Hlavní obsah

Solární energetika ve světě zažívá boom. U nás je to jinak: Solární kapacita loni naopak klesla

Analýza: Boom solární energetiky.Video: Zuzana Kubátová

 

Reklama

V Česku je stále nepopulární, ve světě ale solární energetika zaznamenává boom. Růst solární kapacity táhne hlavně Asie, v globálním měřítku jde o vůbec nejrychleji rostoucí energetický segment. Panely ale nemají sílu nahradit klasické elektrárny.

Článek

Nástup solární energetiky nastartovaly štědré dotační programy. Dnes v Evropě přibývá solárních projektů, jež se obejdou bez dotací. První nedotovaný solární park vyrůstá i v Česku. V Moravském Písku ho staví firma Solar Global.

„Jde o střešní instalace na průmyslových halách. Fakticky tam stavíme elektrárny dvě, každou o výkonu 200 kWp. Pro jednu o podporu žádáme, druhou chceme provozovat bez podpory,“ říká spolumajitel Solar Global František Smolka.

Návratnost 2,5milionové investice do nedotované elektrárny předpokládá na 10 až 12 let.

Zlom v solární ekonomice způsobil pád cen solárních panelů, na něž Evropská unie navíc loni na podzim zrušila dovozní cla. Zatímco v roce 2009 přišel investory jeden solární megawatt na 120 milionů korun, dnes podle Smolky vychází na 12 milionů.

Nejrychleji rostoucí segment

Díky poklesu pořizovacích nákladů a levnému provozu je solární energetika nejrychleji se rozvíjejícím energetickým odvětvím na světě.

Podle Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje (IRENA) tvořily loni „zelené“ zdroje třetinu globální instalované elektrárenské kapacity. Polovina z toho připadá na hydroelektrárny, 24 procent obnovitelných zdrojů představují větrníky, pětinu solární elektrárny. Ty ale přibývají zdaleka nejrychlejším tempem.

Celkově loni ve světě přibylo 94 gigawattů solární kapacity, kapacita větrných elektráren stoupla o 49 nových GW, vodní elektrárny posílily o 10 GW.

Soláry vítězí i v soutěži s jadernými zdroji, jejichž budování komplikuje vysoká cena, dlouhá doba výstavby a přísná regulace. Loni vzrostla kapacita jaderné energie na světě o pouhé procento, zatímco solární kapacita o 24 procent. Globální investice do atomových elektráren činily asi 16 miliard dolarů, do fotovoltaiky dali investoři desetkrát víc.

Daňové poplatníky také stojí veřejná podpora solárů méně než subvence pro jádro.

Například chystané jaderné elektrárně Hinkley Point ve Velké Británii slíbila vláda doplácení výkupní ceny do výše 105 eur za megawatthodinu proudu. Česká firma Solar Global nedávno dokončila v německém Schönwaldu na bývalé skládce odpadu solární park s přislíbenou dotací do výše 84 eur za megawatthodinu. A to v německých solárních aukcích bodují investoři i s požadavky ještě nižších dotací.

Ve výrobě soláry porážejí jádro

V České republice je situace jiná než ve světě. Češi mají stále v čerstvé paměti solární blamáž z let 2009 a 2010, kdy stát fotovoltaiku podpořil příliš štědře. Loni u nás sice přibylo 12 megawattů nové solární kapacity, celkově ale solární instalovaný výkon deset let stagnuje.

Budují se tu pouze malé střešní instalace, s velkými projekty investoři po přehodnocení státní dotační politiky po roce 2011 přestali.

Důvodem české skepse je kromě špatné zkušenosti také objektivní fakt, že fotovoltaika zatím není schopna klasické elektrárny plně nahradit.

Od roku 2010 u nás máme solární elektrárny, jejich celková kapacita odpovídá kapacitě jaderného Temelína – zhruba 2 tisíce megawattů. V reálné výrobě ale solární panely na jádro zdaleka nestačí: Zatímco loni Temelín vyrobil 16 TWh elektřiny, vyprodukovaly všechny české soláry i přes dlouhé a slunečné léto jen něco přes 2,3 tisíce TWh.

Aktivista Jaroslav Čížek, který se energetice dlouhodobě věnuje, vypočetl, že kdyby u nás měly solární panely plně nahradit výrobu Temelína, musely by pokrývat 280 čtverečních kilometrů. Představte si obří solární pole pokrývající víc než polovinu katastrálního území Prahy.

Baterky – naděje i problém

V ekonomice solárních elektráren hraje roli ještě další fenomén: Velkokapacitní baterie, které se u nich začínají stavět. Obří energetická úložiště akumulují energii v době, kdy jí solární zdroj díky příznivým klimatickým podmínkám vyrábí přebytek. A naopak pouštějí energii do sítě, když nesvítí slunce.

Úložiště tak stabilizují síť a mohou za to dokonce od rozvodných společností inkasovat slušné peníze v rámci plateb za takzvané podpůrné služby. V Česku to ale není možné.

Zatím u nás fungují tři velkokapacitní úložiště, která vybudovaly firmy Solar Global, E.ON a Energon Advanced Energetics. Například firmu Solar Global stála obří baterka v Prakšicích na Moravě 700 milionů korun, peníze za podpůrné služby ale firma čerpat nemůže. Státní společnost ČEPS zatím nechce bateriová úložiště u solárů jako stabilizační prvek používat a do soutěží o dodávky podpůrných služeb je nepouští.

Pro srovnání: Jen v Německu dnes podle asociace AKU-BAT funguje na 350 velkokapacitních úložišť energie a rychle jich přibývá – během loňského roku se kapacita zdvojnásobila. A majitelé těchto zařízení se pravidelně, zpravidla jednou týdně, účastní tendrů na takzvanou primární regulaci rozvodných sítí.

V nadějných bateriích se ale zároveň skrývá riziko zelené energetiky. Velkokapacitní úložiště staví na principu lithio-iontové baterie, podobně jako menší baterky v mobilních telefonech či elektromobilech. Boom akumulátorů zvyšuje poptávku nejen po lithiu, ale i dalších vzácných kovech – kobaltu, manganu či niklu. Rostou tak nároky na těžbu těchto nerostů, jejichž naleziště jsou mimo Evropu, obvykle v zemích, které si s ochranou životního prostředí velké starosti nedělají.

Největší světové zásoby kobaltu má například Demokratická republika Kongo, jejíž těžební průmysl nejenže patří k velkým znečišťovatelům, ale také porušuje lidská práva zaměstnanců, a dokonce využívá dětskou práci. Tlak na „zelenání“ evropské energetiky tak zhoršuje životní prostředí na opačném konci zeměkoule.

Reklama

Související témata:

Doporučované