Hlavní obsah

David Koller: Proč jsme hráli pro Kellnera a proč jsem se sešel s Babišem

V ukázce z rozhovoru David Koller mluví o tom, jak se skupina Lucie dala po osmileté pauze znovu dohromady na vánočním večírku Kellnerovy PPF.Video: Jiří Kubík

 

Reklama

Hudebník David Koller byl hostem Výzvy Jiřího Kubíka. Mluvil mimo jiné o aktuálním natáčení nového alba skupiny Lucie i o svých názorech na Andreje Babiše a Miloše Zemana.

Článek

Letos na jaře jste oznámili, že Lucie jde do studia – po šestnácti letech natáčíte nové studiové album, které ponese název EvoLucie. Už jsou písničky nahrané? 

Nejsou. Tedy ty pracovní verze ano, ale jsme tak v půlce příprav, nebo ve třetině. Teď po prázdninách nás čeká další kolo zkoušek až někdy do Vánoc. Naše produkce zároveň komunikuje s různými lidmi zvenku, kteří by nám s tím pomohli. Když člověk dělá s hudebním mágem zvenku, obohatí se tím a písničkám to dodá čerstvý vítr.

Na jaře jste zdůrazňovali, že od nové desky nemáme čekat žádné žánrové změny. Znamená to, že se Lucie za těch šestnáct let od posledního alba nechce nikam posunout? 

Ono by také bylo důležité vědět, kdo to přesně řekl. Někdo nemá rád změny vůbec a někdo chce třeba víc experimentovat. Myslím, že to furt bude kytarová muzika. Naše muzika vlastně vychází z rokenrolu víc než třeba z nějaké častušky.

Takže častušky to nebudou? 

Častušky? To necháme na jiných.

Jak to vlastně vypadá, když čtyři chlapíci, kteří tvoří Lucii a mají navíc svoje vlastní kapely, po šestnácti letech sestavují album? Zadali jste si nějaký úkol, kolik kdo z vás přinese písniček? Jestli si dobře pamatuju, dřív jste psávali dohromady. 

K tomu taky dochází. Já jsem rovněž zpíval písničky různých autorů, ať to byl Oskar Petr, Ivan Král, ať mně napsal texty třeba Robert (Kodym) nebo Michal (Dvořák) nebo P.B.CH. přinesl rif nebo nějaký zásadní moment. V tom okamžiku, kdy to je zajímavé, začnou lidé kooperovat bez nároku na čas a začnou na tom dělat víc. Když je to nějaké klišé, chce to mít každý vlastně rychle pryč. Toho se chceme také vyvarovat. Těch věcí musíme udělat hodně, aby se z toho dalo vybrat.

Kolik jich tedy máte? Říkal jste, že z poloviny je to hotové.  

No ze třetiny, možná. Je jich asi osm, devět, deset. Nevím.

Celý záznam rozhovoru si pusťte zde:

Video: Jiří Kubík

Necháváte se ovlivnit tím velkým očekáváním, že když vydáte album po tolika letech, musí to být velká pecka? 

Nevím. Tenhle albový systém vzniknul společně s gramofonovou deskou, s vinylem. Předtím byly ty šelakové desky, na to se vešlo asi deset minut muziky. A předtím už byla jenom lidová slovesnost, kdy si to předávali lidé možná v notách, ale spíš si to zpívali a vlastně to oposlouchávali. Vy si dokážete dneska pustit celou desku? Nebo dvojalbum?

V autě. 

V autě jo, ale jako, že byste někde hledal hudbu podle desek? Myslím si, že si lidé hledají singly. A co my potřebujeme, je super singl. Jestli jsou tam potom dvě, tři, čtyři písničky nebo víc, to už je další věc. Ale teď budeme určitě potřebovat tu první věc. To, co hledáme, je prostě super pecka. Lucie hledá supersong.

Lucie v dobách největší slávy, v devadesátých letech, prodávala kolem dvou set tisíc kusů alb, což se povedlo málokomu. Dneska je ale doba taková, že se hudba už tolik neprodává. Znamená to, že budete muset poté, co album vyjde, vyjet na koncerty a de facto tím zhodnotit nový obsah? 

Víte to přesně.

Ze samotného prodeje hudby už nemůžete být živi? 

Jasně, to se vyměnilo. Dneska je zlatá deska asi za dvacet prodaných elpíček. Takže nějak moc neřešíme, jestli se tam z těch nákladů něco zaplatí. Budeme rádi, ale na tu desku budeme vydělávat koncerty.

Comeback Lucie byl zajímavý tím, že její členové předtím osm let spolu nemluvili. Neprojevuje se teď, kdy hodně zkoušíte a natáčíte, zase nějaká ponorková nemoc? Nebo už je ta válečná sekera definitivně zakopaná? 

Myslím, že je dávno zakopaná. Kdybychom nechtěli, tak bychom spolu nedělali.

Docela by mě zajímala vaše odpověď na otázku, proč jste se dali po osmi letech zase dohromady. Michal Dvořák nedávno v časopisu Forbes říkal, že šlo o peníze a kdo říká něco jiného, tak lže. 

Prostitucí jsem se nikdy neživil a myslím, že to ani neudělám. To je věc každého jednotlivého člena. Opravdu - kdybych cítil nějaké negace, k jakékoliv partě, nemohl bych tam být.

Znovu jste se dali dohromady koncem roku 2012 na vánočním večírku nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, respektive PPF v pražském Rudolfinu. Byla to pro vás tehdy, po těch letech, kdy jste spolu nespolupracovali, zakázka snů? 

