Hlavní obsah

Rostoucí inflace? Hýbou s ní nákupní košíky v Lidlu a Kauflandu, tvrdí ekonom

Foto: Tomas Vynikal, Shutterstock.com

V Česku se zdražuje a inflace letí nahoru. Ale není se čeho bát, říká Radovan Vávra (ilustrační foto).

Reklama

Ceny nemovitostí jsou čím dál víc mimo realitu. Zdražuje i všechno ostatní. Benzín, auta, energie, služby. Je to jen dočasné a kdy to skončí? Hostem Výzvy byl ekonom, investor, bývalý ředitel Komerční banky Radovan Vávra.

Článek

V Česku v červenci oproti loňskému roku ceny meziročně vyrostly o 3,4 %. Máme inflaci, která je nad průměrem Evropské unie. Dělali jsme něco hůř než oni?

Trochu ano, ale není to špatné vysvědčení. To číslo je vyšší, než jsme poslední období byli zvyklí, ale určitě to není důvod k žádným obavám pro běžného člověka, pro běžnou firmu a v podstatě ani pro náš stát.

Takže netřeba hledat nějakého viníka, proč to není lepší?

Viníky určitě najít můžeme, ale my, investoři, raději hledáme příležitosti. Za sebe bych řekl, že náš spotřební kapitalismus inflaci potřebuje, je na ní postavený, je na ní závislý. A to, že naše současná inflace začíná trojkou, není žádná tragédie. I pokud by začínala chvilku čtyřkou, tak se v zásadě nic neděje.

Současná inflace je z velké části samozřejmě dozvuk pandemie, celý svět se totiž snaží dohnat to, co ztratil za loňský rok. Chce vyrábět víc aut, víc počítačů, stavět rychleji, takže chybí čipy do aut nebo stavebniny. Ty se nestíhají vyrábět také proto, že ve fabrikách pořád až donedávna byla uplatňována striktní protipandemická opatření, která výrobu zpomalovala a zdražovala. Chybí také přepravní kontejnery. V Asii se omezuje nakládka kvůli protipandemickým opatřením v přístavech, i v souvislosti s mutací delta a lidé na druhou stranu mají pořád hodně peněz, během pandemie totiž nemohli utrácet a zboží chybí. Zažili jsme, pane Vávro, vůbec někdy takový výpadek surovin a vstupů? Pamatujete něco takového?

Nepamatuje ho nikdo, kdo nezažil světové války. Skutečně od konce druhé světové války jsme nic takového nepoznali. A proto mnoho ekonomů před tím rokem a půl špatně odhadovalo budoucnost. My ekonomové jsme dobří, stejně jako generálové, v přípravě na minulou válku, ale ty přípravy na ty války budoucí nám už tolik nejdou. Ta situace byla úplně nová, nebyla to krize, protože krize vždycky vznikají na straně poptávky. Tedy, že vám, mně, všem tady ve studiu dojdou peníze a nemůžete si koupit zboží. Ale to jsme nezažili. Vy jste správně řekla, že peněz je dost a zadrhla se nabídka.

Tříprocentní inflace je dobré číslo

Takže tím, jak vláda ty peníze do té ekonomiky pumpovala, tak tu inflaci vlastně ještě víc hnala nahoru?

A já bych ji za tohle po hlavě nemlátil. Protože makroekonomicky se vláda zachovala v tomhle ohledu naprosto správně. Mělo to přesně ten efekt, který jste řekla. Je hrozně důležité si uvědomit, že inflace je přímo závislá na peněžní zásobě. A peněžní zásoba nám, třeba těmito kroky vlády, ale i tím, že lidé nemohli krátkodobě utrácet, rostla řádově o 10 % a proti tomu ta tříprocentní inflace je vlastně docela dobré číslo.

Vláda zvedla příjmy, na rozdíl od jiných skupin obyvatelstva i důchodcům. I teď ohlásila, že příští rok mají tedy důchody stoupnout, a to o 800 korun. Jak moc právě k tomu všeobecnému zdražování přispělo tohle, že mají důchodci víc peněz?

