Článek
V posledních měsících světoví politici stále intenzivněji jednají o měnícím se klimatu na Zemi. V Íránu už důsledky změn pociťují na vlastní kůži.
Některé oblasti v Íránu zasáhlo enormní sucho. Íránská meteorologická služba uvedla, že období od konce roku 2020 do poloviny letošního roku bylo nejsušší za posledních 50 let. A i loni spadlo o polovinu méně srážek než obvykle; v přehradách tak už bylo málo vody.
Jak jsme popsali, v provincii Chúzestán umírají tisíce zvířat a zemědělci kvůli suchu museli opustit své farmy.
Nedostatek vody trápí i zemědělce z oblasti Isfahánu. Třetí největší íránské město zažívá už několik týdnů protesty proti tomu, že je voda z řeky, která Isfahánem protéká, odváděna do sousední provincie.
Další problém představuje špatná kvalita ovzduší v tamních městech. „Zatímco se mnoho zemí snaží omezit uhelný průmysl, Írán chce s čínskou pomocí spustit uhelnou elektrárnu Tabas. Jde zcela opačným směrem, než o jaký se snaží ostatní země světa,“ upozorňuje v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa novinář se specializací na životní prostředí Nikahang Kowsar.
Podle údajů OSN vzrostly v Íránu emise CO2 z 369 milionů tun v roce 2000 na současných 745 milionů.
Expert na klimatickou změnu Mahmud Réza Momení tvrdí, že důvodem je rostoucí poptávka po elektrické energii. „Snadno bychom mohli snížit emise skleníkových plynů o 50 %. Velkým problémem Íránu je ale současná velká spotřeba energie, která by dokonce mohla zemi proměnit v jejího dovozce,“ upozorňuje Momeni. Írán se sice zúčastnil konference o změně klimatu ve skotském Glasgow, doposud se však nezavázal ani k plnění cílů stanovených v Pařížské dohodě o klimatu z roku 2015.
Pařížská klimatická dohoda
Pařížská konference o změně klimatu se odehrála v prosinci 2015.
Do jednání o nové celosvětové právně závazné dohodě o změně klimatu se zapojily delegace z přibližně 150 zemí.
Celosvětová dohoda byla stvrzena 12. prosince a říká, že cílem je omezit globální oteplování na úroveň výrazně nižší než dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou a pokračovat v úsilí o jeho omezení na 1,5 °C.
„V roce 2015 Írán sice na papíře souhlasil s tím, že v případě zrušení sankcí sníží emise skleníkových plynů o 12 % a v případě pokračování sankcí o 4 %. V praxi ale plnění mezinárodních závazků komplikuje složitá byrokracie,“ říká Azam Bahramiová, která před několika lety opustila Írán a nyní pracuje jako novinářka se zaměřením na životní prostředí v Holandsku. „Úředníci, kteří se účastní těchto konferencí, podepisují dohody, jež však musí následně schválit vláda. A poté i parlament a Rada strážců. Írán je jednou ze sedmi zemí spolu s Irákem, Etiopií a Libyí, které sice podepsaly Pařížskou dohodu, ale nezavázaly se k jejímu plnění.“
Írán tvrdí, že hlavním důvodem, proč země nesnižuje emise, jsou současné mezinárodní sankce. „Není pochyb o tom, že sankce mohou mít negativní dopad na životní prostředí, ale myslím si, že argumentace Íránu nedává smysl,“ domnívá se novinář Kowsar. „Na vině je hlavně politika islámské republiky - její hrubé porušování lidských práv, teroristické aktivity, vojenské a militantní zásahy, stejně jako její počínání na mezinárodní i vnitrostátní úrovni. To vše způsobilo, že byly tyto sankce uvaleny. Íránské orgány by se proto místo výmluv měly spíše pokusit svou politiku změnit, protože pokud bude Írán v této politice pokračovat, tak bude trpět i íránské životní prostředí.“
Podle průzkumu Yaleovy univerzity je Írán co do rozsahu znečištění na 67. místě na světě - hned za Kubou a Venezuelou.
Více v úvodním videu. Další reportáže z produkce RFE/RL najdete zde.
