Hlavní obsah

Šest let války o Donbas. K lékaři za zvuku děl a jen jednou za 14 dní

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Druhá reportáž z východní Ukrajiny. Navštívili jsme vesnici Nyžně.

Reklama

Válka na východní Ukrajině začala přesně před šesti lety. V druhém díle ze série reportáží o životě v ukrajinských vesnicích ležících přímo na frontové linii se věnujeme základnímu problému: nedostupnosti lékařské péče.

Článek

Reportér a fotoreportér Seznam Zpráv navštívili Donbas na začátku března, ještě před propuknutím koronavirové krize.

„Pokud máte depresi, je důležité si denně všimnout alespoň jedné pozitivní věci, protože člověk s depresí vidí jen problémy a je uvězněný v kruhu. Zkusíme si proto praktické cvičení! Vyjmenujte dvě věci, které teď cítíte,“ říká v nabité čekárně psycholožka. „Já cítím parfém!“ „Já klobásu z mojí tašky,“ ozve se za všeobecného smíchu místních babiček další odpověď.

+1

Jde o nejjednodušší cvičení na odpoutání pozornosti od stresu a strachu. V malé místnosti občasné ordinace ho s postaršími dámami vede pracovnice humanitární organizace Médicos del Mundo, která sem posílá dvakrát do měsíce lékaře, psycholožku, zdravotní sestru a gynekoložku.

V čekárničce sedí asi patnáct „bábušek“. Jsou oblečené, jako by byla neděle a chystaly se do kostela. Je přitom čtvrtek a místo kostela jsou v čekárně. Často mají barevné šátky, rtěnku, skoro všechny mají hůlku a nezbytnou tašku na léky. Je mezi nimi i Ljuba, které bude za dva měsíce 85 let.

Ve vesnici Nyžně, která leží na ukrajinské straně rozdělené oblasti nedaleko Luhansku - dnešního centra stejnojmenné samozvané lidové republiky - žije Ljuba od roku 1955.

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Odevzdaná Ljuba. Nikdo jí už nezbyl a na složitou dopravu do nemocnice nemá síly ani peníze.

Nemá už nikoho, zemřel jí manžel a před deseti lety i syn a o něco později dcera. V lednu si nešťastně zranila nohu. I obyčejné ošetření je přitom ve vesnici a jejím okolí nedostupné. Cesty jsou v luhanské oblasti ještě v horším stavu než poblíž Doněcku. Jsou zničené od vojenské techniky a pro normální auto prakticky neprůjezdné. Projede jen tank, terénní vůz nebo všehoschopná sovětská lada.

Žádná občanská vybavenost tu už nezbyla. Aby se Ljuba dostala na vyšetření do nemocnice, musí zaplatit za pronájem auta, na který ale ze svého mizerného důchodu nemá. Autobus sice do oblasti poblíž vesnice jednou denně zajíždí, sama cesta do několik desítek kilometrů vzdálené nemocnice je ale kvůli zničené infrastruktuře výprava na celý den.

Potvrzují to i manželé Zinajda a Vasilij. „Tady u nás je nemocnice zavřená. Na každé specializované vyšetření musíme daleko autobusem, daleko. Je to drahé, za rentgen musíme zaplatit 400 hřiven, ale důchod máme jen 2000,“ říká Zinajda, která si energicky a velmi rozhodně bere slovo i za svého manžela. Dva tisíce hřiven odpovídá zhruba 1820 korunám. Příjezd doktora si sice postarší dáma chválí, za detailnějším vyšetřením ale stejně musí daleko do města.

+3

Součástí čtyřčlenného zdravotního týmu, který se o místní jednou za dva týdny přijede postarat, je i pětadvacetiletá porodní asistentka Káťa. Na starost má celkem 19 vesnic. Přímo v Nyžném chodí podle ní za doktorem kolem 40 lidí, psychologickou pomoc jich vyhledá kolem desítky a gynekologickou pokaždé něco mezi šesti a patnácti ženami.

K práci se Káťa přihlásila po internetu. „Bylo to zajímavé kvůli konfliktu v regionu. Nepotřebují tu jen lékaře, rodí se tu také děti, takže je potřebná i tahle péče. Jsou tu spíše staré ženy, ale ty také potřebují gynekologickou péči. Pomáhám i s vyšetřením kvůli rakovině prsu, která je tu častá,“ líčí zdravotnice za dunění vzdálené palby z minometů.

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Káťa pracuje pro organizaci Médicos del Mundo, která v Donbasu spolupracuje s českým Člověkem v tísni.

„To je asi pozdrav k Mezinárodnímu dni žen,“ říká k válečnému hřmění seniorka Ljuba ironickým tónem. Při ranní cestě k lékaři jí ale do smíchu nebylo. Ostřelování bylo mimořádně silné, separatisté použili i těžké zbraně. „Když jsem vyšla z domu a slyšela jsem mohutnou explozi, málem jsem upadla. Přidržovala jsem dům, aby se nerozpadl. Nervově to už nezvládám,“ dodává Ljuba.

Za lékařskou péči je ale ráda. Tu v oblasti poskytují humanitární organizace i díky finanční pomoci Evropské unie. „Jeden z klíčových a největších partnerů je pro nás i česká organizace Člověk v tísni. Velmi brzy po začátku konfliktu, už v létě 2014, začala operovat na východní Ukrajině,“ vysvětluje nám pak v Kyjevě detaily o pomoci Samuel Marie-Fanon z unijní agentury ECHO.

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Samuel Marie-Fanon z unijního Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO).

Marie-Fanon vysvětluje, že ještě horší situace než v ukrajinských vesnicích v červené zóně je v obcích na druhé straně konfliktu. „Člověk v tísni má jako jedna z mála organizací kontakt s oběma stranami, to je velmi důležité,“ dodává. Zoufalá situace lidí, jako jsou ženy v Nyžném, si podle něj zaslouží pozornost Evropy. I přesto, že na válku o Donbas se už pozapomnělo.

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Reklama

Související témata:

Doporučované