Hlavní obsah

Rusko a Čína nás mají v hledáčku. A někteří politici jsou jejich vazalové, říká Bělobrádek o zprávě BIS

4. 12. 2018

Co říká šéf komise pro dohled nad BIS Pavel Bělobrádek na aktivity Ruska a Číny v Česku? (Video: Seznam.cz)

Podle Bělobrádka není tajemstvím, že je Česko ve velkém hledáčku čínských i ruských zpravodajských služeb. Víc než v navazování obchodních styků ale vidí problém třeba v tom, že v Česku firmy pod cizím politickým vlivem vyhrávají veřejné zakázky.

Článek

Česká rozvědka v pondělí vydala výroční zprávu za minulý rok. Za největší bezpečnostní rizika, se kterými se Česká republika v roce 2017 potýkala, vyjmenovala ruské a čínské zpravodajské služby.

Problémem jsou podle ní ale i chybějící bezpečnostní prověrky u vysokých představitelů státu nebo série kybernetických útoků na e-maily zástupců ministerstva zahraničí. Ty podle rozvědky rovněž přicházely z Ruska.

Předseda stálé sněmovní komise pro dohled nad BIS Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) v rozhovoru pro Seznam popsal, jak nová zjištění o Rusku a Číně číst.

Jak se stavíte k informacím, které se ve výroční zprávě objevily?

Podle mě bude velmi důležité především to, jak s těmi informacemi naloží jednotlivé orgány, kterých se to týká. Myslím tím zejména ministerstva a Úřad vlády, premiéra a další členy vlády. V minulém období se k tomu některá ministerstva v podstatě odmítla vyjádřit – proto máme v plánu požádat o to, aby nám sdělili, jak se zjištěními BIS nakládají.

Myslím tím, zda je nějak vyřešili, vyhodnocovali nebo zda podávali trestní oznámení a podobně. Protože to by, myslím, stálo za to. Aby BIS nejenom zjišťovala, ale aby tu taky existovala nějaká zpětná vazba, která by sdělovala, co se následně s těmi zjištěními děje.

Rozvědka jako největší rizika v roce 2017 vyjmenovala hlavně vliv ruských a čínských zpravodajských služeb. Vnímáte vy – z pozice šéfa komise pro dohled nad BIS – jejich aktivitu v ČR jako velké bezpečnostní riziko?

Není důležité, co považuji já, ale co považuje Bezpečnostní informační služba. Samozřejmě to v Česku není vůbec věc nová, je to věc, která tady existuje dlouhodobě a o které se BIS zmiňuje už mnoho let. Není žádným tajemstvím, že jsme ve velkém hledáčku Ruska i Číny, a to na nejrůznějších úrovních, bohužel včetně politické scény. A bohužel jsou tu i lidé a politické strany, kteří jsou k těmto mocnostem přátelští, až vazalští. To vidím jako velké nebezpečí.

Jako člen komise máte přístup i k neveřejným částem výročních zpráv, zároveň se jim věnujete už řadu let. Kdybyste mohl situaci kolem ruského a čínského vlivu porovnat s předchozími lety, jak na tom jsme?

To porovnávat nechci. To mi nepřísluší.

Zmíním jen, že kromě těch stávajících rizik, jsou tu samozřejmě i nová, která přicházejí s časem. Je to věc, kterou jsem už s tajnými službami řešil jako vicepremiér a ministr pro vědu, výzkum a inovace. Tedy snaha dostat se do technologických firem a koupením celé firmy získat její know-how. Je to otázka spolupráce s vědeckými pracovníky, které se tyto země snaží získat, a někdy i využít jejich nezkušenosti a naivity v přístupu k nim. V této souvislosti se pak těmto subjektům daří vytěžovat a vysávat know-how, vědomosti a nové technologie.

Ve výroční zprávě přímo stojí, že třeba v případě Číny může být byznysmen stejné bezpečnostní riziko jako zpravodajský důstojník. Jsou tedy podle vás nebezpečné i cesty podnikatelských delegací, které do těchto zemí organizuje často přímo prezident za účelem posílení obchodních styků?

V obchodních stycích já nevidím problém. Vidím problém v tom, jestliže se nakupují inovativní technologické firmy. Vidím problém, jestliže ze zemí, kde jsou firmy ovládány přímo státem – a jsou tedy pod významným politickým vlivem – tyto firmy postupují do veřejných zakázek a třeba u nás některé zakázky přímo vyhrávají.

