Hlavní obsah

Polská miniinvaze do země krále Miroslava

Foto: Petr Gomola, Seznam Zprávy

Kaplička stojí asi 30 metrů v českém vnitrozemí.

Reklama

Článek

Neměli bychom dělat z komára velblouda, jenže…

Trochu to připomíná scénu z Pyšné princezny o přeskakování hranice a zpívání v Zemi krále Miroslava. Jenže nešlo o ševce, ale o polskou vojenskou hlídku. Ta se místo zpěvu vydala střežit polskou hranici… z české strany.

Na české území vstoupila polská armáda svévolně za posledních 100 let třikrát. Před 82 lety to bylo Těšínsko a před 52 lety operace Dunaj. Letos naštěstí jen jedna kaplička v polozapomenutém koutě Osoblažska.

Asi 30 metrů hluboko v českém vnitrozemí si ji „zabrali“ polští vojáci, vyzbrojení automatickými zbraněmi. Zdá se vám to jako bizarní příhoda? Máte pravdu. Celé je to ale úsměvné jen do té doby, dokud si nepřečtete svědectví v regionálním Deníku o tom, jak cizí vojáci na českém území odháněli od kapličky turisty, kolemjdoucí a fotografy.

Nejsnazší vysvětlení po ruce je to, že se vojenská hlídka uklidila ze silnice na české území do stínu pod stromy, rozdělala si tam oheň… a třeba opékala buřty. Čechy pak vojáci odháněli od kapličky proto, že u ohniště pochopitelně nechtěli být foceni.

Dvě minuty

Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv.

Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.

Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.

Neměli bychom dělat z komára velblouda, jenže… I když pomineme samotný paradox toho, že ozbrojení vojáci v roce 2020 měsíce střežili polsko-českou hranici, polský kontrolní bod prostě neměl v Česku co dělat. Ví to i česká diplomacie, která se celé věci podivila, ale přistoupila k ní chápavě.

Představme si to opačně: český, nebo hůř německý či ruský voják z Kaliningradu si odskočí „okupovat“ kapličku do Polska. Historická paměť by hned zapracovala a mezinárodní skandál by byl na světě, chřestilo by se silnými výroky a bůhvíčím ještě.

V případě „miniinvaze na Osoblažsko“ ničím chřestit nemusíme, nejlepší je se tak po česku pousmát. A v tom úsměvu pokračovat i nad reakcemi polských ministerstev obrany a zahraničí, která nám sice napsala, jak udatně brání hranice před koronavirem, žádnou omluvu za kuriózní nedorozumění ohledně státní suverenity ale ani slůvkem nezmínila.

Ten úsměv trochu zamrzá i při ohlédnutí za neobvyklou zprávou z konce dubna o střelbě na česko-polské hranici. Polský pohraničník tam tehdy střílel do vzduchu, aby zastavil německého občana, který se mermomocí snažil dostat z Česka do Polska.

Tenhle týden naštěstí pro polské vojáky a českou diplomacii přinesl i jednu dobrou zprávu. Hranice s našimi severovýchodními sousedy se zase otevírají.

Reklama

Související témata:

Doporučované