Před rokem padla kvůli statisícům z firem. Dnes Kleslová říká: Politika jde špatným směrem

Platila za pravou ruku šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, byla šéfkou jeho strany v Praze, starostkou Prahy 10 a tím, kdo ve skutečnosti řídil hlavní město místo primátorky Adriany Krnáčové.

Přesně před rokem však Radmila Kleslová kvapně a hlavně nečekaně musela rezignovat na všechny své funkce, dnes je jen zastupitelkou v Praze 10.

Z politického vrcholu ji srazily smlouvy se státními či polostátními podniky, jako jsou ČEZ nebo České dráhy. Mimochodem, dodnes běží vyšetřování, na jehož základě se má rozhodnout, zda nebude někdo z manažerů obviněn. Policie totiž zkoumá podezření, že za statisícové odměny neodváděla reálnou práci.

Stejně tak zastávala i místa ve statutárních orgánech v městských firmách v Praze, které Kleslové zajišťovaly v průměru až desetitisíce měsíčně. Šlo především o dvě bohaté energetické společnosti. V Pražské teplárenské byla členkou představenstva, které dostává roční odměny v řádu milionů korun. V Pražské energetice s podobnými bonusy zase šéfkou dozorčí rady.

„Já jsem spokojená jako advokátka, dělám si klasickou advokátní praxi, kterou jsem dělala předtím a vůbec mi to nechybí. Řekla bych, že se politika neposouvá úplně tím nejlepším směrem a připadám si mnohem svobodnější," říká Kleslová v rozhovoru pro Seznam Zprávy po roce od doby, kdy odešla z vrcholné politiky.

Jak situaci okolo vašeho angažmá v městských firmách vnímáte s odstupem roku?

Je přece jasné, že dehonestační útoky Pirátů, pana Matěje Stropnického a transparentní paní z Transparency International (Adriana Krnáčová - pozn. red.) byly pouze účelové. Kampaň proti mně rozjeli bezprostředně poté, co jsem ve statutárních orgánech začala pracovat a jako jedna z mála měla pro výkon funkce odbornost a praxi. Přitom jsem zastupovala město z pozice zastupitelky a starostky.

Dlouho přede mnou a nadále i po mně v orgánech městských firem byla a je řada politiků, kteří odborně rozhodně nedosahují úrovně, jež by měli. Po mém odchodu veškerá kritika účasti politiků ve statutárních orgánech skončila. A primátorka Adriana Krnáčová obsadila jak uvolněné pozice po mně, tak i mnoho dalších.

To platí ve velké míře i pro politiky hnutí ANO, které vás nakonec odstřelilo. V řadě firem sedí třeba šéf hnutí na Praze 10 Jaroslav Štěpánek, zastupitel Antonín Lébl nebo radní Karel Grabein Procházka, který má městské firmy ve svém portfoliu…

Víte, ani pan Štěpánek, ani pan Procházka nebyli ti, kteří rozporovali mé členství ve statutárních orgánech městských firem. Spíše to byla paní primátorka, u níž mě to velmi překvapovalo. Vyjadřovala se tehdy hlavně pro Lidové noviny s tím, že je to pro ni něco naprosto nepřijatelného. Prohlašovala, že je úplně špatně, aby politici seděli v dozorčích radách. Neudělala s tím vůbec nic a nadále v tom pokračuje.

Změnila byste nějak svůj tehdejší přístup, když se podíváte rok nazpět?

Musela bych se podívat dva roky nazpátek a na jen rok. Ale minulostí se nezabývám.

Nadále ale zastávám názor, že zastupitelé jsou zástupci akcionáře. Já jsem byla zastupitel, i když jen městské části. Ale Praha je obec, takže do orgánů městských firem i zastupitelé městských částí patří. Tím, že se někdo stane politikem, nepřichází o svoji odbornost.

A poté, co pan Stropnický byl vůči mně tak aktivní, tak je s podivem, že pak ve svém postupu nepokračoval. To mě mimochodem také fascinuje, že zelení mají své zástupce v orgánech firem a nevyčítají si odměny. A že jich mají požehnaně.

Právě od vás jsem teď slyšela, že se nyní chystají nová pravidla. To je asi nějaký nesmysl, když v těchto týdnech rada hlavního města donominovala většinu členů jak dozorčích rad, tak představenstev. Na koho se asi budou tedy uplatňovat?

Uvažujete o tom, že byste se do politiky vrátila?

Ne, určitě ne. Já jsem spokojená jako advokátka, dělám si svou praxi, kterou jsem dělala předtím a musela ji kvůli politice omezit. Já si teď hlavně připadám mnohem svobodnější. Politika mi vůbec nechybí, řekla bych, že se neposouvá úplně tím nejlepším směrem. A mám dojem, že lidé, za kterými není žádná práce, žádná odbornost, tak ti dnes káží morálku. A kritizují ty, za nimiž alespoň nějaké dílo je.