Sabine mohla být horší než Kyrill. Varování bylo namístě, říká meteorolog

Kde vás zastihla Sabine?

Mě konkrétně Sabine zastihla v práci, v Českém hydrometeorologickém ústavu, kde jsem sledoval aktuální situaci.

Máte kvůli ní pohotovost?

My se v Českém hydrometeorologickém ústavu střídáme v pěti službách, přičemž dvě služby jsou 12hodinové a střídají se tam kolegové na denní i noční směně, to znamená, dva meteorologové tam zůstávají vždy v noci, sledují aktuální situaci a vytvářejí produkty. Samozřejmě při takovéto situaci, jako je například tlaková níže Sabine, je naše práce daleko náročnější, je náročnější vytvářet tu běžnou agendu. Také musíme spolupracovat například i s hasičským záchranným sborem a zároveň musíme odpovídat na četnější dotazy telefonujících.

K té agendě. Řekněte, dá se říct, že po tom, co jsme zažili včera a o víkendu, máme to nejhorší za sebou?

V tuto chvíli se zdá, že už to nejhorší máme za sebou, ta nejzávažnější výstraha platila během včerejšího dopoledne od šesté hodiny ráno do 13. hodiny a platila pouze pro Čechy. V tuto chvíli už neplatí ani výstraha na tom druhém nejzávažnějším, oranžovém stupni. Výstraha ale stále platí na tom nejnižším žlutém stupni a takhle bude platit až do dnešního večera, do 20. hodiny by měly ty nejsilnější nárazy, které ještě můžou překročit 65 kilometrů za hodinu, tak už by měly skončit. Zítra sice také ještě bude vítr pofukovat, ale na výstrahu to už s největší pravděpodobností nebude, nebo pokud Český hydrometeorologický ústav tu výstrahu vydá, tak by měla být opět na tom nejméně závažném stupni. (Což se nakonec také stalo, ČHMÚ poté vydal výstrahu na středu na nejnižším žlutém stupni. Rozhovor byl pořízen ještě před publikováním výstrahy, pozn. red.)

Říkáte, co se dá čekat dál, je vítr s nárazy do 65 kilometrů v hodině, co to znamená, jak si to představit, jak silný je to vítr?

Je to vítr, který obvykle může hýbat malými stromky nebo ohýbat menší větve, ale už ne tak jako během včerejška prudký vítr, který mohl i v nížinách pohybovat velkými stromy, ulamovat větve nebo kdo při tom dešti používal deštník, tak samozřejmě mohl mít velké problémy.

My jsme viděli spoustu záběrů ze západní Evropy, kde místy byly dokonce i povodně, padaly stromy, střechy a tak dále, v Česku, pokud to srovnáme, dá se říct, že k nám Sabine byla mírnější?

Dá se říct, že Sabine nás zasáhla svým okrajem, ne tak naplno jako v severnější části Evropy, vlastně je to hluboká, poměrně rozsáhlá tlaková níže. V momentě, kdy u nás byly nárazy větru nejsilnější, tak přecházela přes jižní Norsko. To znamená, dá se rozhodně očekávat, že vítr byl silnější v Německu, hlavně tedy v jeho severní polovině, Dánsku, Polsku, popřípadě na jihu Skandinávie a pak samozřejmě také v Alpách, i když v Alpách, přestože to jsou vyšší hory, tak tam se očekávaly nižší nárazy větru než u nás.

Čím to bylo ten mírnější průběh, že nás zasáhl pouze okraj té níže?

Je to tak, vlastně ten vítr je spojený především s tím, kdy tlaková níže se střetne s nějakou tlakovou výší a dojde k výraznému nahuštění tlaku mezi těmito dvěma útvary, takže ve chvíli, kdy ten tlak vzduchu má nějaký výrazný spád, mluvíme odborně o vysokém gradientu tlaku, tak ve chvíli, kdy ten tlak na nějakém místě velice prudce klesá, tak kolem tohoto místa vlastně vítr nejvíc fouká.

Ministr průmyslu Karel Havlíček za hnutí ANO varoval v pondělí lidi, aby si zajistili ledničky, mrazáky, mobilní telefony, počítače a tak dál, a ČEZ, tedy energetická společnost, doporučovala lidem natankovat si plnou nádrž, koupit si balenou vodu. Myslíte, že tato varování byla na místě, nebo vzhledem k tomu průběhu té vichřice byla trošku přehnaná?

