Rudozelené tajemství Babišova poslance. Bývalý politruk je znova na vrcholu

Snad nikdo z poslanců se v lednu tak vehementně nepostavil za kolegyni Helenu Válkovou, když čelila kritice kvůli někdejší spolupráci s obávaným komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem.

„Budeme řešit, kdo kdy přednesl jakou básničku v Pionýru o Leninovi?“ ptal se řečnicky v Českém rozhlase místopředseda rozpočtového výboru Milan Feranec, když vyšlo najevo, že Válková na konci 70. let s Urválkem sepsala odborný článek, v němž obhajovala institut „ochranného dohledu“.

Milan Feranec, který je stejně jako Válková členem hnutí ANO, označil celou kauzu za „mediální bublinu“. V článku, který Válková napsala, prý žádný zásadní problém nenalezl.

Až teď se ukazuje, proč jeden z nejvlivnějších poslanců hnutí ANO dokáže být vůči Válkové shovívavější než ostatní. Sám má totiž minulost, o níž dosud nehovořil a která není zrovna ctihodná. Milan Feranec totiž patřil až do listopadu 1989 mezi stoupence komunistického režimu, kteří se upsali KSČ i tehdejší lidové armádě.

Jak zjistily Seznam Zprávy, v letech 1983 až 1987 vystudoval v Bratislavě Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda, která zajišťovala armádě přísun prověřených politických kádrů. Rodák ze slovenské Sniny se také na této ryze ideologicky zaměřené vysoké škole rozhodl vstoupit do komunistické strany.

Po ukončení studia pak Milan Feranec působil jako politruk v Československé lidové armádě. Tedy v roli, kterou ve velmi zjednodušené a zlehčené podobě zpopularizoval poručík Troník z knihy a filmu Černí baroni.

Dnes šestapadesátiletý poslanec zatím nezveřejněné informace o své předlistopadové kariéře redakci potvrdil.

„Pro mne je to uzavřená životní kapitola. Není důvod se tím chlubit, ale ani není co utajovat,“ uvedl.

Zdůrazňuje, že má negativní lustrační osvědčení. Z hlediska možnosti působit ve strukturách demokratického státu je tak „čistý“.

Na dnešního poslance a místopředsedu rozpočtového výboru si vzpomínají někteří jeho bývalí spolužáci z vojenské vysoké školy.

„Byl se mnou ve stejném ročníku, ale v jiné třídě. Nijak zvlášť nevynikal ani si nevzpomínám, že bychom se spolu někdy bavili,“ vzpomíná spolužák, který se na rozdíl od Ferance i po revoluci nepřestal věnovat oblasti bezpečnostní politiky. „Kam šel po škole, nevím, ale obvyklé bylo, že absolventi té bratislavské školy nastoupili do vojenských útvarů v Čechách nebo na Moravě a tam zabezpečovali hlavně politická školení vojáků,“ říká.

K Ferancovi má však respekt. „Dotáhl to nakonec z nás asi nejdál,“ poznamenal na adresu nynějšího významného poslance. Že se Milan Feranec o své původní kariéře nikde nezmiňoval, do jisté míry chápe. „Já myslím, že každý měl právo po roce 1989 začít novou kariéru,“ domnívá se absolvent vojenské akademie.

Informace z období před rokem 1989 v žádném veřejně přístupném Ferancově životopise uvedeny nejsou.

Poslanec je neuváděl ani v době, kdy zastával post náměstka ministra dopravy (2014 až 2017). I tehdy se o startu jeho kariéry bylo možné dočíst pouze to, že v letech 1990 až 1995 vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, žádné údaje o předchozí kariéře k mání nebyly.

Jako důvod, proč v roce 1983 nastoupil zrovna na bratislavskou vysokou školu pro politruky, dnes Milan Feranec uvádí „mladickou nerozvážnost“ a také – jak doslovně uvedl – snahu studovat nějaký „humanitární obor“.

„Kromě zelené pakárny se vyučovala i filozofie, historie či ekonomie,“ podotkl.

Sloužit totalitnímu režimu v zeleném suknu se rozhodl navzdory tomu, že z komunistické rodiny nepocházel. „Rodiče se politicky neangažovali, pokud nepočítám to, že otec-kulacký synek, sloužil v padesátých letech u PTP mezi černými barony,“ popsal Feranec rodinné zázemí.

Jak také uvedl, po vysoké škole asi dva roky působil jako zástupce velitele roty na poddůstojnické škole, kde v kurzu pobývali vojáci základní služby.

„Náplň mé práce byla pestrá – politické školení mužstva, nástěnky, řešení vztahových záležitostí, kultura, sport. Vzhledem k tomu, že jsme neměli moc schopného velitele, tak jsem často dělal i jeho práci, tedy výcvik a velení,“ popisuje poslanec Babišova hnutí svou někdejší obživu. Jak také vzpomíná, zhruba rok byl mezi vojáky i předsedou SSM.

Ještě na škole si pak Milan Feranec požádal o členství v komunistické straně a následně byl přijat.

„Jak jistě víte, členství ve státostraně bylo podmínkou výkonu funkce. Byl jsem tam přes tři roky, tedy dobu kratší, než jsem dělal po revoluci vrátného,“ poznamenal ke své kariéře v KSČ poslanec.

Z armády prý Milan Feranec odešel po revoluci na vlastní žádost.

„Dokonce jsem ještě musel státu zaplatit náklady za studium na vysoké škole za neodslouženou dobu,“ připomíná dodatečné výdaje.