Přitom pokud jsou to firmy v oblasti telekomunikací, informačních systémů a vůbec oblasti IT, potom jsou samozřejmě rizikové. A některé jiné země je ze svých veřejných zakázek z bezpečnostních důvodů logicky vylučují.

Další věc je chybějící obezřetnost některých vědeckých pracovníků. Pokud jim někdo nabídne stáž, společný výzkum nebo zahraniční cestu, třeba právě do Číny, není výjimkou, že ji přijmou a pak už to berou jako svůj závazek. Tam je také potřeba být velmi opatrní a vidím tam riziko. Nikoliv v tom, kolik Škodovka prodá v Číně superbů, v tom skutečně problém nevidím.

Daří se tedy podle vás v současné době Rusku a Číně uplatňovat na Českou republiku svůj vliv? Jsou ve svých aktivitách úspěšní?

Tak jsou tady nějaká fakta, něco se vyhodnocuje a já si myslím, že i data, která jsou veřejně dostupná, hovoří o tom, že aktivita obou velmocí je v ČR vysoká. Jsem přesvědčen i o tom, že některé vlivy jsou přímo hmatatelné. Každopádně to všechno asi přísluší komentovat někomu jinému.

Hodně se diskutovalo i o kroku ministra zahraničí Petříčka, který se rozhodl změnit kategorizaci některých ambasád. Prezident ho za to kritizoval a požaduje jeho výměnu. Komunisté Petříčka pro změnu kritizují kvůli postoji k rusko-ukrajinskému konfliktu. Je podle vás – ve světle těchto zjištění – kritika Petříčka oprávněná?

V první řadě si myslím, že je dost velké nepochopení té kategorizace ambasád. To není věc politická, ale zcela technická, která je víceméně záležitostí nebezpečnosti těch zemí a platů. Vůbec to nesouvisí s politickou nebo zahraničně-politickou orientací republiky. A stejně tak si myslím, že to chápe i Viktor Orbán. Každopádně s ním o tom chci mluvit ještě v prosinci v Bruselu.

Co se týká té druhé části otázky, od komunistů to není vůbec překvapivé. To je přesně ta strana, která se chová jako ruský vazal, a u nich už to snad ani nikoho překvapovat nemůže.

To znamená, že v případě, že budou sílit tlaky na výměnu Petříčka – ze strany prezidenta, premiéra Babiše nebo právě komunistů – budete stát na jeho straně?

Ne, to rozhodně nebudeme. Tato vláda nemá naši důvěru jako celek, protože je v ní člověk, který tam být nemá.

Zastavme se ještě u prezidenta Zemana – který, možná vzhledem k jeho kritice, v Petříčkově rozhodnutí politický krok viděl. Prezident má dlouhodobě blízko právě k Rusku a Číně. Vnímáte v souvislosti s tím jeho působení v úřadě jako bezpečnostní riziko?

Tak já se domnívám, že v tomto případě je hlavní problém v tom, že zahraniční politika je věcí vlády. Je velmi nestandardní, že prezident dělá zahraniční politiku jinak a mimo české hranice jsou z toho taky poněkud zmatení. To tedy jako velký problém vnímám a myslím, že v zájmu České republiky je hlavně udržovat přátelské a korektní vztahy, zejména s našimi spojenci.

A prezident má na Hradě ještě jeden nevyřešený problém – jeho kancléř Vratislav Mynář stále nemá bezpečnostní prověrku v režimu „přísně tajné“. Právě chybějící prověrky zdůraznila u vysokých státních představitelů BIS jako problém. Může ohrožovat české zájmy i kancléř bez prověrky?

Tady byla podle mě chyba, že si o prověrku na „přísně tajné“ vůbec zažádal. Mynář ji totiž pro svoji pozici nepotřebuje. On potřeboval prověrku, ale nikoliv v tomto režimu.

Na druhou stranu myslím, že se v těchto oblastech musí postupovat opatrně. Podívejme se na případ Rostislava Pilce (bývalého náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, který po odebrání prověrky rezignoval – pozn. red.), kterému byla prověrka odebrána, aby se nakonec rozhodlo, že mu byla odebrána neoprávněně.

Měli bychom se proto hlavně vyvarovat unáhlených soudů. Protože právě na kauze Rostislava Pilce je vidět, že ne vždycky je to tak jednoznačné, jak to na první pohled vypadá.

Výroční zprávu vydala letos BIS nejpozději od roku 1998. Šlo skutečně jen o průtahy technického rázu?

Stoprocentně to byla jen technická záležitost.

Doporučujeme

Další zprávy