PPF ve vývoji léků: Zahraniční projekty mají větší potenciál než české

„Mezeru po programu NBE-Therapeutics bychom rádi zaplnili nějakým novým projektem,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Radek Špíšek, generální ředitel firmy Sotio, která biotechnologický byznys nejbohatšího Čecha řídí.

Podle neoficiálních informací činil podíl PPF ve švýcarské firmě NBE-Therapeutics, kterou kupuje globální hráč Boehringer Ingelheim, 26 procent. Můžete potvrdit, že jste jako největší akcionář drželi něco přes čtvrtinu akcií NBE?

Ano, ten údaje se blíží realitě.

Boehringer Ingelheim kupuje celou NBE-Therapeutics za 1,18 miliardy eur. To by na PPF v přepočtu vycházelo něco přes osm miliard korun. Jak významný je osmimiliardový exit z biotechnologického projektu pro skupinu Petra Kellnera?

Pro nás to je první případ, kdy se naše investice - v tomto případě minoritní - do onkologického programu výrazně zhodnotila. A pokud mohu mluvit za lidi, kteří se v rámci PPF biotechnologickým programům věnují, pro nás je to výrazně pozitivní impulz. Důkaz, že máme dobrou schopnost identifikovat zajímavé projekty i ve velmi časných fázích výzkumu.

Pro mne osobně je to navíc velké ocenění dvou programů, které vyvíjíme společně s NBE v rámci Sotia. Ty dva programy zatím jen spotřebovávaly peníze. Ale deal s velkou farmaceutickou firmou jim připisuje nějakou hodnotu, což je pro nás důležité. Víme, že v Sotiu pracujeme na něčem, co má opravdu hodnotu.

V tiskové zprávě jste psali, že vstup Boehringer Ingelheim do NBE byl největší obchod svého druhu za deset let v Evropě. Co znamená „svého druhu“?

Jde o nákup výzkumného programu v onkologii v časné fázi klinického hodnocení a je to zároveň akvizice biotechnologické firmy velkým farmaceutickým hráčem.

Kolik obchodů tohoto typu se v Evropě za těch deset let uskutečnilo?

Nevím přesně, desítky.

Jak velký tým hledá mezi těmi desítkami příležitostí biotechnologické projekty, do kterých by PPF investovala?

To je důležitá aktivita naší firmy Sotio. Na vyhledávání investičních příležitostí pracuje zhruba 15členný tým, jsou v něm vědci, byznys developeři, analytici a lékaři. Naším cílem je identifikovat něco, co je vědecky atraktivní, to je první kritérium. Ale projekty, které připadají bezvadné nám, připadají samozřejmě bezvadné i větším hráčům, než je PPF. A pro nás je těžké se k nim dostat, protože větší hráči mají samozřejmě větší investorskou sílu.

My ročně projdeme 300 projektů z celého světa, které o sobě tvrdí, že jsou pro onkologii zajímavé. A z těch 300 projektů se nám do bližšího zkoumání dostanou tak dva. Každý rok pak děláme skutečné akvizice v počtu nula až jedna.

Nám se bohužel nedaří dostávat se k zajímavým programům, které už mají data z klinických zkoušek. My cítíme, že naše silná stránka je identifikovat programy k investici ve velmi rané fázi vývoje, kde konkurence ještě není tak velká. Kam velké farmaceutické firmy ještě nejsou tak ochotné investovat, protože je to hodně riskantní. To je poloha, v které se pomalu přirozeně usazujeme.

PPF držela podíl v NBE čtyři roky. Jak se za tu dobu posunul vývoj onkologických přípravků z této firmy?

My jsme do NBE před čtyřmi lety vstupovali v době, kdy měli několik programů ve stadiu zvířecích pokusů. Ve Švýcarsku v té době rozvíjeli tři vlastní programy, tři varianty aplikace jejich technologie. Z nich ale zůstal jen jeden program, který překonal těžké období předklinických studií. Dva musely být zastaveny, ale ten třetí program se letos v létě dostal do první fáze klinických studií, přípravek začal být aplikován prvním pacientům. V tom okamžiku to vzbudilo pozornost velkých farmaceutických hráčů, což vyústilo v prodej NBE.

Vedle toho ale máme my v rámci spolupráce mezi NBE a Sotiem exkluzivní licenci na vývoj dalších dvou přípravků, které jsme sami vymysleli a které jsou postavené na technologii firmy NBE. Označují se jako SO-N102 a SO-N107. Oba se dnes vyvíjejí v rámci Sotia. Ten první má přibližně rok do zahájení klinických zkoušek, druhý je v ranější fázi. Oba projekty nám zůstávají.

Právě z těchto důvodů pro nás byla spolupráce s NBE ideálním příkladem, jak bychom se chtěli v biotechnologiích pohybovat. Je to výhodné jak z hlediska rozvoje vlastních programů, tak z hlediska rozložení rizika.

Jak bude dál vypadat vaše spolupráce s NBE na vývoji preparátů, k nimž máte licenci?

