Další město, které se zbavilo Rusů: Lidé popisují, co okupanti dělali

„Tohle je poškozený ruský tank, který zůstal stát na cestě do Trosťance,“ ukazuje na trosky vozidla v reportáži Roman Pahulyč z Rádia Svobodná Evropa. „Reaktivní pancíř a kulomet tanku byly demontovány. Na hlavni tanku je ještě stále olej, což podle ukrajinských vojáků znamená, že vozidlo bylo teprve nedávno odvezeno ze skladu. Tank se tu rozbil. Nejde s ním manipulovat, jinak by ho ukrajinská armáda hned použila. Ale teď tu prostě zůstal a nikdo ho nepotřebuje. Pravá strana byla zasažena nějakou protitankovou municí, to je pravděpodobně důvod jeho nefunkčnosti,“ dodává novinář.

Poté novinářský štáb vjíždí do města, kde se shromažďují místní lidé.

„Proč jste se tady shromáždili?“ ptá se reportér místních obyvatel. „Čekáme na humanitární pomoc,“ odpovídá jeden z mužů. „Tohle bude poprvé, co sem přijede.“ Starší žena reportérovi popisuje, jak se invazní jednotky chovaly v okupovaném městě: „Rusové tady byli měsíc. Drancovali. Byli jako zvířata. Loupili a zabíjeli. Zvířata to jsou. Bylo jim jedno, jestli okradou děti, nebo staré lidi. Okradli všechny.“

Podobná svědectví o zrůdném chování ruských jednotek zní i z Buči na předměstí Kyjeva. Více v přiloženém textu:

Město Trosťanec v Sumské oblasti bylo pod kontrolou ruské armády od prvního dne války. 26. března bylo osvobozeno ukrajinskou armádou. „Měsíc bylo pod kontrolou invazních jednotek a takhle to tu teď vypadá: vypálená vozidla, ohořelé budovy a ruiny. To vše teď bude potřeba opravit,“ ukazuje novinář RFE/RL, co zbylo z města, kde před válkou žilo 21 tisíc lidí.

Reportér vyzpovídal i jednoho z ukrajinských vojáků, kteří město osvobodili. „Když jsme sem přijeli, tak nebyli na ulicích žádní lidé. Schovávali se ve sklepích. Řekli jsme jim, aby vyšli ven. Nechápali, že jsme ukrajinská armáda. Pak město ožilo, lidé vyšli do ulic a začali komunikovat. Dostali i první pomoc,“ říká voják.

„Každý den nás ostřelovali. Museli jsme často utíkat do sklepa nebo do krytu. Život tady nikdy nebyl klidný,“ doplňuje vojáka další z místních obyvatel a pokračuje: „Nevěděli jsme, co se děje, neměli jsme žádné informace. Neměli jsme elektřinu. Žádní dobrovolníci ani místní úředníci. Chyběla policie. Všichni se jen snažili přežít. Sousedé si ale navzájem pomáhali. Ostatní odešli.“