Přichází nebezpečná doba robotů?

Už je to zřejmě tady. Podle znalců se ocitáme na jedné z nejkritičtějších křižovatek dějin. Není to zdaleka jen globálním oteplováním, zamořováním planety jedy a odpadky, nedostatkem ropy nebo vody, nekontrolovanou populační explozí třetího světa a zároveň stárnutím populace ve světě „vyspělém“, masivní migrací doprovázenou neřešitelnými kulturními střety rozdílných civilizací...

Je to totálním nástupem automatizace, robotizace a vývojem umělé inteligence. Nemusí to přinést jen katastrofální nezaměstnanost, ale může to úplně změnit chápání světa kolem nás. Možná to dokonce už nebude svět kolem nás. Ale my v jiném světě.

Kdysi možný katastrofický scénář představil Karel Čapek. Právě nyní, téměř 100 let po Čapkovi, varují před střetem s umělou inteligencí velcí vizionáři současnosti. Šéf Tesly a SpaceX Elon Musk vývoj umělé inteligence přirovnal k vyvolávání ďábla a označil jej za největší riziko, kterému čelíme.

S tímhle si možná neporadíme. Se světem, do něhož vstoupí další inteligentní bytosti. „Bytosti“, které jsme sami stvořili, abychom si primárně ulehčili život. Jaká budou jejich práva a jaká naše? Kde budou hranice, co si budou moci dovolit k nám a my k nim? Neztratíme kontrolu?

Už staří Římané, tedy vlastně Řekové, vytvářeli legendy o umělých bytostech, pomocnících s nadpřirozenými schopnostmi. Bůh kovářství Héfaistos tak prý vyráběl mechanické sluhy i služebné. Z hlíny uplácal dokonce dívku Pandóru, která byla jako živá. Nebo tu byl robot Talos, který na Diův příkaz střežil ostrov Krétu.

Ve 4. st. př. n. l., v době okouzlení různými mechanickými udělátky, řecký matematik Archytas z Tarentu vytvořil mechanického ptáka poháněného párou. Dal mu jméno Holub. Aristoteles pak předpovídal příchod automatonů, předchůdců robotů, kteří by mohli nahradit lidskou práci a přinést konec otroctví. Matematik a vynálezce Hérón z Alexandrie, přezdívaný Méchanikos, v 1. století našeho letopočtu údajně sestavil i automat, který zvládal mluvit.

V našich zeměpisných šířkách známe Golema. Hliněného obra, věrného pomocníka proslulého rabína Löwa, který nejen zvládal těžkou práci, ale pomáhal i chránit pražské Židy. Samozřejmě, že se v jeden okamžik vymkl kontrole. Když mu rabín svým pochybením neuložil práci, golem se přepnul do módu destrukce svého okolí.

U velkého mistra renesance Leonarda da Vinciho končí legendy a začíná realita. Jedním z jeho největších snů bylo vznést člověka do vzduchu. Ne každý však ví, že kolem roku 1495 navrhl prvního robota (automatona), který se podobal člověku. Byl to mechanický rytíř, jenž mohl nejen sedět, ale hlavně mávat pažemi a hýbat hlavou nebo čelistmi.

Geniální Leonardo byl často veden zcela prozaickými pohnutkami. Po vyhnání z Florencie se ucházel o přízeň milánského vévody Ludvíka Mouřenína a snažil se ho navnadit vývojem nejrůznějších strojů na obranu i dobývání opevněných měst. Mechanický rytíř, který se pohyboval díky důmyslné soustavě pák, ozubených kol a závaží měl zastoupit, případně nahradit, živou vojenskou sílu.

České slovo robot se stalo populární po celém světě. Ve slovníku cizích slov je robot definován jako „zařízení, automaticky reagující na podněty okolí a současně na toto okolí zpětně působící“.

Karel Čapek dostal slovo robot do povědomí lidí, protože jej použil ve své hře R.U.R. z roku 1920. Název postupem času zdomácněl nejen u nás, ale stal se oficiálním názvem pro roboty na celém světě.

Jak to ale celé vlastně vzniklo? Sám Karel Čapek slovo robot nevymyslel. Chtěl původně tvory ve své hře pojmenovat „laboři“, protože vycházel z latinského slova labor - práce. Přišlo mu to ale umělé a neohrabané, a tak požádal o radu bratra Josefa. A ten navrhl slovo robot.

Možná ještě zajímavější ale je, že Čapek v R.U.R. prakticky jako první otevřel zásadní etické otázky ohledně umělých bytostí. Kde vlastně jsou nebo mají být hranice v jejich dokonalosti, příbuznosti s lidmi a jaké mohou a mají být vzájemné vztahy?