Byla to varování z naší strany na extrémním nejvyšším stupni závažnosti, takže určitě na místě byla. Já jenom řeknu pár slov vůbec k tomu výstražnému systému Českého hydrometeorologického ústavu jako takovému. Ten se tedy vyznačuje nebo používá tři stupně takového barevného semaforu, přičemž nejméně závažný je žlutý stupeň. Žlutý máme dnes a včera jsme měli tedy ten vůbec nejvíce závažný červený stupeň. Žlutý stupeň představuje jenom jakési potenciální nebezpečí, je to varování z naší strany před jevem, který bývá v dané roční době ještě běžný. Ale přece jenom už může znamenat nějaké potenciální nebezpečí. Jsou to takové nářky lidí na sociálních sítích a v diskuzích pod články, kteří na naši adresu spílají, že varujeme před tím, že v zimě sněží, když je to normální. Ale to je právě varování na této úrovni, na úrovni žlutého stupně. Přináší to s sebou nějaké potenciální problémy. Pak jsou ale ještě dva závažnější stupně, tedy oranžový, který už znamená varování před nějakým jevem, který přichází třeba jenom jednou za několik let do daného místa. A toto extrémní varování, ten červený stupeň, to už je vyloženě varování před takovým jevem, u kterého si dokážeme představit takové dopady, jako třeba byl orkán Kyrill nebo vichřice Emma, popřípadě povodně v roce 2002 a tak dále.

Nemůžete se právě dívat? Poslechněte si audio verzi rozhovoru.

Podle čeho se rozhodujete, jaké varování vydat?

Rozhodují kritéria, to znamená, jsou pro každý ten jev stanovené limity a my musíme sledovat, jestli ten limit v rámci naší předpovědi bude, nebo nebude překročený.

To je ta rychlost.

To je ta rychlost, konkrétně v případě toho větru rychlost v nárazech, žlutý stupeň se vyhlašuje v případě, že rychlost větru v nárazech má překročit osmnáct metrů za sekundu, což je těch 65 kilometrů za hodinu, u oranžového stupně je to potom 90 kilometrů za hodinu a u červeného stupně je to 110 kilometrů za hodinu, přičemž se ještě rozlišují nížiny a potom vysokohorské nebo exponované polohy, v takovém případě se přihlíží k tomu, že tedy nárazy větru by měly překročit ještě vyšší limit, než je stanovený.

Jak spolehlivě jde takhle extrémní jev vůbec předpovědět?

Pokud jde o vítr, ten se předpovídá celkem dobře, protože závisí téměř výhradně na tom tlakovém poli, což je parametr, který se u numerických modelů předpovídá pořád ještě relativně dobře. Takže jediné, co do toho vstupuje, jsou potom už jenom nějaké místní poruchy, největší problém v tom dlouhodobém horizontu bývá třeba na konci léta a na podzim. Když se do toho proudění v severní části polokoule zapojují hurikány a hurikán je vlastně jev nebo útvar, který s sebou nese hodně energie, ale je poměrně malý, tak dokáže numerickému modelu poměrně dost zkomplikovat práci, protože numerický model si můžeme představit jako takovou šachovnici a pro hurikán je k dispozici méně šachových políček. Ale tím, že je tam méně šachových políček, se ten výpočet dá poměrně dost dobře prokázat.

Vy jste začal mluvit o hurikánu, teď v poslední době se často hovoří o změnách klimatu, oteplování a tak dál, dá se čekat, že se s těmito klimatickými změnami zvýší počet těchto extrémních jevů? Budou tady v Česku někdy hurikány?

Tady u nás hurikány určitě nebudou, protože hurikán je záležitost tropických zeměpisných šířek. Musíme rozlišit, pokud jde o globální změny klimatu, tak musíme rozlišit dopady ve formě orkánu Kyrill nebo Sabine, prostě těch tlakových níží, které ovlivňují počasí u nás, a pak hurikány. A pokud jde o hurikány, tak v souvislosti s globálním oteplováním bychom asi měli spíš předpokládat, že jich bude přibývat. Protože hnacím motorem pro výskyt hurikánů je teplota moří a oceánu. V těch tropických zeměpisných šířkách. Takovou hranicí, kdy musíme předpokládat, že by se mohl začít vyskytovat hurikán, je teplota vody 26 stupňů Celsia, pokud bude přibývat míst, kde teplota oceánu bude přesahovat 26 stupňů Celsia, tak logicky budou mít hurikány jakoby větší prostor, kde se budou moci začít vytvářet a vyskytovat.