Víte, že ne? Nebyla. Ale bylo hezké, že zase můžeme hrát, že můžeme sedět u kulatého stolu a normálně si povídat. My jsme spolu předtím hráli skoro osmnáct let, to si lidé začnou lézt na nervy, to můžou být do sebe zamilovaní a mít sedmnáct dětí a stejně začnou mít po nějaké době problémy. Krysy se taky začnou požírat, když je jich hodně. My už jsme se začali rovněž málem žrát. A po těch osmi letech jsme seděli u Michala na zahradě, bylo to příjemné a nám všem spadnul kámen ze srdce, že ty věci, které nás rozdělovaly, pominuly.

A pak jste šli zpívat Kellnerovi. 

A pak jsme šli zpívat Kellnerovi.

Jsou tyhle komerční akce pro Lucii tím hlavním? Protože teď v Poděbradech na festivalu Soundtrack jste anoncovali jediné veřejné vystoupení v letošním roce, ale nevím, jestli náhodou vedle toho nemáte ještě nějaká vystoupení pro firmy. 

Díky, že se ptáte. My jsme se rozhodli, že než uděláme tu desku, tak chceme hrát co nejvíc. Neříkám, že bereme všechno, ale chceme hrát na různých mejdanech, Franta Hudla se žení, tak mu jdeme zahrát… Protože chceme být trochu v kondici.

Kolik si řeknete za takové hraní na svatbě? 

Na svatbě kámošům se nehraje za peníze.

A když si vás najme firma? Je to možné? 

Asi jo, jsou tam nějaké technické podmínky. Myslím, že stojíme tak třeba desetinu toho, co jsme si řekli na začátku panu Kellnerovi.

To jste zlevnili, nebo jste chtěli Kellnera trochu vyždímat? 

Ne, my jsme nebyli drazí ani tam. Ale zlevnili jsme, protože teď chceme hrát.

Jak moc v současné době sledujete politiku? 

Že bych se chtěl vyjadřovat k volbám nebo tak, na to jsou myslím určitě povolanější profesionálové.

Už vás to nezajímá? Dřív jste se vyjadřoval docela často. 

Tak člověka to občas zvedne ze židle a řekne si, sakra, mohl bych taky něco udělat. Teď připravuju… Nevím, jestli se to podaří na prvního září. Říkal jsem si, že ty starší lidi už nikdo nepředělá, ti mají prostě svůj názor, máme tady patnáct procent komunistů, pak tady různí lidé šílejí z toho, že je tady moc přistěhovalců a já nevím, jaké nesmysly člověk kolem sebe slyší… Tak jsem si říkal, co by bylo nejlepší udělat pro mladé lidi: S kámoši dáváme dohromady takový web – historii komunismu, jak světového, tak československého. Celé to vede historik. Chceme tam správně pojmenovat všechny ty věci. Bude se to jmenovat Devadesát milionů, což je takové střední číslo toho, kolik mají komunisti na svědomí mrtvých lidí.

Zmínil jste 1. září. Do té doby to chcete stihnout? 

Jestli to stihneme... Až půjdou děti do školy, že by to dostali jejich rodiče.

Jako učební pomůcku.  

Jo.

Nicméně pojďme zpátky k politice. Loni při předávání hudebních cen Anděl jste pronesl takovou větu, která tehdy leckoho nadzvedla. Řekl jste, že byste „byl rád, kdyby se naše vláda o nás postarala a netahala nás na Východ“. A zmínil jste konkrétně Andreje Babiše, pana Klause a „soudruha Zemana“… 

No, já myslím, že to sedí. Nevím, jestli to pan Babiš táhne úplně na Východ, nicméně to, že byl agent Bureš…

On má soudní rozhodnutí, že nebyl agent Bureš. 

No ale to mu posvětil jeho nadřízený, který si na něj nevzpomíná. Tak to je jak z paperbacku Agent 009.

Máte na Andreje Babiše jasný názor. 

Nevím. Já si myslím, že už v tom, co si psali posledně ve volbách, že to pan Babiš chce řídit jako firmu, je nesmysl: Z firmy můžete někoho vyhodit, ze státu ne.

On se tehdy dost rozčiloval, když jste ho zmínil, že nás táhne na Východ. Tehdy napsal: „Asi jste si mě spletl s Kellnerem, pro kterého zpíváte na večírcích a pro kterého jsou Rusko a Čína hlavní trhy.“ A pozval vás na kafe. Sešli jste se potom? 

Nemá na mě telefon.

Nechtěl jste si to s ním vyříkat? 

Já jsem se s ním jednou sešel a vlastně mě zajímalo, jestli člověk, který jde do politiky a který byl komunista a byl vedený v StB, tak se s tím nějakým způsobem dokáže vypořádat. Podle mě nedokáže. I mi něco slíbil, pak mi říkal, že nějaká paní od něj mu říkala, že na té akce před volbami podporujeme pana Schwarzenberga… Tak jsem byl rád, že to vlastně takhle ukončil. Můj syn mě od toho těžce zrazoval, abych tam vůbec nechodil, nicméně já jsem si chtěl udělat svůj obrázek a ten, myslím si, mám dopsanej.

Když to otočíme: V minulých prezidentských volbách jste podporovali Karla Schwarzenberga, chcete se letos vyjádřit podobným způsobem?  

Ještě je dost času.

Ještě hledáte? Nebo už víte, koho budete volit? 

Ne, tak já si myslím, že kdokoliv je lepší než pan Zeman. A uvidíme, kdo se nám vyprofiluje.

Předpokládám, že vaše písnička Oheň s textem „už se nechceme nikdy vracet, kde nám bylo mizerně“ pořád platí… 

Je to teda zvláštní, že i po těch sedmadvaceti letech je to pořád aktuální.

Reklama

Doporučované