Článek
Jako by to bylo včera, kdy jsme jako diví šili roušky, abychom je vzápětí nosili všude. Kdo neměl roušku na veřejnosti, musel za to tvrdě zaplatit.
Ještě docela nedávno jsem přihlížela scéně v tramvaji, kde si mladá dívka odmítala vzít roušku s tím, že „žijeme ve svobodě“. A rozzlobený spolucestující na ni zavolal policii. Taková byla atmosféra.
Uběhlo pár týdnů, slovo koronavirus už neskloňujeme tak nejistě a hle – dneska roušku nasazujeme jen tam, kde nám velí povinnost. V metropoli, která platí za jedno z epicenter nákazy, je rouška povinná vedle zdravotnických zařízení jen v metru. V neméně vytížených tramvajích či autobusech už nikoli. Tam platí „pouhé“ doporučení, které spoléhá na rozum občanů.
Proč? Protože je přece vedro a v rouškách se špatně dýchá, argumentuje v případě rozdílných pravidel epidemiologický štáb. Co na tom, že jsme se dostali na vrchol koronavirové zdravotní krize a máme v současnosti nejvíce nakažených. Proč se také ohlížet na fakt, že nemocných v Česku přibývá rychleji než v okolních zemích. A že v MHD jezdí senioři nebo lidé se slabší imunitou. Pohodlí je přece až na prvním místě.
Dvě minuty
Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv.
Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.
Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.
Z letmého pozorování situace v hromadné dopravě je patrné, že těch, kteří roušku nosí a vystavují se tím jistému nepohodlí, je menšina. Ve středu jsem s vidinou psaní této glosy projezdila odpoledne v pražských tramvajích a ptala se lidí na ono „pouhé“ doporučení.
„Pokud jedu déle než dvacet minut, beru si roušku.“
„Proč ji nemít?“
„Trochu mě škrábe v krku, tak nechci zbytečně riskovat zdraví ostatních.“
V metropoli, která platí za jedno z epicenter nákazy, je rouška povinná vedle zdravotnických zařízení jen v metru, v neméně vytížených tramvajích či autobusech už nikoli. Tam platí „pouhé” doporučení, které spoléhá na zodpovědnost občanů.
„Roušku nosím jak v metru, tak v tramvaji i autobusu.“
I přes vysoké teploty oblékli roušky.
„Jsem zvyklá nosit roušku i v práci, takže ji nosím samozřejmě i v tramvaji.“
V metropoli, která platí za jedno z epicenter nákazy, je rouška povinná vedle zdravotnických zařízení jen v metru, v neméně vytížených tramvajích či autobusech už nikoli. Tam platí „pouhé” doporučení, které spoléhá na zodpovědnost občanů.
„Přijde mi to už normální, nosit roušku v tramvaji.“
„Je to to nejmenší, co mohu udělat.“
V metropoli, která platí za jedno z epicenter nákazy, je rouška povinná vedle zdravotnických zařízení jen v metru, v neméně vytížených tramvajích či autobusech už nikoli. Tam platí „pouhé” doporučení, které spoléhá na zodpovědnost občanů.
„Rouška je pro mě už samozřejmost.“
Jako by to bylo včera, kdy jsme jako diví šili roušky, abychom je vzápětí nosili všude vyjma domova, a kdy se udávání objevilo jako vedlejší produkt povinného nošení ústenek. Kdo neměl roušku na veřejném prostranství, musel zaplatit pokutu až 10 tisíc.
Česká vláda se chlubí, že se k epidemii v jejím počátku na rozdíl od jiných států postavila čelem, když zavedla přísná opatření. Chlubí se i tím, jak rychle potom její členové zaveleli, aby ulevili občanům od nepříjemných restrikcí. Teď, když je situace znovu vážná, se už do celoplošných opatření nikomu nechce.
S těmi, kteří měli roušky, jsme se shodli, že jezdit v nejteplejších dnech roku s látkou přes nos a ústa sice není nijak příjemné, ale že dokud jde o naše pohodlí a pár kapek potu, jsme ochotni slevit z představy o pohodové jízdě v hromadné dopravě. Zvlášť když netrpíme dýchacími ani jinými zdravotními potížemi a můžeme tím ulevit starším či nemocným.
Česká vláda se chlubí, že se k epidemii v jejím počátku na rozdíl od kolegů v jiných státech postavila čelem, když zavedla přísná opatření. Chlubí se i ve chvíli, když říká, jak rychle její členové zaveleli, aby ulevili občanům od nepříjemných restrikcí.
A teď, když je situace znovu vážná, se nic moc neděje. Tu a tam se objeví lokální opatření, ale do těch celoplošných se nikomu moc nechce. Však my chápeme, milí politici, volby jsou už za dveřmi. Stejně jako druhá (nebo už třetí) vlna.