Na moři hurikány a u nás budou mít větší prostor vichřice? Budeme toto prožívat stále častěji?

Pokud jde o tyto vichřice, tak tam zase je častější jejich výskyt v zimním období, a to z toho důvodu, že vlastně v zimě je větší teplotní kontrast mezi severním pólem a rovníkem. Zatímco na rovníku zůstává pořád relativně teplo, na severní polokouli za polárním kruhem panuje vlastně polární noc. Dochází tam k ochlazování v průběhu zimy, takže kontrast mezi teplejším rovníkem a chladnějším pólem narůstá. A to je právě tím hnacím motorem, proč od západu k nám častěji proudí teplejší oceánský vzduch. V tuhle chvíli budu trošku spekulovat, ale pokud se třeba bude během podzimu a zimy, dejme tomu, Středozemní moře a vůbec tahle moře na našich zeměpisných šířkách pomaleji ochlazovat a budou zůstávat déle teplá, tak to právě nahrává tomu většímu kontrastu mezi severními zeměpisnými šířkami, kde sníh úplně neroztál, ale zase od jihu se poměrně citelně otepluje v souvislosti s globálními klimatickými změnami, takže celé to západní proudění se posouvá více a více k severu.

Když se zastavíme ještě u té zimy, tak ta je letos opravdu extrémně teplá. Prosincová průměrná teplota byla v Česku skoro o tři stupně vyšší, než byl normál v letech 1981–2010 a nad průměrem byla tedy i většina ledna. Takhle budou už do budoucna vypadat všechny zimy, teplé beze sněhu?

To spolu úzce souvisí. Nedá se říct, že by takhle měla vypadat úplně každá zima, vždycky může nastat nějaký extrém, kdy u nás hodně nasněží, i v případě, že se budeme dívat na nějaký dlouhodobý trend, který v tuto chvíli jednoznačně směřuje k oteplování.

Ale obecně tedy?

Ale všeobecně se dá říct, že častější u nás budou určitě zimy, kdy se ta hranice nadmořské výšky, od které bude ležet trvaleji sníh, bude postupně odsouvat pořád do těch vyšších a vyšších nadmořských výšek. A ono to trošku i souvisí právě s tím prouděním, o kterém jsem mluvil před chvílí. Protože tím, jak od západu se k nám dostává teplejší vzduch, tak na východě Evropy se pořád více a více zakusuje do té sněhové pokrývky, která tam leží, a naopak hnacím motorem pro tu zimu je jiný útvar, sibiřská tlaková výše, pro kterou je důležité, aby v Rusku bylo hodně sněhu a na Sibiři. Protože tím dochází k prochlazování a v důsledku toho prochlazování tlaková výše bývá silnější. Ale tím, že tam toho sněhu je čím dál méně a méně, tak tlaková výše postupně zaniká a tím naopak se zase roztáčí zpětná vazba, kdy tomu západnímu proudění umožňuje plynout dál a dál na východ.

Máme se s těmi teplými zimami smířit, nebo s tím ještě něco můžeme udělat?

My sami s tím asi něco uděláme těžko. Musela by se prostě někde v klimatu nastartovat nějaká další zpětná vazba, která by zase znovu potlačila tuto zpětnou vazbu, kterou jsem popsal před chvílí. To znamená, muselo by začít, dejme tomu, kolem pólu padat více sněhu a tím, že by tam bylo toho sněhu více, tak by odrážel více slunečního záření. V tuto chvíli spekuluji, uvádím to jako příklad, ale pokud by odrážel více slunečního záření, tak by docházelo k výraznějšímu prochlazování zemského povrchu a to by zase zpětně nahrávalo tomu, že vlastním ochlazováním bude více sněhu a ten sníh bude zase odrážet více slunečního záření a tím se zpětně zase bude ochlazovat zemský povrch dál a dál.