Hlavní obsah

Slavný most Bösebrücke. Tudy šla Angela Merkelová, aby si dala první pivo na Západě

Foto: Jolana Humpálová, Seznam Zprávy

Most Bösebrücke na Bornholmer Straße v Berlíně.

Reklama

Most na Bornholmer Straße vypadá na první pohled jako každý jiný. Tyčí se nad železnicí, po které se válí mlha a tu a tam projede vlak. I přes svou zdánlivou obyčejnost ale tato železná stavba na severu Berlína sehrála důležitou roli v evropských dějinách. Před třiceti lety tu stál hraniční přechod, který se jako vůbec první po pádu Berlínské zdi otevřel a lidé z východního Německa mohli přejít na západní stranu.

Článek

Historickou událost tu připomínají třeba zvětšeniny fotografií ukazující most přecpaný lidmi. Fotografie nikdo nemůže minout – jsou instalované přímo nad schodiště vedoucí k nástupišti. V den třicetiletého výročí pádu Berlínské zdi je tu víc lidí než obvykle, kromě Němců přijeli i cizinci.

„Jsme z Anglie, Steve tu rok bydlel a líbilo se nám tu. Německá historie, Berlín, hlavně pád Berlínské zdi a boj lidí za svobodu nás vždycky fascinovaly. A včera jsme se dívali na film Bornholmer Straße, ten je opravdu inspirativní. Vypráví o svobodě, osvobození a jednotě, což jsou pro svět důležitá témata,” řekl mi Angličan Neil. „Svoboda je pro mě život bez strachu a útlaku, je to možnost dělat věci podle sebe a mít za ně vlastní odpovědnost,” dodal. „A také znamená respektování základních lidských práv,” dodal jeho přítel Steve.

Foto: Jolana Humpálová, Seznam Zprávy

Steve a Neil, kteří přijeli do Berlína z Anglie.

Sychravou procházku přes slavný most si udělala i rodina Erika, kterému v době pádu železné opony byly tři roky. „Já sám pocházím z NDR, tenhle den pro mě hodně znamená. Je to oslava svobody. Před třiceti lety z toho byli mí rodiče opravdu nadšení,” prozradil Němec. Na procházku vzal kromě vlastní rodiny právě i rodiče. „Rozdělené Německo je minulostí, teď jsme jedna společnost. Nežijeme už ve dvou paralelních světech – a to má tu největší hodnotu,” dodal Erik.

Most přešla i kancléřka

Hraniční přechod na Bornholmer Straße a most Bösebrücke mají osobní symboliku i pro německou kancléřku Angelu Merkelovou. I ona tudy před 30 lety přešla na západ.

„Byl čtvrtek, což znamenalo, že jsme s kamarádkou šly do sauny. Když jsem se potom se všemi věcmi vracela na Schönhauser Allee přes Bornholmer Straße, viděla jsem, jak se sbíhají davy. Mohlo být půl jedenácté, jedenáct hodin večer. Potom jsem ty lidi následovala,” vyprávěla Merkelová v roce 2014 při oslavách pětadvaceti let od pádu Berlínské zdi.

Autentické záběry z bourání zdi v listopadu 1989. Video: Reuters

Přes most se dostala do západoberlínského Weddingu. Během prvních pětačtyřiceti minut tudy prošlo na dvacet tisíc lidí. „Lidé chodili do cizích bytů, chtěli si zavolat. Já chtěla kontaktovat svou tetu, každý chtěl najednou něco dělat,” popsala na panelové diskuzi podle serveru BZ Berlin Merkelová. „Musela jsem se ale vrátit – ráno jsem měla práci a také jsem slušný člověk. Vrátila jsem se domů po pár hodinách, poté, co jsem si dala své první pivo na Západě,” dodala kancléřka, která ve východním Berlíně pracovala jako fyzička.

Na most Bösebrücke se vrátila třeba v roce 2009, když se po něm v rámci dvacetiletého výročí od pádu zdi prošla s bývalým polským prezidentem Lechem Walesou a posledním sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem.

Posprejovaná zeď u Potsdamer Platzu

Zatímco toto památné místo na kraji berlínské čtvrti Prenzlauer Berg je co do pompéznosti velmi skromné, jiné berlínské oblasti vyloženě přitahují pozornost. Ať už je to přes kilometr dlouhá East Side Gallery, tedy Berlínská zeď pokrytá street artem, která boduje zejména na sociálních sítích, nebo okolí Postupimského náměstí.

Foto: Jolana Humpálová

Pozůstatek zdi přímo na Postupimském náměstí.

Nasedám do vlaku linky S25 a vyrážím ze stanice na Bornholmer Straße právě na Potsdamer Platz. Během dvacetiminutové cesty jsem se dala do řeči s Ulfem, který sedí na dvousedačce naproti mně. „Já jsem ze západu, přijel jsem jen na oslavy. Přijde mi to opravdu vzrušující,” prozradil. „Když zeď padla, bylo mi šestnáct, sledoval jsem to v televizi. Byl jsem vážně nadšený,“ dodal německý čtyřicátník.

Procházím kolem moderních staveb na Postupimském náměstí, ve vzduchu voní svařák a klobásy (Berlín už trénuje na vánoční trhy) a dostávám se až ke galerii Martin-Gropius-Bau. I u ní jsou ponechané zbytky hraniční zdi, a to ve vší syrovosti. Je však otázkou, zda historie všech nasprejovaných nápisů sahá až k dobám Berlínské zdi, nebo jestli jsou některé novějšího data. „Proč?,” stojí nicméně na zdi anglicky. U pozůstatků Berlínské zdi se za pár minut vystřídají desítky lidí. Největší pozornost ale přitahuje – a to i vzhledem k tomu, že se schyluje k večeru – okolí Braniborské brány.

Foto: Jolana Humpálová

Zeď u muzea Topografie teroru nedaleko od Potsdamer Platzu.

Ta je od Potsdamer Platzu nedaleko a se setměním nabídla vrchol třicetiletých oslav. Akci pro tisíce lidí, na které promluvil německý prezident Frank-Walter Steinmeier a hrála hudba napříč žánry – od punkové kapely z bývalé NDR až po klasiku.

Mezi lidmi se slaví nejen pád Berlínské zdi, ale i znovusjednocení Německa, k němuž došlo o rok později v říjnu 1990. „Nebyli jsme nadšení, že patříme k Východu. A to, že teď můžeme vyjet, kam se nám zachce… to je nádhera,” řekla mi starší dáma v davu.

Reklama

Doporučované