Článek
Úvodním filmem festivalu bude snímek Hrdina režiséra Asghara Farhádího, který získal Velkou cenu na filmovém festivalu v Cannes a vysloužil si chválu diváků i kritiků.
Farhádí je jednou z nejvýraznějších osobností íránského filmu a ve filmu předkládá bohatě strukturovaný náhled na pomluvy, sociální média a rozpad společnosti. V jádru příběhu leží zdánlivě jednoduché dilema, do kterého Farhádí mistrně promítá svůj nedostižný náhled na tragédii a šikmou plochu, která se leckdy pojí s morálkou. Vypráví příběh Rahima, který se během dvoudenní propustky z vězení snaží přesvědčit svého věřitele, aby stáhl žalobu, a doufá, že znovu najde cestu k synovi, přítelkyni a ztracené svobodě. Nápad, jak se dostat z vězení, se ale komplikuje a promění se v zápas na život a na smrt.
Film Balada o bílé krávě byl poprvé uveden v hlavní soutěžní sekci na festivalu Berlinale, v Česku se představil v předpremiéře na festivalu v Karlových Varech. Napsala a natočila ho dvojice autorů Behtaš Sanaíha a Marjam Moghaddamová, která je také představitelkou hlavní role. Strhující příběh mladé vdovy, která se snaží dosáhnout spravedlnosti pro svého neprávem odsouzeného manžela, sklidil už na Berlinale nadšené ohlasy. Drama antických rozměrů připomene podle pořadatelů festivalu nejlepší tradici íránské kinematografie.
Rodinné drama Na cestě je debutem Panaha Panahího, syna slavného íránského režiséra Džafara Panahího. S otcem spolupracoval Panah na několika filmech jako konzultant, střihač a asistent režie. Panah se narodil v Teheránu v roce 1984 a vystudoval film na tamní univerzitě. Jeho první krátký film získal řadu cen na domácích i mezinárodních festivalech. Dojemné rodinné drama Na cestě bylo vybráno do sekce Quinzaine des Réalisateurs festivalu v Cannes 2021. Režisér v něm kombinuje klasickou roadmovie s tichým, ale naléhavým společenským poselstvím o zemi, kde svoboda často končí hned za okny auta. V intimním portrétu jedné rodiny se spojuje humor, naléhavost a silné i uvěřitelné charaktery.
Íránská kinematografie má dlouhou tradici, její počátky sahají až do 90. let 19. století do vlády šáha Mozaffaroddína. Do tehdejší Persie na jeho přání byly dovezeny první kamery a projektory z Francie a na přelomu století se již otvíraly první biografy, kde mohla veřejnost sledovat zatím zahraniční snímky. Prvním kinematografickým dokladem se stala zaznamenaná korunovace šáha v roce 1896.
