Hlavní obsah

Pro dítě voda s moukou místo Sunaru. I to je realita za hranicemi Prahy

Další díl volebního seriálu Účet za hejtmanem, tentokrát ze Středočeského kraje.

Reklama

Středočeský kraj se stal místem, kde lidé z metropole ve velkém shání levnější bydlení. To s sebou přináší rozbité cesty z věčného dojíždění i sociální problémy. Nejen toto popisuje další díl volebního seriálu Účet za hejtmanem.

Článek

Přestože je všední den, chvíli po třetí hodině jsou obyvatelé bytového domu na kraji malé obce Těchařovice doma a nic za okny jim neunikne.

„Co to děláte? Proč fotíte to auto?“ vykukuje a křičí třicátník v brýlích, jakmile fotograf dostane do hledáčku odstavený vrak a ozve se charakteristické cvaknutí.

Atmosféra slunečného odpoledne prosycená prachem z kombajnu, který sklízí kukuřici v těsné blízkosti domu, rázem přimrzne. Nervózní muž po chvíli bez dalšího slova okno zavře.

Na první pohled klidnou vesnici, kde kočky polehávají, halekají husy a obecního zastupitele potkáte, jak zedničí hned u obecního úřadu, trápí vysoká zadluženost obyvatel. Bezmála 40 procent lidí ve věku nad 15 let, kteří zde mají nahlášenou trvalou adresu, je v exekuci. To je více než například v Mostě nebo Litvínově – městech, která trápí pověst sociálně vyloučených lokalit.

V Těchařovicích má navíc – podle projektu Mapa exekucí, který vizualizuje zadluženost v Česku – více jak polovina dlužníků ne jednu, ale rovnou tři až devět exekucí. Obec má ve skutečnosti 45 dospělých obyvatel a dluhy má 17 z nich.

I to je realita Středočeského kraje, který se potýká s tím, že právě na jeho území řada lidí z různých důvodů hledá levné bydlení za Prahou.

Pár kilometrů od hlavního města se tak nenachází jen vilové osady, ale i ubytovny nebo v lepším případě bytové domy, kde lidé živoří takovým způsobem, že to překvapuje i sociální pracovníky.

„Některé mámy nemají Sunar pro děti a dávají jim vodu s moukou. To je fakt realita. Neříkám, že v každé rodině, kam přijdeme, ale stává se to a není to úplně výjimečné, že by to dělala jen jedna rodina,“ popisuje Kateřina Hůlová z Člověka v tísni, která koordinuje sociální práce na Kladensku a Berounsku.

To obec nevyřeší

V Těchařovicích bytovku koupila a provozuje obec. Podle starostky Vandy Bělinové to byl způsob, jak mít pod kontrolou, kdo bude v obci bydlet.

„Hodně jsou tam mladé páry a jeden místní pán po čtyřicítce. Jsou to hlavně lidé z Příbramska, kde jsou byty také hrozně drahé. A tady jsou levné,“ shrnuje starostka Bělinová.

V loňském roce v domě vyměnili okna, vesnička si kvůli tomu brala půjčku u banky a splácí kontokorent. Prostředky na další opravy ale nemají a jen těžko seženou dotaci. Pozemek pod domem totiž obci nepatří, což bývá jednou z podmínek pro získání peněz z dotačních titulů.

Další způsob, jak se obec snaží regulovat a bránit před vyloženě problematickými nájemníky, je, že smlouvy prodlužuje vždy jen na tři měsíce. Víc už podle starostky nelze dělat. „To by musel řešit někdo nahoře. Tady na komunální úrovni nejsme vůbec schopni to dál řešit,“ dodává starostka. Obec je podle ní krátká, i co se týče další pomoci obyvatelům bytovky.

Těchařovice si platí firmu, která jim v obci zajišťuje zahradnické práce, například seká trávu. Nabídli to i místním nájemníkům, nikdo ovšem o přivýdělek neměl zájem. Lidem s exekucemi se totiž reálně často nevyplácí legálně pracovat – z vydělaných peněz jim málokdy něco zůstane a naopak mohou přijít o některou z dávek.

Pražská centrifuga

Podle sociální pracovnice Kateřiny Hůlové v obcích ve Středočeském kraji často končí lidé, kteří byli nejdříve vypuzeni z Prahy a následně i z dalších středočeských měst – nejčastěji ale z Kladna.

„Ti lidé jdou, kam mohou, a jsou ochotni zaplatit ledacos. Nemohou si moc vybírat,“ líčí sociální pracovnice a ilustruje to konkrétním a extrémním případem: matka se čtyřmi dětmi platí na Kladně měsíčně 15 tisíc korun za jednu místnost. Kuchyně a koupelna je pouze ve společných prostorách. Část peněz – 12 tisíc korun – platí úřad práce, zbylé tři tisíce platí matka.

„Ona nemá jinou možnost. Nemá práci, je Romka, nikde jinde ji nevezmou,“ vysvětluje Kateřina Hůlová. Právě takto vysokými nájmy za nuzné podmínky se často označuje takzvaný byznys s chudobou.

Ve Středočeském kraji Agentura pro sociální začleňování aktuálně eviduje pět lokalit, se kterými spolupracuje – Kladno, Příbram, Čelákovice, Kolín a Slaný. Jde ale zejména o místa s vysokým počtem sociálně slabých. Různých ubytoven nebo takzvaných ghett dříve agentura registrovala desítky a často to mohou být i bytovky podobné té v Těchařovicích.

