Článek
Po výbuších ve vrbětickém muničním skladu žili šest let jako ve válce. Strach z dalších výbuchů, hrozba evakuace. Teprve nyní svítá lidem a obcím z okolí areálu naděje, že se dočkají alespoň nějaké satisfakce. Okolní obce ladí taktiku i společný postup, jak se domohou odškodnění. Šok z „ruské stopy“ ale nyní vystřídalo překvapení z víkendového projevu prezidenta. „Je to velmi smutné vůči lidem, kteří jej tu volili,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy starosta Slavičína Tomáš Chmela (nez.).
Jak nahlížíte na aktuální výroky prezidenta?
Jsem velice zklamaný, že pan prezident Zeman, který má v našem regionu velké množství voličů, ani jedním slovem nezmínil situaci těchto dotčených lidí. Ani jim nevyjádřil žádný typ podpory, ani se slovem nezmínil, že by měli být odškodněni.
Zasáhlo vaše občany, že vyšetřování vede do Ruska?
Člověk, který se nad tím hlouběji zamýšlel už předtím, si mohl uvědomit, že pokud by cizí mocnost chtěla paralyzovat stát a jeho bezpečnostní složky, tak byly Vrbětice ideální případ. Výbuch mobilizoval velkou část našich obranných složek a ukázal, že s takovým typem události si stát velice těžko dokáže poradit. Pro mě osobně to až tak velké překvapení nebylo, ale pro lidi je to asi nejčastěji šok.
Slavičín byl už před druhou světovou válkou spojený s armádou, s muničním průmyslem a výzkumem. Bylo to něco, co k městu patřilo. Výbuch bohužel ukázal, v jakém nepořádku je obranyschopnost státu. Lidé poukazují na to, že v dřívějších dobách skladování zbraní mělo řád, bylo pod taktovkou armády a nic takového by se ani nemohlo stát. Lidé jsou rozčarovaní, že dobře vymyšlený systém je v takovém rozkladu a umožnil tak šílenou situaci, která nastala. Když mluvíte s jakýmkoli starším člověkem, tak vám popíše, jak pečlivě byl areál dříve hlídaný. Každých pár metrů telefon, dvojitý ostnatý plot. Dokola neustále chodili vojáci. A pak si to porovnáte se současným stavem. Tohle je předmětem debat.
Starosta Slavičína Tomáš Chmela.
Se starosty z okolních obcí jste avizovali, že budete žádat odškodnění za výbuch skladu. Jak vaše jednání pokračují?
Snažíme se o koordinovaný postup. Námi určení právníci se včera (v pondělí – pozn. red.) neformálně sešli i s hejtmanem kraje Radimem Holišem a předali mu další dovysvětlující informace. Je více variant k řešení. Existuje možnost zadat jeden znalecký posudek na soubor škod. Je otázka, kdo by ho měl platit, ale to je věc na další jednání.
Ve Vrběticích zasahovali hasiči až do podzimu loňského roku. Je to důvod, proč škody sečítáte až skoro sedm let po havárii?
Ano. Pravidelně jsme se účastnili veškerých porad, které se týkaly výbuchu muničních skladů, a jakékoli snahy posunout se dál byly ukončené s tím, že stále pokračuje vyšetřování a není známý viník, a tudíž tu věc nelze uzavřít. Všechny úkony mohou nastat až v případě, že je minimálně ukončená likvidace výbuchu. To datum zní 13. října minulého roku. Jsem však optimista a vidím teď i ze strany Zlínského kraje snahu ty věci posouvat dopředu.
Stopy viníků podle českých zpravodajců vedou do Ruska. Není to pro možnost odškodnění spíše horší zpráva, než když byl pachatel neznámý?
I krizový zákon jasně hovoří o tom, že škodu vyplácí kraj, který je ze své podstaty vyšší územně-samosprávný celek. Je nadřazený jednotlivým obcím a řeší věci, které přesahují místní rámec situace. Kraj by měl sdružit zájmy a kopat za jednotlivé postižené subjekty a bezodkladně škody vyplatit. Dále je pak vymáhat po vládě a ta je zase požadovat na mezinárodní úrovni. Každý člověk, který uvažuje zdravým selským rozumem, na nic jiného nepřijde.
Takže budete chtít peníze vymoci na kraji?
Ani bych nepoužíval slovo „vymoci“. Kraj uhradí škody vzniklé zásahem jednotek Integrovaného záchranného systému, tak to říká zákon. S tím právním nárokem pak kraj podle zákona nakládá dále. Zřejmě to může nárokovat po Ministerstvu financí. Pokud to jeho úředníci vyhodnotí jako záležitost mezinárodního práva, tak to jistě obsahuje možnost náhrad. Ale to už přesahuje místní rozměr. My hlavně potřebujeme, aby místním byly uhrazeny škody.