Moderní historie robotiky začíná v Americe ve druhé polovině 20. století a zprvu hlavně naplňuje podstatu starých legend - jak vytvořit umělého tvora, který by pomáhal člověku v těžké práci. „Ďáblovi“ inženýři Georg Devol a Joseph Engelberger začali v roce 1956 pracovat na vývoji prvního průmyslového robota, kterého pojmenovali Unimate. Už o pět let později nahradil robot pracovníky továrny v Trentonu ve státě New Jersey. Zvedal a skladoval horké kusy kovů ze slévárny. Pořád se mohlo ještě zdát, že tento pokrok má pouze a jen pozitivní aspekty.

Ale pak se to rozjelo jak lavina. Průmysloví roboti začali obsluhovat výrobní techniku v linkách, nahrazovali lidský faktor při nadměrně namáhavých pracích v nepříznivých podmínkách. Ale nejen to. Začali být i výkonnější a rychlejší. Jedno z nejznámějších využití je například v automobilovém průmyslu.

V roce 2011, tedy 50 let od využití prvního průmyslového robota ve výrobním procesu, vzrostlo množství robotů ve světě meziročně o 38 % na celých 166 028 kusů. Tržby z prodeje robotů dosáhly ve světovém měřítku neuvěřitelných 8,5 miliardy dolarů.

Tohle je klíčový okamžik v dějinách vývoje robotů, byť ho měl na svědomí na začátku čtyřicátých let vizionářský sci-fi autor Isaac Asimov. Principy, které tyto zákony představují, jsou považovány za obecné shrnutí základních požadavků na vývoj a používání robotů a v průběhu desetiletí daleko přesáhly literární rozměr:

1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem.

Dodnes nikdo nic lepšího nevymyslel. Ale bude to stačit? Nakonec určitě ne.

Industry 4.0 znamená čtvrtou průmyslovou revoluci. Přichází velice rychle, lépe řečeno už přišla a mění náš svět. Robot Unimate z roku 1956 byl jako první auto. Industry 4.0 je jako planeta zaplavená auty. Automatizace a nové technologie zefektivňují, zrychlují a zlevňují napříč průmyslovými obory. Japonský FANUC, světový lídr robotiky, má už továrny, kde se roboti sami replikují.

Už dávno nejde jen o pomoc člověku s těžkou prací. Roboti dokážou například splňovat přísnější hygienické normy než lidé, a jsou proto velmi využívaní ve zdravotnictví. Tohle se nedá zastavit, půjde to dál a rychleji.

Michael Osborne a Carl Frey z Oxfordské univerzity dokonce umístili před časem na internetu anketu s názvem Will robots take my job? – Seberou mi roboti práci? Každý si může zadat své povolání a vzápětí se dozví, jak je ohroženo robotizací a automatizací.

Zatímco do „střev“ továren běžný smrtelník nevidí, jinde nástup robotů vnímáme mnohem citlivěji. Už teď tu máme celkem běžně robotické uklízečky, samojezdící vysavače, jako třeba iClebo nebo CleanMate QQ2. Vizionářský Elon Musk se angažuje mimo jiné v projektu OpenAI, jenž se zabývá umělou inteligencí. Zkouší vyvinout univerzálního domácího robota. Ovšem pozor, takového, který by nejen zastal domácí práci, ale mohl „dělat“, když je třeba, maminku a tatínka. Aby mohl hlídat děti a hrát si s nimi či vést smysluplnou konverzaci.

Je to jen zlomek nových projektů. Intenzivně se zkoušejí například samořiditelná auta. Už mají dokonce své první bouračky a první mrtvé. Vědci a vynálezci by byli mnohem dál, než jsou, kdyby vše „naštěstí“ nebrzdily často přísné národní legislativy.

Jiné počítače tu byly a jsou „pro zábavu”. Průlomem v jejich historii byl šachový supercomp Deep Blue vyvinutý firmou IBM, který v roce 1991 porazil dokonce Garri Kasparova. Před dvěma lety pak ještě dál došel program AlphaGo od společnosti DeepMind, když smetl profesionálního hráče hry Go, která je ještě náročnější než šachy.

Navzdory všem „robo-katastrofickým” scénářům máme pořád tendenci přibližovat roboty k lidské podobě. Zprvu vnější... Dnes jsme zas o něco dál. Předvojem vývoje androidů, tedy robůtků a robotů, kteří jsou podobní člověku, jsou Japonci. Jejich androidi už umí často základní komunikaci ve znakové řeči, pozdraví, mrkají očima a mají i sociální úlohy. Ženský android Chihira od Toshiby třeba umí zpívat japonské písničky a zvládá znakovou řeč. Do roku 2020 by měl najít uplatnění jako společník pro opuštěné seniory nebo lidi s mentálním postižením. To už je trochu jiná disciplína než „jen“ vysávat byt.

