Hlavní obsah

Povídky malostranské? V maturitním testu by literatura být nemusela, říká češtinář

Foto: Profimedia.cz

Maturitní zkouška.

Reklama

O tom, co patří do maturitního testu z češtiny, se diskutuje pravidelně každý rok. Ani letos to není jiné.

Článek

Klasika české literatury, spisovatele Jana Nerudu, asi po letošní maturitě z češtiny nebude mít moc žáků v oblibě. Právě autor Povídek malostranských jim „zavařil“ v testu nejvíc.

Přitom otázky na literární historii by podle mínění češtináře Jarmila Vepřeka v maturitním testu vůbec nemusely být, protože se na ně dostane při ústní zkoušce. Na druhou stranu podle něj není ospravedlnitelné, aby se rok od roku didaktický test z češtiny pro maturanty zjednodušoval.

Mezi maturitním testem z češtiny a přijímacím pro deváťáky by měly být čtyři roky rozdílu. Vidíte je tam?

Očekával bych přese všechny okolnosti, že budou oba minimálně stejně těžké. Ne, že ten pro maturanty bude lehčí. Je nutné samozřejmě brát v potaz, že přijímací zkouška má za úkol studenty rozřadit podle schopností a maturita je státní zkouškou pro všechny obory středních škol. Ale pak je asi třeba se ptát, jestli je správné mít jeden stejně obtížný test pro všechny, protože pro jedny je to těžší, pro další ale zcela minimální základ.

Vy podrobně sledujete, jak se nejen maturitní testy rok od roku mění. Snižuje se tedy podle vás mezi lety úroveň didaktických testů z češtiny?

Rozhodně se obtížnost snížila, to nelze zpochybnit. Úlohy, které se týkají vyplývání různých tvrzení z textu, nejde asi moc objektivně posoudit, tedy jestli minulá zadání byla těžší nebo lehčí. Úroveň je zhruba stále stejná. Nikdy to není extra komplikovaný text nasycený odbornými nebo knižními výrazy, vždycky je čtenářsky zvladatelný a otázky k němu jsou podobně obtížné. Když se ale podíváme na gramatická a pravopisná zadání, tak jejich úroveň šla rozhodně dolů.

Jarmil Vepřek

Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně získal doktorát z českého jazyka a mimo korektury nebo psaní učebnic se už pátým rokem věnuje přípravě žáků na přijímací zkoušky ve společnosti Amos Brno. Zároveň je autorem populárního účtu Běžící češtinář na Twitteru nebo Instagramu, kde nejen pro žáky publikuje jazykové zajímavosti.

V čem konkrétně?

Nejlépe to lze ilustrovat na syntaxi. V maturitách se objevovala vždycky otázka na souřadná nebo podřadná souvětí, na nějaké typy vedlejších vět nebo tam bývala otázka na přístavek nebo doplněk. Letos ale v testu nic takového nebylo. Objevily se tam pouze úlohy na podmět, přísudek a spojku a. A to bylo ze syntaxe všechno. Přitom výuka syntaxe rozhodně není zbytečná. Schopnost analýzy je pro spoustu budoucích zaměstnanců důležitá, proč by se nemohla rozvíjet také pomocí jazyka?

I na dalších příkladech jde ale snižující se úroveň testů dobře ukázat. Na rozdíl od maturantů měli deváťáci v testu dvě úlohy na stavbu slova. V jedné bylo potřeba rozlišit předponu, kořen, příponu a v další poměrně těžké úloze zase měli lovit z paměti slovo na základě několika charakteristik a kořene. O této úloze rodiče a žáci asi nejčastěji diskutovali. Jedna maminka mi psala, že právě v této otázce, kde měli žáci ze slova hlas utvořit nové hlasatel, jejího syna dokonce řešení napadlo, ale řekl si, že to musí být špatně, protože v zadání byla podmínka, aby to bylo „současné spisovné“ slovo, což podle něj hlasatel nesplňoval.

Foto: Seznam Zprávy

Složitější úloha pro deváťáky než pro maturanty. V případě otázky 5.1 je správnou odpovědí hlasatel a 5.2 náměstí nebo předměstí.

Když se nad tím zamyslím, tak ten žák vlastně přemýšlel správně. Protože třeba v novinářském žargonu není slovo hlasatel zrovna „současné“.

Máte pravdu. Dnes už toto slovo zčásti nahradila slova cizího původu – moderátor, komentátor a další. Nejde ale jenom o hlasatele v rádiu nebo televizi. Třeba na stadionu máte také hlasatele, a tam se tohle označení stále normálně používá. Navíc abyste mohl slovo označit za zastarávající, tak už musí být vyloženě na okraji běžné slovní zásoby většiny lidí. V těchto dvou úlohách tak museli deváťáci hodně uvažovat o stavbě slova, ale v maturitním testu žádná taková úloha nebyla. Maturanti jen počítali slabiky ve verších, ale stejnou úlohu tam měli i deváťáci. Takhle lze projít celý test a nenajdeme v něm vlastně nic, co by maturanti museli zvládnout a deváťáci ne.

Stejně jako se v případě testu pro deváťáky hodně diskutovalo o této úloze, maturanti si stěžovali na otázku na Jana Nerudu a jeho Povídky malostranské. Teď se nebudu ptát přímo na ni, ale obecně – mají v didaktickém testu vůbec místo otázky na literární historii, když na ni dojde u ústních zkoušek, kde se už naopak zase neřeší gramatika a pravopis?