Naprosto jednoznačně. Vy jste tady na začátku vyjmenovávala, co všechno se zdražilo a je potřeba říct, že ne všechny ty položky, o kterých vy jste hovořila, vytvářejí inflaci. Třeba nemovitosti do inflace vstupují jenom velmi okrajově, ale co do ni naopak vstupuje, jsou nákupní košíky v Lidlu a v Kauflandu a těmi definitivně protekla velká část té státní pomoci. To vidíte zase na maloobchodním obratu, který, jak jsme tady spolu v dubnu správně předvídali, bezprecedentně narostl. Když někomu dáte dodatečné peníze, s kterými nepočítal, tak je velmi pravděpodobné, že ty peníze skončí v nákupním košíku a ten se naopak, na rozdíl od nemovitostí, do té inflace počítá ze 100 %.

Musí to být špatně, když ty peníze protečou přes nákupní košíky seniorů v obchodních centrech?

Kdyby nebyly na dluh budoucích generací, tak bych neřekl ani půl slova. My tady trochu hovoříme, jakoby Česká republika byla vytvořená z 10,5 milionů homogenních občanů, jenže to právě není pravda. Čili, to, že jsme na některé skupiny obyvatelstva byli zbytečně hodní, zároveň znamenalo, že jsme jiným skupinám obyvatelstva způsobili zbytečné utrpení a tohle nemyslím, že je dobře.

Ekonom Radovan Vávra odpovídal ve Výzvě.Video: Seznam Zprávy

Zdražuje doprava, benzín, auta, bydlení, to je dlouhodobý trend a dopady najdeme taky na cenovkách běžného zboží. Ocituji teď takový ceník ze serveru Kurzy.cz. Tablet stál loni touhle dobou 4200, letos je to 5200, to je nárůst o 25 %, o 16 % proti loňsku zdražil televizor nebo myčky a notebooky rostou na ceně o 15 %. Jak dlouho tohle, a teď myslím konkrétně tu elektroniku, může trvat? Je to jen krátkodobé?

Nedočkáme se masivního zlevnění před Vánoci, protože by maloobchodníci byli blázni. Pochopitelně k tomu ochlazení dojde po Novém roce a můj odhad je, že ten rozdíl bude letos rekordní. Kdo si chcete koupit placatou televizi, vydržte to, kupte si ji v lednu.

Vy jste řekl, s čím rozhodně počkat po Vánocích, máte tip s nákupem čeho naopak vůbec neotálet? Co půjde jenom dál a nahoru?

Určitě bych neotálel s nákupem ničeho, co jde zapsat do katastru nemovitostí a je úplně jedno, jestli to je sklepní kóje, garážové stání anebo pozemek na Šumavě. Tam totiž ty faktory, který způsobily tu šílenou vzestupnou tendenci, nemá vláda v ruce. Tam se skutečně jedná o trochu něco jiného a ty faktory budou tudíž bez ohledu na výsledek voleb působit i příští minimálně dva, tři roky. Kdo chcete koupit nějakou nemovitost, tak to už bude jenom dražší.

Ceny vylétly nahoru i v restauracích. K čemu takovýhle nárůst cen povede? Neodpustí si lidé leccos?

Nemyslím si, že do Vánoc uvidíme ochlazení retailu a ochlazení v gastronomii. Lidé nechtějí sedět doma, protože toho internetu a těch zoomovejch konferencí mají za ten rok a půl už tolik, že v zásadě zaplatí cokoliv.

Ceny nemovitostí na vrcholu? Ne tak zcela

Byty a pozemky, ty jsou taky jedním z tahounů inflace. Právě do nich spousta lidí, kvůli ještě relativně nízkým hypotéčním sazbám, minimálně vůči míře inflace, investuje a dlouho se mluvilo o tom, že tohle všechno jednou prostě splaskne. Aktuálně to tak moc nevypadá, spíš naopak. Zájem o byty jde nahoru, ceny jdou nahoru, úrokové sazby taky. A nejvíc skoro o pětinu za poslední rok vystoupaly právě ceny pozemků, jak ukazují nová data HB Indexu. Jak dlouho budou ceny bytů ještě růst?