Čím jdeme ve vývoji dál, tím více se otevírají nové a dost zásadní otázky. Co se třeba stane, když se šikovný domácí pomocník zvrhne? Parta hackerů spustila nedávno experiment, když přeprogramovala roztomilého domácího robota Alpha 2. S pomocí pouhého šroubováku ho změnila na vraždící hororovou postavu. Alpha 2 vznikl původně jako rodinný pomocník a zábavný společník. Hackeři ale chtěli upozornit na možné problémy s umělou inteligencí.

Dokud mají roboti pomáhat v domácnosti, neškodně si hrát s dětmi nebo zpívat starým lidem, je možná většina z nás ještě v klidu. Ale mezitím se prolomilo další tabu. Začal vývoj skutečných sexuálních robotů, kteří se začínají hodně podobat skutečným ženám. Nebo mužům. Do nejmenších detailů.

Společnost Realbotix z amerického San Diega sestrojila dosud asi nejpokročilejší sexuální panenku na světě jménem Harmony. Zákazník si ji může přizpůsobit podle libosti. K dispozici je několik celkových tvarů těla, různá výška, šestnáct tváří, 42 různých barev bradavek, 18 druhů ohanbí - vagín, které mohou být po použití odstraněny a umyty. Dále je možná volba barvy očí, velikosti poprsí i to, zda bude mít panenka pihy, strie, kožní skvrnky či jizvy. Mimochodem, když pannu uchopíte a zvednete, zjistíte, že váží jako reálná dívka.

A to ještě není všechno. Při objednávce si může zákazník zvolit jeden z osmnácti charakterových typů - žárlivku, stydlivku, náladovou či upovídanou. Orgasmus? Samozřejmě, výrobce nezapomněl. Po orgasmu ale Harmonie bude navíc i recitovat poezii a vyprávět vtipy. Měnit výrazy obličeje, zvedat obočí, žasnout, usmívat se. Vše podle toho, co si vlastník navolí. Jako skutečná ta nejmilovanější bytost. To vše za přibližně 350 000 Kč.

Nezapomíná se ani na ženy. 31letá americká novinářka Karley Sciortinová už loni vyzkoušela a popsala, jaké to je mít styk s mužským sexuálním robotem podobným „slečně“ Harmony.

Nehrozí tak nakonec, že lidé budou mít víc sexu s androidy, protože by mohl být „kvalitnější“? A pojďme ještě dál, co když se robotce také někdy nebude chtít? Bude to pak znásilnění? A tudíž trestný čin?

Vítejte opět ve Westworldu! Ve futuristickém zábavním parku obydleném robotickými bytostmi, do něhož se lidé jezdí pobavit, plnit své touhy - ať už ušlechtilé, nebo zvrhlé. Dovoleno je vše, třeba i mučit, zabíjet, znásilňovat. Jen tak, pro nic za nic, vždyť je to přeci umělý svět. Něco jak zabíjení ve videohře.

Ale v této temné odyseji nejde ani náhodou o bohapustou střílečku, která se nějak zvrtne. „Výtvory“ ve Westworldu (v seriálu se takto umělé bytosti nazývají) jsou tak podobní člověku, že často ani není poznat, kdo je vlastně kdo. A jsou mu nejen podobní, ale i se tak chovají.

Jsme tak rázem u jednoho ze základních morálních problémů s umělou inteligencí. Kde jsou ony hranice, k čemu ještě a k čemu už nikoli vyvíjet a používat roboty? Jak se k nim chovat? A jaká jim přiřknout práva? Na to nám tři zákony robotiky Isaaka Asimova už nebudou stačit.

„Krvavá krajina Westworld jasně ukazuje linii, kterou v určitém okamžiku nevědomky překročíme na cestě k vytvoření perfektní umělé inteligence," uvádí ve své úvaze web VentureBeat a zároveň se ptá: „Měli bychom regulovat tvorbu umělé inteligence? Ano, nebo uvidíme, jak se scénář Westworld odehraje v reálném světě. Půjde tedy reálný svět jinou cestou, než jak to alarmujícím způsobem vykresluje nový seriál? Ano, určitě v to věřím. Jen teď nevím, jak to dokážeme.”

Druhou řadu seriálu Westworld můžete už nyní sledovat na HBO GO. Službu si můžete vyzkoušet na 30 dní zdarma.

Text: Petr Pravda

Copyright © 1996–2018, Seznam.cz, a.s. | Ochrana údajů
Obsah serveru je chráněn autorským právem. Jakékoli užití obsahu serveru včetně publikování nebo jiného šíření obsahu serveru je bez písemného souhlasu Seznam.cz, a.s., zakázáno.