Článek
Česká republika má poprvé oficiální slovo roku. Podle dat Českého národního korpusu (ČNK), který sbírá texty z internetových médií, diskuzí a sociálních sítí, je možné zjistit, o čem a jak se mluvilo či psalo.
„Když se podíváme na rok 2020 z tohoto pohledu a zjišťujeme, která slova se letos požívala častěji než v minulosti, výsledek nebude asi moc překvapivý. Jako slova roku nám vycházejí v sestupném pořadí: koronavirus, pandemie, karanténa, nakažený a rouška,“ vypočítává frekventované pojmy zástupce ředitele ČNK Václav Cvrček.
„To jsou slova, jejichž výskyt v roce 2020 prudce vzrostl (oproti letům předcházejícím) a která mají potenciál nejlépe zachytit to, o čem jsme v roce 2020 nejvíc psali (a četli),“ dodává.
Slovo koronavirus se mimochodem mimo odborné texty dostalo do médií již na konci předchozího milénia. „První doklad slova koronavirus mimo odbornou sféru máme v našich korpusech z roku 1998, kde se o koronaviru letmo zmiňuje Mladá fronta DNES v souvislosti s očkováním štěňat. Ta ostatní jsou kolem nás dlouho – například slovo pandemie se objevuje už v Čapkově Bílé nemoci z roku 1937,“ provází historií Cvrček.
Grafy níže ukazují absolutní frekvenci slova v daném dni a jeho relativní frekvenci v rámci celkového objemu dat.
Podle doktora Cvrčka je možné sledovat, co zrovna rezonuje diskuzí ve veřejném prostoru, podle toho, jak roste, nebo klesá frekvence užívání slov. „Kromě specifických výrazů z vánočního poselství prezidenta Zemana a jeho reflexe v médiích (svítání, zadlužit, ortéza, poselství) to v posledních dnech byla třeba slova Penam a proplacení související s prověřováním oprávněnosti dotací pro Agrofert,“ ukazuje na aktuálních případech.
Jazyk, který se nevyvíjí, je mrtvý
„V každém živém jazyce, a tedy i v češtině, probíhají změny. Mluvčí to často nesou nelibě, neuvědomují si přitom, že je to přirozená součást jazykového vývoje a toho, jak naše komunikace reaguje na proměny světa okolo nás,“ vysvětluje Cvrček. Jak dodává, většinu nových slov tvoří vlastní jména, která jsou aktuálně řešena, a termíny, jež přecházejí z odborného vyjadřování.
Jazyk, který se nemění, je podle odborníka mrtvý. Neustále navíc probíhá jazykový vývoj, jenž s vývojem okolního světa nemusí souviset: „Tento vývoj nemá žádný jednoznačný cíl, není řízený a nelze ho ani nějak smysluplně hodnotit na škále správně-špatně. Je tu s námi stejně, jako je s námi změna počasí nebo jako se pomalu proměňuje krajina kolem nás vlivem přírodních sil.“
Přebírání slov není na škodu
Obnova jazyka probíhá dvěma způsoby. „Dochází k přehodnocení starších výrazů – troufnu si například tvrdit, že myš je pro většinu dnešních dětí primárně součást počítače a až sekundárně zvíře,“ popisuje Cvrček možný generační střet. Druhý způsob je přijímání z okolních jazyků. A i když je podle Cvrčka obecně silně zakořeněný postoj, že podobné přejímky jazyku škodí, nejde tento názor fakticky podložit.
„Naopak, zdá se, že jazyky, které mají benevolentní vztah k přejímkám a daří se jim cizí slova snadno inkorporovat, z této své vlastnosti významně těží. To je případ angličtiny, která sama je výsledkem několika masivních vln přejímek,“ vysvětluje odborník.
Jde o prostý princip – pokud ve svém jazyce mluvčí nenajde prostředky na vyjádření toho, co potřebuje, sáhne po jazyku, který to umí. „Chceme-li tedy češtinu bezpečně umrtvit, stačí trvat na přísném embargu na přejímky. Dříve nebo později totiž mluvčí z nutnosti přejdou na jiný jazyk a češtinu zkrátka opustí,“ varuje Václav Cvrček z Českého národního korpusu.
