Článek
Seriál Seznamu: O čem psala média v socialistickém Československu, když režimu docházel dech.
Výběr z Rudého práva. Celé znění textů a článků najdete v Národní knihovně i na webové stránce archivu Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Domácí
Rozhoduje se o mnohém
Na Václavském náměstí a dalších místech v Praze pokračují již třetí den masové demonstrace. V odpoledních hodinách se na Václavském náměstí shromáždilo okolo 200 tisíc lidí. Oči protestujících jsou upřeny na balkon v budově Melantrich, kde se střídají řečníci, mezi nimi i Václav Havel. Ten nabádá dav ke generální stávce Občanského fóra. Na mnoha středních a vysokých školách se neučí, ve školství a zdravotnictví probíhají mimořádné schůze, aby se zaujalo stanovisko k současné situaci. Protestující požadují vysvětlení událostí 17. listopadu, hlas komunistické strany je málo zřetelný.
Rozvahu
Rozvahu doporučují komunisté studentům a ostatním stávkujících po několikadenních masových demonstracích. Stát nemůže být zničen a přestavěn za politického nátlaku, změna nemůže probíhat v nastalém chaosu. Strana je připravena na přestavbu, ale ta nemůže probíhat pod výhrůžkou generální stávky. Komunisté chápou, že změna se musí urychlit, a vyzývají ke klidu a pořádku. V pátek se sejde mimořádné zasedání ÚV KSČ, kde bude posouzena politická situace a budou přijata opatření vedoucí k její stabilizaci.
Stanovisko Svazu českých spisovatelů
„Hluboce prožíváme události dnešních dnů a znepokojuje nás vyhrocující se polarizace společenských tříd a vrstev, která hrozí přerůst v nejvážnější společenský konflikt a na mnoho let poškodit duchovní a materiální hodnoty našich národů. Brutální čin pořádkových sil proti pokojné demonstraci studentů v očích naší i světové veřejnosti zdiskreditoval politiku současného vedení strany a státu, politiku přestavby a demokratizace společnosti. Podporujeme požadavky, aby byly volány k odpovědnosti a odvolány z funkcí ty osoby, které daly příkaz k tomuto nesmyslnému zákroku a zároveň žádáme, aby byla přijata zákonná opatření, která by již nedovolovala zneužití mocenských přestupků…“
Zahraničí
Z Velké čínské zdi jsou vepříny
Rolníci z provincie Šan-si a autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko rozebírali cihly z historické památky, a následně cihly využívali ke stavbě vepřínů, ovčínů a dalších hospodářských objektů. Byly zničeny čtyři strážní věže a poškozeno dalších dvacet. Za zničení několik staletí staré památky budou potrestáni nejen rolníci, ale i lidé zodpovědní za její ochranu.
Libanonský prezident zabit při atentátu
V den státního svátku, kdy občané Libanonu slavili získání nezávislosti v roce 1943, byl při pumovém atentátu zabit prezident země René Moawad. Nálož, ukrytá v zaparkovaném automobilu poblíž prezidentova prozatímního sídla, explodovala v momentu, kdy kolem ní projížděl prezident s premiérem země Husajnem Husajním se svou autokolonou. V době uzávěrky se k teroristickému činu nikdo nepřihlásil.
Řekli, napsali: Zahraniční tisk
Sovětská Pravda informuje o nedostatku brambor, tzv. druhém chlebu. Ztráty, které jsou momentálně vysoké, se zvyšují rychleji než pěstební zisk.
Počasí
V ČSR polojasno až oblačno, místy sněhové přeháňky. Nejnižší teploty kolem –2 až –5 stupňů, nejvyšší teploty se pak pohybovaly kolem 3 stupňů.
TV Program
19:30 Televizní noviny
20:00 P. Čírtek: Hra o srdce. Povídka o lidském přátelství
20:45 Sondy. Publicistický pořad
21:25 J. K. Jerome: Překvapení pana Millberryho. Povídka
21:45 Auto-moto revue (Bratislava)
22:25 Flanderský lev. První část seriálu belgické televize
23:15 Zprávy
23:25 Závěr vysílání
Na podzim 1989 pro Seznam vzpomíná:
Robert Záruba
Sportovní komentátor a vysokoškolský pedagog.
Co jste na podzim 1989 dělal a jak vypadal váš život?
Na podzim 1989 jsem byl na vojně, ale naštěstí jsem se dostal do armádního filmu v Praze, takže jsem byl na vojně skoro doma. Sloužil jsem tam jako asistent režie. V listopadu jsem byl v kasárnách, což nebyla kasárna v pravém slova smyslu, spíš taková maličká konírna, kde nás bylo pět vojáků.