Navždy. To je taková odpověď, kterou málokdy uslyšíte, ale my musíme ten vývoj nemovitostí v České republice rozdělit na dva aspekty. Jeden je ten cyklický a ten cyklický vývoj byl skutečně způsobený tím šokem a viděli jsme ho všude na zeměkouli. Ale my máme jeden obrovský problém, a to je tempo bytové výstavby. Každý zná ty žebříčky, na kolikátém stém místě na světě jsme a kolik set dní u nás ta věc trvá. Ve Spojených státech, které tohle nemají a každý developer tam vám řekne, že je za šest měsíců schopný realizovat výstavbu, tak tam už na tom trhu bytů dochází k ochlazení. Čili, v USA máme tu laboratoř, na kterou se můžeme dívat a můžeme říct, že kdybychom neměli systemický problém s povolováním výstavby v České republice, tak bychom si teď mohli říct: „Teď jsou ceny na vrcholu.“

Máme nový stavební zákon. Ten nic nezmění?

Ne.

Proč ne?

Naše právní prostředí, naše vybavenost státu a to, jakým způsobem tady žijeme, se žádným zákonem nezmění. A už vůbec ne takhle komplexní normou, která předpokládá vytvoření nových institucí. Já myslím, že za 10 let té protikorupční smršti, jsme si mohli všimnout, že schválením nového zákona se váš, můj, ničí život nezmění.

Dotaz diváka: Proč je právě v Česku po vlastním bydlení takový hlad? Je vlastnické bydlení přežitek?

Není to přežitek, je to výsledek nedůvěry nás všech, k této a všem budoucím vládám, protože každý Čech dělá jednoduchou úvahu: V důchodu pravděpodobně nic od nikoho nedostanu a největší položka v mém spotřebitelském koši a zároveň největší nejistota je bydlení. Tak já si alespoň vyřeším to bydlení, protože brambory na zbytek života si koupit neumím. A proto všichni touží po tom, aby v důchodu, v 60 letech, nemuseli řešit, jestli se budou muset vystěhovat nebo ne.

Takže když budeme mít vlády, kterým budeme věřit, nebudeme chtít vlastní bydlení?

Když budeme věřit v to, že v důchodu, v té poslední čtvrtině života, nebudeme ekonomicky deprivovaní, tak vlastnické bydlení k ničemu nebudeme potřebovat. Mimochodem největší podíl vlastnického bydlení v Evropě je v Ruské federaci a nejnižší podíl vlastnického bydlení je ve Švýcarsku. A já bych teda radši bydlel v Curychu než v Moskvě.

Pojďme k tomu, jak se před inflací ochránit. Je ta stále rada číslo jedna, ta základní rada: nemějte peníze v bance?

Ano.

Platí to?

To je rada, která platí v Japonsku 30 let.

Rada od bývalého bankéře?

Každá banka nabízí řadu produktů, které klientům umožní tohle dilema vyřešit, já taky, když se mě lidé ptají, jak mají investovat, nikoliv spořit, tak každému říkám: běžte do své kamenné banky, běžte do své pobočky a oni vám prodají investiční produkt. Bance je úplně jedno, na čem vydělává a jedna z mála životních jistot spočívá v tom, že banka vydělá vždycky, takže to bych se fakt nebál.

U takového průměrného člověka, který opravdu nemá s žádným investováním zkušenosti, co byste mu doporučil?

Aby se vydal do své kamenné pobočky své klasické obyčejné banky, kde si proti němu sedne většinou dáma, která s ním provede test jeho investičního profilu. A z té obrovské nabídky investičních produktů tomu zájemci dá ten správný. Tenhle bod je důležité nepřeskočit, tohle appka v mobilu neumí.

