Článek
Nutno říct, že kolegové z redakce The Athletic své práci opravdu rozumějí. Když se letos před rozehráním skupinové fáze Ligy mistrů vydali na procházku mezi historickými otloukánky této soutěže, vytipovali zcela správně, kdo by mohl jejich řady rozšířit.
Sázka na Viktorii Plzeň jim zatím vychází, i po čtyřech odehraných kolech zůstávají Západočeši bez bodu. Pokud to tak zůstane i po zbývajících zápasech, tedy po střetnutí na stadionu Interu Milán a domácím mači s Barcelonou, přiřadí se Plzeňští mezi více než dvacet týmů, které se už v minulosti musely ve skupinách Ligy mistrů s nulovým bodovým ziskem nakonec smířit.
Prvním takovým celkem byly v roce 1997 Košice, které proti Bayernu, Barceloně a Interu nebodovaly a vstřelily jen dva góly. Pro srovnání: Plzeň dosud letos ve skupině zaznamenala 3 branky.
V roce 2009 se Maccabi Haifa stala prvním týmem bez bodu i vstřeleného gólu. A nejstrašnější bilanci kombinující zisk 0 bodů a rozdíl skóre minus 19 zaznamenalo v sezoně 2011/12 Dinamo Záhřeb. A to se 3 vstřelenými a 22 inkasovanými brankami.
Dodejme, že aktuální plzeňský poměr branek ve skupině činí 3:16. Dvě branky, kterými Viktoria korigovala ve středu večer stav skóre s Bayernem z 0:4 na 2:4, jí tedy částečně pomohly.
Nicméně pokud Viktoria soutěž dohraje tak, jak ji rozehrála, tedy vystrašená jako tetřev, pak se šerpou výsledkově nejslabšího účastníka Ligy mistrů všech dob stále ještě opásat může.
Pokud by například na Interu i doma s Barcelonou prohrála shodně 0:3, pak by historický zápis Dinama Záhřeb přesně dorovnala.
Nutno zdůraznit, že Viktorii poslal los do cesty hodně těžké protivníky. Týmy Barcelony, Interu Milán a Bayernu Mnichov v minulosti posbíraly v Lize mistrů či v PMEZ, který jí předcházel, celkem 14 vítězných trofejí.
S tím se samozřejmě Viktoria nemůže rovnat, nicméně v soutěži jako takové není ani ona zdaleka žádným nováčkem. Skupinovou fázi Ligy mistrů hraje už počtvrté. Jenže až dosud jí pokaždé los vedle gigantů seslal do skupiny i někoho „hratelného“, napoprvé BATE Borisov, poté podvakrát CSKA Moskva.
Připomeňme si letošní dosavadní výsledky Viktorie ve skupině: Barcelona–Plzeň 5:1, Plzeň–Inter 0:2, Bayern Mnichov – Plzeň 5:0 a včera Plzeň–Bayern 2:4.
Druhá půle vlaštovkou naděje?
Vzhledem k tomu, že soupis mnichovských absentérů v utkání připomínal telefonní seznam (Neuer, de Ligt, Davies, Musiala, Gnabry, Hernández), napadlo možná leckoho, zejména při pohledu na netradiční složení defenzivy Bayernu, že tentokrát by Plzeň mohla mít větší šanci na úspěch.
Před brankářem Ulreichem stála totiž formace Mazraoui, Pavard, Upamecano, Stanisič. Tj. náhradní gólman, pravý bek Pavard tentokrát nouzově na pozici stopera a obvyklí náhradníci na krajích defenzivy.
Viktoria zjevně vstoupila do utkání s ambiciózním plánem napadat vysunutým presinkem jejich rozehrávku. Jenže i tihle borci v dresech Bayernu se z nastavené pasti dokázali snadno vymanit a dostat balon ke spoluhráčům do středu pole, případně až na hrot. No a tam hořela Viktoria jak papír.
Bayern nemusel předvádět ani nic nadpozemského, jen hrál rychle a přesně. Odhalil tak, že Plzeň nedrží správné postavení a nekryje dostatečně dobře nejkritičtější prostory. Nejdřív neubránila klasickou narážečku. Pak rozehrání míče do křídelního prostoru a pas přímo na střed.
Takhle stihla do poločasu inkasovat čtyřikrát. A v ohrožení se jevila rekordní hodnota dosavadní nejvyšší domácí pohárové nakládačky, kterou Viktoria ustavila při své minulé účasti v Lize mistrů, kdy se doma rozešla s Realem Madrid v poměru 0:5.
Tomuto osudu se Viktoria dokázala vzepřít, což ji šlechtí. Druhou půli odehrála výrazně lépe a sebevědoměji, pomohla jí úprava rozestavení na systém se třemi stopery. A po střele Vlkanovy a krásné otočce v podání Jana Klimenta dvakrát korigovala skóre.
Nutno podotknout, že Bayern už hodně stáhl nohu z plynu a ve druhé půli prostřídal natolik intenzivně, že se na hřišti objevil třeba i 16letý Paul Wanner.
Samozřejmě se nabízí myšlenka, zda ona druhá půle může být onou pověstnou vlaštovkou, oznamující blížící se vzmach Viktorie Plzeň ve skupině. Už by věru bylo načase, aby alespoň trochu zdvihla hlavu.
Slavia se měla o co opřít. Ale Viktoria?
Často bývá srovnávána se Slavií Praha a její účastí v Lize mistrů v sezoně 2019/20. Ta tehdy v konkurenci Barcelony, Interu a Dortmundu uhrála „jen“ 2 body, ale všechny porážky byly nejvýše o gól či o dva, většinou po velmi zajímavých zápasech, ve kterých dokázala Slavia působit konkurenceschopně, přinejmenším ve významných pasážích těchto duelů.
S odstupem dnes vidíme, že měla tehdy mnohem silnější tým, než jakým dnes disponuje Viktoria. Se Součkem, Coufalem či Hovorkou v životní formě. Mohla se také opřít o své silné zbraně: skvělou fyzickou kondici a ambiciózní taktiku, kterou mužstvo bylo schopno a ochotno plnit na 90–100 procent.
Oproti tomu se Viktoria Plzeň nemůže zatím ve skupině Ligy mistrů vůbec opřít o to, co ji zdobilo v ligové mistrovské sezoně i poté v předkolech. A to byla v první řadě precizní hra v obraně.
Proti špičkovým týmům však opakovaně není schopna bránit dokonale. A jinou pořádnou zbraň nemá. Chřestýší jed na evropské scéně zjevně nefunguje.
Je fakt, že když objektivy fotoreportérů přednedávnem na předzápasovém tréninku v Mnichově zachytily plzeňského šéfa Adolfa Šádka, jak se bezprostředně u hrací plochy, kde se připravoval tým, bezostyšně promenáduje se svým nerozlučným kamarádem, kvůli fotbalové korupci podruhé stíhaným Martinem Svobodou alias Chřestýšem (více o něm zde), napadlo jistě mnohé, zda je dobrý, anebo špatný nápad přát tomuto českému zástupci v Lize mistrů úspěch. Anebo ostudu.