Takže o dění na Národní třídě jste se dozvěděl, když jste byl v kasárnách?
Já jsem měl zprávy přímo z průvodu, protože moje tehdejší přítelkyně Petra Flanderková se ho účastnila. Šla s průvodem od Albertova a dvakrát mi volala z telefonní budky a říkala mi, jak je to úžasné, skvělé a neuvěřitelné a jak tam policajti nezasahují, protože to tehdy nebylo úplně zvykem. Já jsem ji nabádal, ať hlavně včas odejde, protože to nemůže skončit dobře. Nakonec mě poslechla těsně před tím, než průvod zahnul na Národní třídu. Dokonce už den dopředu jsem věděl, že bude manifestace. Ještě si pamatuji, že říkali: „Tak zítra nezapomeň květinu“, což bylo takové heslo. Nevěděl jsem ale, jak brutální to na Národní třídě bylo, to jsme se dozvěděli, až v sobotu z Hlasu Ameriky.
Jak na tu dobu vzpomínáte?
To se těžko popisuje, je to taková směs pocitů, především jsem cítil takové zvláštní napětí. Nikdo z nás moc nečekal a nikdo z nás si neuměl představit, že by se režim mohl takhle rychle zlomit, byť to kolem praskalo v Polsku, Maďarsku. Pořád jsme si mysleli, že k nám někdo pošle tanky a nebo, že znovu zakročí pohotovostní pluk, že fakulty prostě vymetou a divadla zavřou, že se na to půjde silou. A zároveň jakákoliv drobnost nás, těch pět vojáčků v kasárnách, nás povzbuzovala, že dobře dopadne. Třeba když se objevil Karel Gott s Karlem Krylem na balkónu a zpívali spolu československou hymnu nebo když vystoupila Marta Kubišová nebo když se to pomaličku začalo objevovat ve vysílání, nejdříve ve studiu Kontakt, potom i v dalších vstupech.
Pak byla generální stávka, které se opravdu zúčastnila velká většina celého tehdejšího Československa, což nás povzbuzovalo. Přece jenom jsme byli na vojně, kde všechno trvá na rozkaz trošku déle, takže jsme pořád byli v režimu, že nevíme, co se může stát. Vím, jaký problém byl třeba prosadit prošetření zásahu na Národní třídě. Tehdy se to hodně řešilo a hrozilo, že mě odvelí do Humenného, kde už tehdy byl Ivan Trojan za to, že přepsal Několik vět.
Jak hodnotíte těch uplynulých 30 let? Naplnily se podle vás myšlenky listopadu 1989?
Já mám pocit, že když někdo říká, že byly zrazeny ideály 17. listopadu, tak je to úplný nesmysl. Jediný ideál, který má nějakou relevanci, byl mít se lépe, žít jinak a svobodněji. Povídačky typu „za tohle jsme necinkali klíči“ a „tohleto jsme si nepředstavovali takhle“ a „kdybych to tenkrát věděl, tak jsem do toho nešel“, jsou úplné nesmysly, protože tenkrát si nikdo neuměl představit, kam vlastně chceme dojít. Nikdo nebyl vizionář, ani ti, kteří revoluci vedli, si to podle mě neuměli představit.
Takže si myslím, že jsme za těch 30 let došli, kam jsme dojít měli. Samozřejmě, že během té cesty se nasekala spousta chyb, ale nemyslím si, že by na světě byl národ, který by to zvládl jinak, líp, bez chyb, to jsou podle mě utopické představy, které nemají se skutečností nic společného.
Pro mě to byl dar z nebes, protože za starého režimu bych nemohl dělat, co dělám. Myslím si, že většina lidí žije ve svobodném státě, ve svobodné společnosti, ať už si to chtějí přiznat, nebo ne. Obávám se, že kdyby se tehdy u nás a v okolních státech režim nezhroutil, kdyby nepadl Sovětský svaz, tak jsme dál žili v panelákové šedi úplně jinými životy. Jsem rád, že jsem dostal šanci žít tenhle život.
Vyzkoušejte si život v totalitě
K třicátému výročí 17. listopadu 1989 jsme připravili interaktivního průvodce předlistopadovou dobou.
Příběhy jsou založeny na reálných událostech, které se staly skutečným lidem. Jsou součástí archivů Post Bellum, Paměti národa a Archivu bezpečnostních složek. Data pocházejí z ročenek Federálního statistického úřadu, webu Českého statistického úřadu a dalších institucí.