Kateřina Hůlová přesto na základě svých zkušeností z terénu mluví o tom, že sociální problémy se koncentrují převážně na Kladensku. „Je to největší středočeské město, které má pohnutou dělnickou historii. To dědictví je stále znát,“ říká sociální pracovnice a dodává, že postrádá větší angažovanost kraje v tomto problému.

„Kraj by to měl řešit. To po těch obcích nemůžete chtít,“ říká pracovnice Člověka v tísni s tím, že je to problém, který přesahuje hranice konkrétních měst nebo obcí.

Zatím nejvýraznější akcí Středočeského kraje zůstává zrušení takzvané bezdoplatkové zóny v Kladně začátkem loňského roku. Podle řady starostů je bezdoplatková zóna jedinou zbraní proti obchodníkům s chudobou.

V praxi to znamená, že se za pomoci opatření obecní povahy vytyčí území, kde nově přistěhovalí lidé nemají nárok na jednu ze sociálních dávek – doplatek na bydlení. Podle odborníků na sociální problematiku to je ale kontroverzní nástroj, který plošně postihuje lidi v nouzi.

Problémem jsou silnice

Zatímco problém chudých je obyčejnými lidmi často přehlížený, existuje i další velké téma, které je spojené s tím, že se ve Středočeském kraji hledá levnější bydlení. A pociťuje ho v kraji takřka každý – zničené silnice a nedostatečná kapacita tahů na Prahu.

Přesto lidé, které Seznam Zprávy oslovily, nejprve mluvili o tom, jak jsou v kraji spokojení. „Není to tady špatné. Ale my jsme důchodci a na nás už nezáleží,“ hodnotil v Kamenici na parkovišti senior, který se zastavil na kus řeči se známou. Ta hned připomíná, že se ve městě plánuje stavba dalšího supermarketu, a život proto bude jenom lepší.

V Černošicích vede třicátnice Marie své dvě děti ze školy a školky a i ta je spokojená a nic by neměnila. „V loňském roce se navýšila kapacita ve školkách a dostanou se do nich i tříleté děti,“ pochvaluje si žena.

Jakmile se ale zeptáte na cesty, tak seniorka v Kamenici, která si chválí brzkou výstavbu dalšího obchodu s potravinami, rázem potemní. „Silnice jsou špatné kamkoliv vyjedete. Je to rozkopané,“ zlobí se.

V Berouně na náměstí šedesátník Jan uvádí, že autem nejezdí. Zrovna čeká na opravu svého elektrokola a ukazuje, že jedním směrem je cesta z města krásně vyasfaltovaná a jiným směrem naopak velmi špatná.

Na nekoncepčnost si stěžuje i starosta zmiňované Kamenice: „Čekal bych, že někdo vymyslí páteřní síť příměstských komunikací. Je zřejmé, že ty současné kapacity nestačí,“ říká Pavel Čermák.

Právě v této otázce by přitom podle starosty měl kraj pomoci jednotlivým starostům a navrhnout řešení hlavních spojnic, které vedou do Prahy a z ní.

„Silnice jsou přetížené. Kraj a stát tady selhává, protože se nic neděje,“ říká starosta. Zatímco dálnice se podle něj opravuje co dva roky, tak krajské komunikace zhruba jednou za patnáct let.

Hledání levnějšího bydlení

S tím, jak neustále roste cena bydlení v Praze, obce v dojezdové vzdálenosti stále častěji zažívají populační boom.

Například už zmíněná Kamenice. Aktuálně je podle ministerstva vnitra v obci zhruba 3 600 obyvatel ve věku nad 15 let, v roce 2013 jich bylo o více než 300 méně.

Podle starosty Pavla Čermáka jsou pokusy čelit migraci z Prahy „donkichotské“. „Všichni se obrací na starosty obcí a říkají jim, že nemají měnit územní plány, ale to je asi tak, jako když se snažíte ucpat cedník rukama. Někde to ucpete a pořád to teče. Nerozšiřujeme zastavitelné území, ale ceny bytů motivují lidi k tomu, že tady bydlí v chatách, že dělí pozemky, staví domy s více bytovými jednotkami a podobně,“ říká starosta.

„Nejsem si jistý, jestli by se tomu dalo dlouhodobě bránit,“ souhlasí s ním i sociální geograf Martin Ouředníček, který působí jako vedoucí výzkumného týmu Urbánní a regionální laboratoř na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Podle něj se ale nedá mluvit o satelitních městečkách v americkém stylu. Ve skutečnosti jde o obce, které mají historii sahající do středověku, se základní občanskou vybaveností, jako je úřad, fotbalové hřiště nebo obchod.

„Pro méně movité domácnosti je atraktivním řešením dojíždění, a to i z velké dálky,“ líčí Martin Ouředníček.

Zhruba 80 procent této migrace za Prahu tvoří lidé mezi 20 až 35 lety. „Ostatní skupiny nemá ani moc smysl sledovat. Je to spojené s životním cyklem a s tím, že hledají zaměstnání, je tam to zakládání rodin a hledání druhého bydlení,“ tvrdí Martin Ouředníček, který popisuje cenové rozestupy – centrum Prahy je dvakrát dražší než Karlín nebo Smíchov a tyto části jsou dvakrát dražší než sídliště. „A takhle to pokračuje až po Pelhřimov,“ dodává sociální geograf.

Žádanější jsou pak podle něj oblasti s atraktivnější přírodou. „Mnohem preferovanější jsou oblasti na jihu, kde jsou lesy, je tam Berounka, Vltava, Sázava. Sever v počátcích nebyl tak atraktivní, je to placka, křídová tabule. Rozhoduje ta atraktivita přírodního prostředí.“

Reklama

Doporučované