Agentura AFP přinesla reportáž obsahující svědectví o této praktice. Mimo jiné se v ní píše, že případy prodaných nevěst lze dohledat v 66 městech státu Guerrero. Především tam, kde žijí příslušníci původních domorodých kmenů. Domorodí obyvatelé tvoří přibližně deset procent celkové mexické populace a většina z nich (70 procent) žije v chudobě. Prodat dceru znamená na jedné straně významný příjem; dorovnání nákladů, které rodina do výchovy investovala. Na druhé straně zadlužuje koupě nevěst rodiny mužů. A ty potom mnohdy zacházejí s novomanželkami jako s koupeným zbožím, jako s otrokyněmi.
Více v přiložené fotoreportáži.
Eloina Feliciano je jednou z prodaných nevěst. Dnes je jí 23 let, ale vdávala se ve čtrnácti. Pamatuje si živě, jak prosila svou matku, aby ji do manželství neprodávala. Prosby byly marné, dívka se musela vdát dle tradic svých předků.
Eloina Feliciano dnes žije v Metlatónoku, jedné z nejchudších oblastí Mexika. S prodejem dívek do manželství stále nesouhlasí: „Nejsme zvířata. Zvířata se prodávají.“
Eloina Feliciano je jen jednou z mnoha dívek z komunity Mixtéků, kteří – podle kritiků tradice – uvěznili ženy v koloběhu zneužívání. A nechávají rodiny ženichů zabřednout do chudoby.
Peníze za nevěstu: Tyto dohody se v mexickém státě Guerrero stále uzavírají v desítkách komunit. Byť přibývá hlasů, které požadují ukončení zvyku prodeje dcer.
Vyčlenění původních mexických komunit na okraj společnosti a jejich pád do chudoby způsobil, že se kdysi posvátný rituál proměnil v čistě obchodní transakci. Agentura AFP ve své reportáži uvádí, že platby, které vyžadují rodiče nevěst, se pohybují od dvou tisíc do 18 tisíc dolarů.
„Pro mnohé dívky je to zraňující zkušenost. Jejich nová rodina je zotročuje domácími a zemědělskými úkoly (...), někdy je dokonce sexuálně zneužívají,“ řekl agentuře AFP mexický antropolog a aktivista za lidská práva Abel Barrera.
Domorodí obyvatelé tvoří přibližně deset procent celkové mexické populace, která čítá 126 milionů obyvatel. 70 procent této komunity žije v chudobě.
Ženy, které jsou prodávány, se musí postarat i o svého tchána. Ten totiž za ně (většinou) zaplatil.
Virgilio Moreno (72) se oženil podle stejného druhu ujednání. A přestože se svou manželkou nezachází špatně, staví se jednoznačně proti tradici prodaných nevěst. Aby splatil dluh za svou ženu, musel se přestěhovat do severního Mexika a pracovat jako námezdní dělník.
Moreno si přeje, aby mexická vláda přijala takové zákony, které by praxi prodaných nevěst zakázaly. Protože lidé své zvyky sami od sebe nezmění. „Chceme, aby se to změnilo. Jenže lidé to odmítají. Říkají: Budu si dělat co chci, protože mám dceru a nikdo mi nebude přikazovat, co s ní mám dělat,“ popsal Moreno pro AFP.
AFP dále uvádí, že jen za loňský rok ve státě Guerrero porodilo více než tři tisíce dívek ve věku od devíti do 17 let. V mnoha případech šlo o rodičky, které byly do manželství prodány.
Tradice prodeje nevěst je živá v chudinském Metlatónoku. Podle mexického statistického institutu nemá více než 94 procent z 19 tisíc obyvatel města ve svých domovech ani základní služby. A téměř 59 procent má potíže s tím se vůbec uživit. I proto je podle AFP těžké se z tradice vymanit.
Jak popsala jedna z žen, sama si pro své dcery nepřeje, aby byly provdány výměnou za peníze. Ale obává se, že její manžel bude trvat na dodržení tradice.