Článek
Nová stálá expozice se nachází ve Šternberském paláci. Výstavu nazvali autoři Staří mistři II, protože se vzájemně doplňuje s expozicí se stejným názvem v protějším Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí. Nová expozice ve Šternberském paláci navíc navazuje na tradici prezentace umění v objektu, v němž sídlila v letech 1811 až 1871 Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha.
Daniel Seghers – Květiny ve skleněné váze, namalováno kolem roku 1640. Malíř a jezuita Daniel Seghers na obraze využil kontrastu mezi tmavým pozadím a světlem dopadajícím na vázu, v níž vidíme stonky rostlin. Kromě krásy nabízí Seghers v květinách i řadu symbolických poselství: např. kosatec byl tradičně považován za mariánskou květinu, červená růže symbolizovala bolestnou lásku Boží matky k synu Ježíšovi, bílá růže narážela na čistotu P. Marie.
Pierre Mignard – Podobizna mladého muže, 1653 ve sbírce Národní galerie v Praze.
Nové instalace v obou palácích ukazují více než 600 mistrovských děl od antiky po klasicismus. Podle Mariuse Winzelera, ředitele Sbírky starého umění, umožňují návštěvníkům vnímat je v odlišných souvislostech. Expozice podle autorů také reflektuje význam Hradčanského náměstí v sousedství areálu Pražského hradu, který česká veřejnost pokládá za středobod národní kultury a dějin.
Instalace hledá souvislosti s různými kulturními oblastmi Evropy i mimo ni – součástí jsou artefakty ze Sbírky asijského umění v prostoru Čínského kabinetu, které zdůrazňují vzájemnou provázanost umělecké tvorby.
Pieter II. Brueghel: Klanění tří králů. Klanění tří králů namaloval Pieter II Brueghel podle dochovaného obrazu svého otce. Ve světových sbírkách je uloženo přes třicet maleb, které vycházejí z tohoto vzoru. Pražská verze má mezi nimi zcela výjimečné místo; podobně jako u otcova originálu jsou na ní namalovány sněhové vločky (jež u ostatních exemplářů, až na jeden, chybí).
Jan Sanders van Hemessen – Plačící nevěsta, 1540, sbírka Národní galerie v Praze. V Nizozemí se těšilo velké oblibě zobrazení manželů před svatební nocí. Tato deska pak představuje satiru na toto téma. Nevěsta, jež je zobrazena v pokročilém věku, usedavě pláče, zatímco ženich se ji snaží utěšit. Nevěsta se totiž obává svatební noci. Narážkou na život vdané ženy je nočník, který jí podává jinoch. Nočník totiž patřil k vybavení manželské ložnice (často ho najdeme i v žánrové holandské malbě 17. století), a pro nevěstu se tak stává symbolem života vdané, nevinnosti pozbylé ženy.
Nizozemský malíř, Podobizna muže s karafiátem, kolem 1525.
Staří mistři II prezentují kolekci italské malby 14. a 15. století, díky níž lze poznávat uměleckou tvorbu v Sieně, Florencii, Benátkách či Padově. Na rané italské umění navazuje renesanční a barokní malířství.
Návštěvníci uvidí soubory nizozemského, vlámského a holandského malířství z období 15. až 18. století, přičemž hlavní pozornost se upírá na uměleckou produkci Antverp, Amsterodamu, Utrechtu a Leydenu. V těchto centrech působila řada slavných umělců, jako jsou Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck či Gerard ter Borch.
Nicolaes Eliasz. Pickenoy, Portrét patnáctileté dívky — Mladá dáma, 1626. Obraz výstižně charakterizuje umění Nicolaese Eliasz. Pickenoye, jenž byl v druhé čtvrtině 17. století nejvyhledávanějším portrétistou v Amsterodamu. Dokumentuje umělcovu schopnost zachytit v mladé, životem dosud nepopsané tváři povahové rysy zobrazené dámy a v prezentaci postavy pak vyjádřit její společenský status. Původně kalvínsky střídmý černý oděv zde vyjadřuje přepych a vybraný vkus: zdobí jej bohatá zlatá výšivka a doplňují vzácné krajky a límec z jemného batistu nazývaný "mlýnské kolo".
Elisabetta Sirani, představitelka boloňské malířské školy a její dílo z roku 1663 – Kojící Madona.
Jacob Jordaens – Studie starce se sepjatýma rukama, asi 1621. Studii výrazného rukopisu namaloval antverpský malíř Jacob Jordaens. Modelem mu stál zřízenec cechu malířů Abraham de Graef. Ten se díky svým výrazným fyziognomickým rysům stal vyhledávaným objektem i pro další přední antverpské mistry.
Jako unikátní dílo je představen oltář s Ukřižováním od Hanse Raphona, jediný v úplnosti zachovaný retábl s Pašijemi Krista v tuzemských veřejných sbírkách.
Umění střední Evropy zastupuje soubor norimberského malířství a vybraná solitérní malířská a sochařská díla vytvořená na území současného Německa.
Georg Raphael Donner – Pieta, 1721. Vzhledem k použitému materiálu, kterým je pálená hlína, by se dalo předpokládat, že šlo o model k nerealizovanému či ztracenému dílu.
V expozici je zastoupena produkce německých a rakouských malířů a sochařů ze 17. a 18. století ovlivněná holandským a vlámským uměním zejména 17. století, ale také italským, především benátským malířstvím 16. a 17. století.
Šternberský palác dnes představuje i přes jen fragmentárně dochovanou původní výzdobu prvořadý skvost architektury vrcholného baroka v Praze. Ve stavbě a jejím vybavení se setkávají vlivy z různých směrů a vytvářejí tak ideální prostor pro umělecká díla rozmanitých stylů a dob. Palác uchovává od roku 1947 mistrovská díla Národní galerie Praha.
