Hlavní obsah

Je zvláštní poslouchat mladé, kteří nevěří v budoucnost své země, říká reportérka

Foto: Tereza Ulrychová

Tereza Ulrychová v Sarajevu.

Reklama

Reportérka zahraniční redakce Seznam Zpráv Tereza Ulrychová popisuje v rozhovoru detaily ze své nedávné reportážní cesty po Bosně a Herzegovině.

Článek

Proč jsi se rozhodla vyjet za sérií reportáží právě do Bosny a Herzegoviny? Hrála při výběru roli i aktuální válka na Ukrajině a fakt, že právě Bosna je posledním místem v Evropě, kde se před Putinovým vpádem na Ukrajinu válčilo?

Byl to určitě jeden z důvodů. Mezi válkou v Bosně, která se datuje do 90. let minulého století, a válkou na Ukrajině je totiž možné hledat různé paralely. Bavit se lze o údajných válečných zločinech, ke kterým má na východě Evropy docházet a se kterými má Bosna zkušenost, nebo také o obnově země, která bude po válce čekat i Ukrajinu.

Zároveň je ale zajímavým tématem i samotná situace v Bosně. Země bojuje s politickou i ekonomickou krizí a opět v ní podle odborníků sílí nacionalismus. Vývoj, kterým se země ubírá, pak zejména během posledního roku znepokojil i některé západní státy a několikrát se kvůli tomu tato jindy nevýrazná země dostala do světových médií.

Vnímají lidé v Bosně ruskou agresi, při které se okupanti dopouštějí genocidy, nějak odlišně třeba oproti Čechům, s ohledem na to, že sami válečné hrůzy včetně brutálních etnických čistek z nedávné doby pamatují?

Určitě je to pro ně mnohem citlivější téma, duch války je v zemi stále patrný, a to nejen kvůli stopám kulek ve fasádách domů. Neustálou připomínkou zvěrstev, které s sebou takové konflikty nesou, je také třeba fakt, že se stále každý rok během připomínky Srebrenického masakru ukládají do hrobů nově identifikované ostatky zemřelých. Bosna je ale národnostně rozdělená a v zemi – zejména v Republice srbské, jedné z bosenských entit – je patrný ruský vliv. Tenhle pohled na události na východě Evropy tak určitě není pravidlem.

Z mých poznatků ale dění na Ukrajině u Bosňanů navozuje pocit, že svět se nepoučil ze svých chyb, za které jejich země zaplatila vysokou cenu. Například podle tamní právničky Sabiny Subašić-Galijatovićové, která působí na Institutu pro výzkum zločinů proti lidskosti a mezinárodního práva, lidé opět selhali v dodržování vlastních principů, a heslo „nikdy více“ tak ztratilo smysl. Tohle vám určitě řeknou i lidé z jiných zemí, u Bosňanů vás to ale zasáhne tak nějak víc.

Během reportážní cesty jsi se hodně zaměřila na mladou generaci. Překvapilo tě něco na tom, jak mladí lidé v Bosně vnímají dnešní svět? Jak jejich názory ovlivňuje fakt, že jsou na rozdíl od svých vrstevníků ve zbytku Evropy první poválečnou generací své země?

Vlastně mě to ani nepřekvapilo, už předem jsem si dokázala představit, co mi asi povědí. Přesto ale bylo zvláštní poslouchat mladé, kteří jednoduše nevěří v budoucnost vlastní země a často ji plánují opustit ihned po dokončení školy. Z Bosny každoročně odchází několik desítek tisíc obyvatel v ekonomicky aktivním věku a situace se zatím neobrací k lepšímu. V zemi navíc mizí i střední třída.

Mladí Bosňané si uvědomují problémy, se kterými se jejich země potýká, a často jsou si vědomi i toho, že na počátku všeho je právě válka z 90. let a pozdější vedení země. Osobně je nechci obviňovat, že vzdali boj o svou budoucnost, ale někteří, se kterými jsem mluvila, byli na své vrstevníky naštvaní kvůli tomu, že nejsou schopni vyjít do ulic a chtít změnu.

Situace v Bosně je i 30 let po začátku konfliktu nesmírně komplikovaná. Jak velké mají lidé obavy, že by se tehdejší události mohly v nějaké míře opakovat, a jak se projevují?

Strach tam podle mého je, sami Bosňané si ale nejsou jistí, jak moc je oprávněný. Mluvila jsem například s novinářem Srećkem Latalem, který válku v Bosně pokrýval pro agenturu AP, a ten možnost zažehnutí nového konfliktu nevylučuje už mnoho let. Naopak česká velvyslankyně v Bosně Ivana Hlavsová si nemyslí, že by si Bosna opět měla procházet válečnými traumaty. Politická situace je v zemi sice složitá, nevidí v ní ale velké množství paralel s tou, kterou si Bosna procházela před válkou.

Dále mi sama Hlavsová vyprávěla například i o tom, jak se – stejně jako v jiných zemích – stala na konci února válka na Ukrajině hlavním tématem mnohých setkání a rozhovorů. Kvůli vzpomínkám na vlastní krvavou a ne tak vzdálenou minulost se jí lidé často ptali, zda se válka vrátí.

V době, kdy jsem v Bosně byla já, už stejně jako třeba v Česku opadl prvotní šok a lidé se se situací sžili. Přesto mi ale například devatenáctiletý Edhem vyprávěl, jak je jeho matka, která válku v Bosně zažila, okamžitě připravena ze země utéct, pokud by to bylo třeba. Díky minulosti země jsou tak Bosňané nejspíše připraveni i na ten vůbec nejhorší scénář.

Reklama

Doporučované