Nemá to příliš smysl, aby tam podobné otázky byly. Pro ústní část maturity se musí žáci dostatečně připravit na četbu a další doplňující teoretické otázky od zkoušejících. I když se v didaktickém testu stejně takové otázky objevují, jsou tak triviální, že jediné, co jsme letos řešili, byly alternativní názvy Nerudovy sbírky (pozn. red.: Cermat uznával všechny varianty odpovědí Povídky malostranské, Malostranské povídky nebo Povídky Malostranské) a špatný název jedné z povídek (pozn. red.: v textu k úlohám 19-24 se objevil název jedné z Nerudových povídek Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, jenže v originálním vydání vyšla s názvem Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku). Bylo by lepší, kdyby se na takové otázky ptali až učitelé u ústní zkoušky a ještě větší prostor v testu dostalo pochopení textu – hodnocení objektivity a subjektivity nebo faktu a domněnky.

Chyběly vám v testu právě takové úlohy? Přitom se neustále mluví o tom, že by se žáci měli umět v informacích zorientovat, právě kvůli záplavě různých nepravdivých nebo zavádějících zpráv na internetu.

Já si představuji, že by hodně zajímavá mohla být třeba úloha, kde fiktivní politik uvede nějaký výrok, třeba v příspěvku na sociální síti, a reaguje na něj druhý. Žáci by pak museli poznat třeba argumentační faul nebo ve kterém místě odbíhá od tématu. Taková úloha by ukazovala ty skutečně užitečné jazykové dovednosti, ale opakuji, že jsem obhájcem komplexního poznávání jazyka.

Cermat si ale místo toho zakládá na schematičnosti úloh. Existuje na to dokonce metodika pro tvůrce testu. Podle těchto pravidel se tak v úloze nesmí objevit dva zápory. Tedy jeden v otázce a další v jedné z možných odpovědí. Je tam ale celá řada dalších zvláštností. Jednou z nich třeba je, že odpovědi a, b, c, d nebo 1, 2, 3, 4 jsou vždy seřazeny od nejkratší po nejdelší. To vůbec nedává smysl, ale Cermat má takové věci vychytané do detailu.

Odráží tohle tedy ten zásadní problém s testy od Cermatu? Že jde všechno podle schématu a žáci tak nejsou zkoušeni z toho, jestli něco vědí, ale jestli se naučili na jeden konkrétní, stále stejně strukturovaný test?

Až absurdně přesně je každý rok dáno, jak má každá úloha vypadat, a akorát se pak zase ta stejná schémata naplní obsahem. Proto žáky s kolegyněmi a kolegy podrobně připravujeme a sledujeme na jejich odezvě, že jim to při testu pomohlo. Třeba že mají odpovědět a nenechat žádnou nevyplněnou úlohu, ale také, že vědí, jaké výrazy sledovat a na co si dát pozor ve formulacích úloh, protože jsou každý rok stejné. Každá otázka má daná pravidla. Například ty, ve kterých mají uspořádat text, začínají slovy: „Uspořádejte text dle textové návaznosti.“ Cermat nikdy nepoužije jiná slova, jinou otázku, natož formálně úplně jinou úlohu. Toto mi dost vadí, protože možnosti, jak vytvořit zajímavé a přitom vyhodnotitelné úlohy, jsou nekonečné.

Dává tedy takový test, ať už se bavíme o přijímačkách nebo maturitách, smysl? Maturita testuje řekněme minimální znalosti, přijímačky zase třídí studenty podle schopností. Ale i před jednotnou přijímací zkouškou i státní maturitou zvládaly školy žáky testovat samy.

Když si vezmeme obecně maturitu, o které se bavíme především, tak v rámci maturitní zkoušky z češtiny se skládá z testu, slohové práce a ústní zkoušky. Klidně by stačila podoba – slohová práce a ústní zkouška. Určitě ale nejde o to vyřadit gramatiku nebo pravopis z výuky. To není žádné naše specifikum, všude na světě se žáci učí gramatiku a pravopis svého jazyka. Je to přece jen náš nejpoužívanější nástroj v životě, a jestli máme něco aspoň trochu pochopit do hloubky, proč ne právě jazyk? Pokud to ale chceme ověřovat formou testu, měli bychom to dělat smysluplněji a zajímavěji.

Co byste na testech změnil?

Určitě by se měla více variovat podoba zadání. Neexistuje žádné ospravedlnění toho, aby testy byly pořád stejné. Ani toho, že klesá úroveň obtížnosti maturity. Zvlášť v dnešní době je strašně důležité, aby se v testu objevovaly úlohy na rozlišení pravdy a lži, faktu a domněnky nebo subjektivity a objektivity. Takové úlohy jsem v letošním maturitním testu postrádal. Také bych se přimlouval za to, aby přibylo otevřených úloh. Jsem si vědom toho, jak je náročné v takových otázkách eliminovat možnost různých správných odpovědí, ale nějak to vymyslet vždycky jde a žáci by se navíc připravovali na to, že musí něco vyprodukovat, nestačí jenom odškrtnout křížek nebo to vzdát a říct, že nevědí.

Reklama

Doporučované