mužů manažerů v práci pláče, říká šéfka technologického gigantu

Rozhovor s Veronikou Brázdilovou, generální ředitelkou společnosti Xerox pro Česko, Slovensko a Maďarsko. (Video: Petra Krmelová, Seznam.cz)

9. 6. 12:33

Dříve to byla tiskárna nebo ještě spíše kopírka, co se vám vybavilo, když někdo vyslovil Xerox. To už neplatí. Technologický gigant, který celosvětově působí ve 160 zemích a má obrat 10 miliard amerických dolarů ročně, si zakládá na tom, že propojuje papír a digitální technologie. Veronika Brázdilová, generální ředitelka Xeroxu pro Česko, Slovensko a Maďarsko, byla hostem pořadu Ženský byznys.

Článek

Chtěla být choreografkou lidových tanců, místo toho se postavila do čela technologického gigantu. „Já bych řekla, že to byla taková náhoda. V podstatě se neotevřel ročník školy, kam jsem se dostala, tím pádem jsem musela udělat rychlé rozhodnutí. Zvolila jsem studium zahraničních vztahů a skočila do byznysu rovnýma nohama. A už jsem tam zůstala.“

Veronika Brázdilová předtím působila na vedoucích pozicích v oblasti obchodu a marketingu v O2, CCS, SGS a Eurotel.

Zvířátko, které se se mnou pralo

Přiznává, že začátky byly hodně těžké.

Přestože měla zkušenosti s řízením lidí, byznysu i marketingu, dokonce i s řízením celé firmy. „Já jsem do toho vstupovala možná trochu naivně. Bylo to takové zvířátko, které se se mnou trochu pralo,“ usmívá se šéfka technologického gigantu a vypočítává, co všechno bylo podle ní ve firmě špatně, když v roce 2014 nastupovala.

„Xerox nebyl v úplně dobré kondici, lidé si neuvědomovali, že je potřeba se změnit. Já jsem jim vysvětlovala, že dokud se nezměníme, tak nás konkurence přebije a nemůžeme žít z historie. Já jsem se jim snažila vysvětlit, že Xerox nemohou být jenom tiskárny, protože ten byznys je klesající a musíme se dívat dopředu – a bylo mi jasné, že pokud nezměním firemní kulturu, tak se nikam nepohneme. A protože to byla velká změna a lidé se změn bojí, tak se se mnou přetahovali, ale myslím, že nakonec to pochopili.“ Podle ní nebyla firma vůbec flexibilní, bez schopnosti rychle reagovat.

I malé Česko může inspirovat Ameriku

V kontextu velké korporace je český trh velmi malý. Přesto podle Veroniky Brázdilové hraje významnou roli: „Z pohledu meziročního růstu rosteme rychleji než celá korporace. Naší vizí bylo být inspirativní společností – já jsem trošku rebel a snažím se s tou korporací trochu bojovat. Pokoušíme se České republice ukázat, jak to dělat trochu jinak.“ A má to podle ní první výsledky.

Xerox prochází velkou transformací a změnou strategie. Do čela technologického lídra se postavil nový generální ředitel John Visentin. Ten si vybírá, do které ze 160 poboček světa se pojede podívat. „V rámci korporátu už si nás všimli. Samozřejmě že to musíte ukázat na číslech, ale když to máte, začnou se vás – zbytek korporace – ptát, jak to děláte,“ říká šéfka společnosti ve 3 regionech a na otázku, jestli bude šéfovi celé korporace říkat, jak se to má dělat, se smíchem odpovídá: „Přesně tak, teda, já doufám.“

Proč polovina mužů manažerů v práci pláče

Dlouhodobě se věnuje leadershipu a mentoringu. Podporuje diverzitu na manažerských pozicích.

„Já jsem fanda diverzity, můj tým je toho příkladem. Mým finančním ředitelem je Izraelec, personálním ředitelem je Řek, mám tam významné zastoupení žen různých věkových skupin. Já vždycky říkám, že nejhorší smrt je z vyděšení, takže, ženy, běžte do toho,“ směje se a pokračuje na téma, zda emoce patří do byznysu: „Jejda, o tom bych mohla vyprávět hodiny. Já jsem poměrně hodně emotivní, takže říkám rozhodně ano! Četla jsem článek od nějakého pána, že emoce do byznysu rozhodně nepatří. Vždyť byznys je přece jedna velká emoce! Nakupujete na základě emoce, proces za tím je taky emoce. Může to znamenat, že vám něco nesedí a vybouchnete – a taky že uroníte slzu. Já jsem taky slzu uronila. Slzy v byznysu je pro mě zajímavé téma. Někde jsem četla, že minimálně 50 % mužů manažerů taky pláče v práci. Když toho člověka dostanete do situace, kde se ho zeptáte, co tě trápí, a dáte mu prostor na to, aby uvolnil emoce, tak třeba vidíte, že má skleněné oči nebo se mu třese hlas, poznáte, že se dostane mimo svou zónu. Ale že se mu ulevilo.“

Doporučené