A za Slavičín už máte přesnou částku vyčíslenou?
Koordinujeme to s dalšími obcemi. Pak to bude záležitost upřesňujících znaleckých posudků. Se Zlínským krajem chceme tyto kroky koordinovat. V žádném případě nechceme jít proti kraji. Jde nám spíše o to, aby litera zákona byla přesně dodržena.
Muniční sklady zasahují i přímo na území Slavičína. Jaké důsledky měl výbuch pro město i jeho obyvatele?
Rozdělil bych to do dvou rovin. V té jedné můžeme řešit přímé škody na majetku města, což jsou škody v řádech jednotek milionů korun, zejména na lesních porostech tím, že na nich nebylo možné hospodařit. Velmi se také rozšířila kůrovcová kalamita. Z oploceného areálu se totiž brouk nekontrolovatelně rozšířil do celého regionu. Škoda na majetku města vznikla na místní silnici, která sloužila k dopravě těžké techniky, protože měli vojáci na hranici našeho katastru takový polní tábor.
Ve druhé hlavní rovině je to těžko vyčíslitelná újma obyvatel. Co se týče našeho území, tak to byla šestiletá dennodenní přítomnost ozbrojených složek, armády, kteří převáželi munici, dopravovali se do areálu. Byli jsme jak ve válce. Někteří naši občané – to se dozvídám postupně – byli evakuováni, ale na rozdíl od jiných dodnes nedostali ani korunu odškodnění. To je ještě horší než u Vlachovic, kde alespoň za těch několik dní evakuace odškodnění přišlo. Velmi mě mrzí, že se na ně zapomnělo.
Mluvíte o jednotkách případů. Kolik je to tedy takto opomenutých lidí?
Ještě to zjišťuji, bude to asi do dvaceti lidí. Zapomnělo se na ně nejspíš kvůli administrativní chybě v roce 2014.
Počítám, že se mnoho lidí se starostmi obrací přímo k vám na radnici. Jaké vám říkají příběhy?
Je to propojené. Naši občané často vlastní les třeba v Lipové, která byla výbuchem hodně zasažená. Třeba starší paní je v totálním stresu, že její les je znehodnocený. Má tam rozmetanou munici, z jejího pozemku se dál šíří kůrovec a neví, co s tím má dělat. Nemůže tam vpustit kohokoli z lesních dělníků třeba na těžbu, když není garantované, že jí ten strom nevybuchne, pokud by pod zemí na něco narazili. Jsou to obyčejní lidé, kteří nevědí, na koho se obrátit. Je velice nefér, že stát nechal tyto drobné vlastníky úplně na holičkách.
Město má nějaké mechanismy nastavené, ale u těchto menších majitelů vidím velké selhání státu, že jim nedovedl ani doporučit, jakým způsobem mají k zasaženým lesům a pozemkům přistupovat. Říct jim, jestli hrozí pokuty za to, že tam netěží. Vlastníci netěží, protože tam někdo rozmetal munici a pak ji špatně sesbíral. To je docela tristní situace.
Oškodnění za výbuchy
Starostové Vlachovic, Lipové, Haluzic nebo Slavičína chtějí společně postupovat ohledně odškodnění za výbuchy skladu ve Vlachovicích-Vrběticích. Přesnou výši škod jednotlivých obcí, která se pohybuje v řádech milionů korun, mají určit znalecké posudky. Souvisí například s poškozenými cestami nebo zákazem těžby v lesích. Obce ji budou žádat po Zlínském kraji, který ji v další návaznosti může vyžadovat po vládě. Pokud soud za viníky explozí uzná ruské agenty, může český stát vymáhat škody po ruské federaci. Šest let trvající odstraňování následků výbuchu vyšlo záchranné složky na víc než miliardu korun.
Co jim radíte vy?
Na našem katastru jsou v uvozovkách naštěstí velké plochy jen tří vlastníků. Ale třeba na zasažené ploše v katastru Lipové jsou desítky malých vlastníků. Sám upřímně nevím, co jim mám poradit. Pokud čelíme tak unikátnímu problému, od kterého šest let všechny úřady dávaly ruce pryč, tak je starosta instance, která jim těžko může pomoci.
Kdy tedy budete mít o škodách jasno?
Nejdřív chceme s krajem celou záležitost zkoordinovat tak, abychom nevedli zbytečnou právní bitvu. Cílem je, aby události měly jasnou tečku, rozuzlení pro občany. A taky abychom se ve státě dalších třicet let nehádali, jak to prezident Zeman ve svém projevu myslel.