Pojďme se na to vše podívat ještě z trochu z větší výšky. Vy jste v březnu předpovídal, že až covid trošku pomine, tak se lidi vrhnou do obchodů, na dovolené a začnou brutálně utrácet a bude následovat bezprecedentní raketový růst. Když se podíváme na ta čísla, tak v letošním 2. čtvrtletí ekonomika stoupla, podle zpřesněného odpadu ČSÚ, meziročně o 8,2 %. Je to ta raketa, kterou jste si představoval?

To je číslo, které neznáme z naší moderní historie. To, co jsem říkal, se prostě stalo, jak v tom retailu, v gastru, tak v tom růstu HDP. I v té inflaci.

Kdy se tedy dostaneme na tu úroveň před covidem?

Spojené státy se tam dostanou v prvním kvartálu příštího roku. Nám to půjde déle proto, že naše ekonomika je tak zregulovaná a tak sešněrovaná. I kdyby se vláda úplně zbláznila a začala lít ještě víc peněz do té ekonomiky, tak ji prostě nezrychlí.

Takže kdy se tedy dostaneme na tu úroveň před covidem?

Já myslím, že to je jedno. Klíčová je trajektorie, protože rosteme, rosteme zdravě, naše inflace je v pořádku, obchodní bilance je v pořádku, maloobchodní prodej je v pořádku a co je nejklíčovější, zaměstnanost je v pořádku. Čili, máme velkou šanci, že ten blahobyt se rozprostře spravedlivěji, než by to dokázalo to kvantitativní uvolňování.

Naše stávající zadlužení není ekonomický problém

Co v pořádku úplně není, tak je to zadlužení, které si s sebou z doby pandemie neseme, nebudu se vás ptát na hodnocení, kde se mělo šetřit, kde se mělo ubrat, přidat a tak dál. Ale zeptám se dotazem diváka: Kdybyste byl generální ředitel banky jménem Česká republika, jak byste konsolidoval její finance, kde byste škrtal, kde byste hledal nové příjmy?

Hledal bych nové příjmy v nastartování potenciálu ekonomiky. My jsme v tomhle kvartálu rostli tím čínským číslem, ale jinak se pořád plácáme kolem 2,5 %. A to je prostě katastrofický číslo. A od tohohle čísla se odvíjí celý blahobyt. Naše stávající zadlužení není ekonomicky vůbec žádný problém. Co ale je problém, je, že si za něj kupujeme nesmysly.

Často se i v souvislosti s volbami zmiňuje zvyšování daní. Měli bychom skutečně do toho nějak razantněji říznout? Přece jenom, ve srovnání s vyspělým světem české daně nejsou nějak extra vysoké.

Složená daňová kvóta, kterou máme my v Česku, je celkem standardní. Já to slovo říznout ve vztahu k národnímu hospodářství nesnáším, protože národní hospodářství by se mělo spíše tu a tam poopravit pilníčkem na nehty. Kdybych musel jako ministr financí najít rezervy, tak nepochybně nějakých 100 miliard ročně je v korporátní dani, tam skutečně naše sazba patří v rámci OECD nebo v rámci Eurolandu k těm nižším a je to neodůvodněné. Dále je tu podpora toho pekelného penzijního systému, ve kterým máme zamčeno 4 miliony lidí. A další nesmysl, který bych vyškrtal hned zítra, je podpora stavebního spoření. Proboha, na co takový produkt dneska máme? Čili, ano, jedničky, dvojky, trojky, pětky miliardy se vyškrabat dají z těchto věcí a pak se dá 100 miliard ročně přidat navíc z daně z korporací. Ale náš státní rozpočet je 2 tisíce miliard, takže pořád jenom tak lížeme po povrchu a cílem národohospodáře by nemělo být tupě vybilancovat příjmy a výdaje v kalendářním roce, ale maximalizovat výkon ekonomiky. A to se tady od roku 2000 nikdo ani nepokusil.

Reklama

Doporučované