Podle smlouvy je to tak, že nám NBE i s novým majitelem musí poskytnout součinnost v aktivitách, kde ji potřebujeme. Což jsou právě ty velmi časné fáze vývoje, kdy je třeba vymyslet optimální design potřebné molekuly. Když se to podaří, pak dále už vyvíjíme protilátky sami. A klinické studie, ke kterým bychom mohli dospět příští rok, budou zcela v naší režii.

Spolupráce je vždycky důležitá na začátku výzkumu, pokračování už může běžet v naší režii. Pro přípravek SO-N102 už NBE tolik nepotřebujeme, pro SO-N107 ji ještě tak rok potřebovat budeme.

Počítáte s tím, že až se přípravky SO-N dostanou do fáze klinických testů, odprodali byste je také firmě Boehringer Ingelheim, případně dalšímu investorovi?

Těžká odpověď. Naše ambice je pokračovat ve vývoji sami a některý z námi vyvíjených přípravků dostat jednoho dne na trh. To je dlouhodobá vize biotechnologických aktivit v PPF. Druhou stranou této mince ovšem je, že výzkum je extrémně drahý a extrémně riskantní.

Co jsme teď udělali? Různými způsoby jsme financovali tři programy, založené na technologii firmy NBE. Když se objevila velmi atraktivní nabídka na prodej jednoho z nich, v kterém jsme měli třetinový podíl, tak jsme se rozhodli ji přijmout. Protože nám to dá šanci financovat vývoj těch dalších dvou programů, které zůstaly Sotiu.

Skupina PPF dala – jak jste řekl v říjnu pro Seznam Zprávy - na onkologický výzkum řádově miliardy korun. Jak velkou část dosavadních výdajů teď pokryje prodej podílu v NBE-Therapeutics?

PPF zatím investovala do veškerých biotechnologických aktivit jednotky miliard korun, takže tento první úspěšně realizovaný projekt představuje významnou finanční náplast. Zvlášť při vědomí toho, že máme dva další programy na stejné technologii uvnitř Sotia. A navíc tu máme několik dalších výzkumných projektů, které také mají svou hodnotu. Z pohledu validace biotechnologických aktivit PPF je to zásadní událost.

V říjnovém rozhovoru jste jednotlivé výzkumné projekty PPF označil za kuličky v biotechnologické ruletě. Věděl jste už tehdy, že právě kulička NBE vám přinese osmimiliardovou výhru?

V té době jsem mluvil jako vizionář, tehdy jsme ještě neměli indicie, že k takovému obchodu dojde. Prodej NBE se dojednával jen asi tři týdny. Ale od první chvíle, co jsme začali s NBE spolupracovat, jsem byl velkým fanouškem jejich technologie, věděl jsem, že to je hodně atraktivní. Za poslední rok se z postupu označovaného jako ADC (Antibody Drug Conjugates, tj. spojení látky a protilátky, metoda, na níž stojí vývoj firmy NBE - pozn. red.) stala extrémně atraktivní oblast. Na této bázi bylo vyvinuto několik úspěšných látek. Já jsem dlouhodobě tušil, že to, co máme, je velmi konkurenceschopné. Takže mne zájem o NBE nepřekvapil.

Pro nás je velká výzva, že se nám podařilo tento typ transakce uskutečnit, na druhou stranu jsme nad programem NBE ztratili kontrolu. Pokud se jejich přípravek dostane do fáze klinických testů, nebudeme se na tom už podílet. O to je větší snaha zaplnit tu mezeru po NBE nějakým novým programem. Okamžité řešení nemáme, víme, že najít něco srovnatelně zajímavého, je velmi náročná práce.

Jak se vyvíjí váš originální český výzkumný program, se kterým Sotio před deseti lety začínalo? Jde o imunoterapeutický přípravek DCVAC, který máte v nejpokročilejší fázi, už léta se testuje na pacientech. Výsledky velké mezinárodní studie fáze III pro variantu DCVAC, určenou na karcinom prostaty, jste slibovali zveřejnit na přelomu roku. Kdy s nimi přijdete?

Slib platí, probíhá analýza výsledků studie, koncem ledna by měly být k dispozici.

Když se podíváte na všechny kuličky v biotechnologické ruletě Petra Kellnera, která má podle vás teď největší šance? Jak si ve srovnání se zahraničními programy vede česká technologie DCVAC?

DCVAC je o něco menší kulička než technologie ADC, kterou vyvíjíme se Švýcary, nebo přípravky na bázi interleukinu-15, které vyvíjíme s francouzskou firmou Cytune Pharma. Česká technologie má o něco menší potenciál, protože spadá do oblasti buněčných terapií, takže se musí léčivo vyrábět pro každého pacienta zvlášť. To je z hlediska komerčního potenciálu a masového užití přece jen obtížnější než produkty, které se vyrábějí pro pacienty hromadně.

Na jaké metody se díváte dál? Jednáte už o nákupu nějakého nového výzkumného programu, nebo naopak o dalším exitu?

V této chvíli ne. Ale velmi intenzivně se věnujeme tomu, abychom zase zaplnili a rozšířili naše portfolio onkologických programů. Věřím, že se během příštího roku objeví nějaká zajímavá technologie a že se nám ji podaří získat.