Právě po odchodu z armády se dle vlastních slov živil jako vrátný. Z té doby také uvádí jako zaměstnavatele bezpečnostní agenturu Group 4 Securitas. Při zaměstnání pak vystudoval brněnskou právnickou fakultu.

Ve druhé polovině devadesátých let, kdy práva dokončil, přišel klíčový moment, který Milanu Ferancovi umožnil opětovný návrat na výsluní i v rámci nového režimu. Tehdy totiž navázal spolupráci s politicky aktivním Jaroslavem Faltýnkem, dříve členem prostějovské ČSSD, nyní druhým mužem hnutí ANO.

Do dnešních dnů s ním tvoří téměř nerozlučné duo, přičemž politicky mimořádně obratný Faltýnek má pověst člověka, který se o Ferance vždy dokázal postarat. Tak jako o mnohé další lidi z rodné Hané.

Společně s Jaroslavem Faltýnkem pracoval Milan Feranec po roce 1995 nejdříve v prostějovských Obchodních sladovnách a ve skupině Tchecomalt Group (Feranec jako podnikový právník, Faltýnek byl místopředsedou představenstva). Odtud následně oba přešli v roce 2001 do Agrofertu k Andreji Babišovi, když se nynějšímu premiérovi podařilo část sladařské skupiny s podniky ZZN v konkurzu převzít.

Feranec následně v Agrofertu působil jako manažer majetkových účastí. Svého času byl i finančním ředitelem v moravském zemědělském podniku Agro Jevišovice, dříve vyhlášeném i chovem krokodýlů. V té době si Feranec dle pamětníků vysloužil přezdívku „Krokodýl Dundee“.

Po mnoha letech v Agrofertu Feranec s Faltýnkem vstoupili po boku Babiše i do politiky. Zatímco Faltýnek se v roce 2013 do Sněmovny v Olomouckém kraji z prvního místa kandidátky hnutí ANO dostal, Feranec z třetího ne, což údajně velmi těžce nesl. „Oplakal to,“ říká člověk z Ferancova okolí.

Ale právě na Faltýnkovu přímluvu se Feranec v roce 2014 u ministra za ANO Antonína Prachaře stal náměstkem ministra dopravy. Alespoň tak celou záležitost dříve popsal sám Prachař.

„Koukej, budoucí ministře, Milan Feranec je zkušený právník a ekonom, rozumí tomu, ten by ti na ministerstvu mohl hodně pomoci,“ vzpomínal loni Prachař pro Deník N, co mu Faltýnek o Ferancovi říkal. Považoval však za osudovou chybu, že si Ferance na ministerstvo vzal.

Jaroslav Faltýnek běh událostí popsal zcela jinak. „Myslím, že to bylo přesně naopak. Pana Prachaře přivedl pan Feranec,“ reagoval šéf poslanců ANO pro Seznam Zprávy.

Ať tak či onak, v letech 2014 až 2017 měl Feranec pod palcem prakticky vše, co souviselo s českou železniční dopravou. Od Českých drah a jejich dceřiných firem po Správu železniční dopravní cesty. Mezitím ale ministerstvo musel po necelém roce opustit šéf resortu Prachař. A to prý poté, co se k Faltýnkově nelibosti snažil Ferance zbavit, jelikož jej považoval za člověka neschopného plnit zadané úkoly.

„Tehdy ve 21 hodin večer za mnou přišel Faltýnek s tím, že se mnou chce řešit ministra. Já říkám: Kterého? A on na to: Tebe! Ráno rezignuješ, jinak budeš odvolán, vyber si. A tak to skončilo,“ popsal Prachař, jak jej Feranec nakonec dokázal na ministerstvu přežít.

V roce 2017 se při volbách Ferancovi konečně zadařilo. Do Sněmovny se ze třetího místa kandidátky tentokrát bez větších potíží probojoval, post na ministerstvu musel ale opustit, protože by byl s poslaneckou funkcí neslučitelný.

Ani potom se ale neztratil. Kromě práce poslance a místopředsedy rozpočtového výboru dnes stíhá i roli zastupitele a radního doma v Olomouci. Zastupitelkou je v hanácké metropoli i jeho manželka Miroslava, která je zároveň šéfkou personálního oddělení ve státním podniku Vojenské lesy a statky.

O Ferancově velmi silné politické pozici, minimálně na Hané, svědčí i to, že je předsedou olomoucké oblastní organizace hnutí ANO. Je také v orgánech několika olomouckých komunálních subjektů – dopravního podniku, místní hospodářské komory, SK Sigmy Olomouc, Správy sportovních zařízení Olomouc. Manželka zase ve Vodohospodářské společnosti Olomouc.

A tak může Milan Feranec nakonec považovat porevoluční léta za dobu velmi příznivou. Své společenské postavení po boku Faltýnka a Babiše výrazně vylepšil, byť před třiceti lety, na samém startu demokracie, se mohl cítit jako odepsaný.

Jak lze vyčíst z jeho majetkových přiznání od roku 2017, kromě nemovitostí peníze uložil třeba do akcií společností ČEZ a O2 Czech Republic. V roce 2018 si takto na dividendách k platu poslance přivydělal kolem 200 tisíc korun. Další peníze v minulých letech přiznával i v penzijním připojištění a stavebním spoření. Přes 5 milionů korun měl na účtech v Komerční bance a ČSOB.

„V době kapitalismu jsem nic nezprivatizoval. Můj majetek odpovídá mým vcelku nadstandardním příjmům za posledních dvacet let,“ uvedl také bývalý voják a komunista pro Seznam Zprávy.