Raper Rytmus: Víc než manželka a rodina neexistuje

Seznam Zprávy s raperem Rytmusem mluvily například o tom, co v hudebním dokumentu Tempos chybí, proč bychom se neměli vracet ke společnému česko-slovenskému státu nebo co mu daly poslední dva roky s covidem.

Hraný dokument Tempos mluví o vašich výhrách i prohrách. Která životní výhra znamenala nejvíc a která vás nejvíce bolela?

Životní výhra byla, když jsem objevil rap, a pak to, že jsem potkal manželku, se kterou jsme založili rodinu. Určitě bolelo, když jsem zjistil, že jsem jedním podpisem odevzdal podíl z alba, které jsem si sám vydával. Ale byla to lekce a díky za ni! V dokumentu samozřejmě nemůže být všechno. Už jen archivní záběry by vydaly na mnoho hodin. Vměstnat 30 let do 90 minut, aby to mělo spád, logiku a poselství, se filmařům od Toxpro povedlo, za což jim uctivě děkuji.

Kdybyste to měl shrnout jednou větou, v čem je pro vás osobně jiný než dokument Rytmus – Sídliskový sen, který o vás vznikl před šesti lety?

Sídliskový sen je o rozvedeném manželství, o romství a vyrovnání se s rodiči, Tempos je o historii rapu a mé kariéře ve třech dekádách.

Jako člověka, který se narodil v Kroměříži a vyrůstal v Piešťanech, se vás musím zeptat na tohle: uváděl jste pořady, které hledaly nové talenty současně v Česku i na Slovensku. Když se jako Češi a Slováci nedokážeme rozejít, nebylo by lepší, kdybychom zas žili spolu, v jednom státě?

Podle mě je to zbytečné. Máme jinou historii, kulturu i mentalitu. Podle mě je dobré, že jsme vyzkoušeli žít spolu. Už jen proto, že víme, kdo jsme, kam patříme a na co máme být hrdí.

Co podle vás Čechy a Slováky spojuje a co nás od sebe naopak nejvíc vzdaluje?

Spojuje nás jen to, že jsme byli společně v jednom státě a že jsme Slované. Jinak jsme dost odlišní. Míra odlišnosti je stejně velká, jako nás dělí od Poláků, Maďarů nebo Němců.

Když už jsme u česko-slovenských vztahů, je slovenský rap lepší než český? Nebo naopak?

V rapu neexistuje měřítko, podle nějž by se dalo říct, kdo je lepší. Hodnotit se dá, kdo je úspěšnější, a to podle čísel. Kdybychom se měli podívat na YouTube a další hudební platformy, Slovensko drtí rap už minimálně 10 let.

Vašemu synovi byly v červenci dva roky. Co vás na něm nejvíc baví? Naučil jste se během jeho výchovy něco, co byste doporučil ostatním tátům? A co je podle vás lepší nedělat?

Uff, nechci nikoho poučovat. Baví mě dívat se na svět jeho očima. Snažím se s ním být každý den a předat mu tu nejlepší verzi sebe sama.

Jak to změnilo vás? Kam vás to posunulo?

Změnilo mě to v tom, že jsem dostal novou životní roli. Být zodpovědný otec je úplně jiné než být chlap bez rodiny, závazků a odpovědnosti. Svou minulost ale hodnotím kladně, protože to, jaký dnes jsem, je odraz toho, co jsem v minulosti zasel. Být nespokojený s něčím v minulosti je blbost, protože to nezměním a bez toho bych nebyl tím, kým dneska jsem.

Jednou jste řekl, že není důležité, jak zní vaše hudba teď, ale jestli bude dobrá třeba za pět let. Na co byste v hudbě vsadil v roce 2022?

Nemám plán. Člověk, který na sobě maká a trénuje svoje skills (dovednosti, pozn. red.), ze sebe vždy vydá to nejlepší. Na to nepotřebuje nic speciálního.

Dokázal byste říct, co bude příští rok „in“ podle Rytmuse?

Nové album Kontrafakt s názvem KF jako Rolls.

Doba se mění, Spotify a YouTube změnily přístup k hudbě a možnosti umělců se prosadit. Na druhou stranu mladí už si spíš pustí muziku v mobilu, než aby šli na live koncert do kulturáku jako dříve. Je to konec živé scény?

S tím nesouhlasím. Lidé chtějí vidět koncerty. To, že se hudba pouští i jinde, bylo přece i za nás. Kdysi to byly kazety, pak cédéčka, minidisky, YouTube a tak dál. Hudba bude bavit lidi pořád, nezáleží na formě, v jaké se k nim dostane. Každá generace se chce bavit hudbou.

Kam vkročíte, tam vás znají. Jak se v takové roli hledá ta správná ženská pro život? Co musí žena mít, aby si z ní Patrik Vrbovský sedl na zadek?

Jediný, z koho si sedám na zadek, je moje manželka a to je pro mě svatá věc. Víc než manželka a rodina neexistuje.

O čem přemýšlíte, když v noci nemůžete spát?

Miluji spánek. Mám ho už dlouhé roky klidný a dlouhý, bez budíku, dokud se sám nevzbudím. Myslel jsem, že to syn změní, ale budí se stejně jako my.

Bohatí vizionáři létají do vesmíru. Co byste chtěl vidět nebo zažít vy?

Je toho opravdu hodně, že ani nevím, kde začít. Uvidím, co z toho vyjde – určitě se to dozvíte.

Poslední dva roky jsou pro umělce extrémně náročné. Co vám vzaly a co daly?

Koupil jsem si nové auto a nový byt. Vím, že byste chtěl slyšet to, co říká většina ostatních, ale já to mám nastavené jinak. Zatímco ostatní kňučeli, já jsem celý byznys přenesl na online a makám na tom všemi možnostmi, jaké mám. Těžko říct, co mi vzaly nebo daly dva roky, protože já se vždy snažím vytvářet si svou dobu.

Vypadá to, že jste dosáhl všeho a už všechno máte. Kde berete motivaci jít dál?

Nedosáhl jsem všeho, pořád chci víc. Mojí motivací je žít naplno, ne život přežívat. Nejvíc energie mi dává každé nové ráno a nové možnosti žít pěkný život plný nesplněných snů.