Hlavní obsah

Jubilant Cipro: A proč by Slavia nemohla celý ten evropský pohár vyhrát?!

Foto: Profimedia.cz

Ve své kariéře vedl František Cipro spoustu klubů. Ale o tom jeho srdečním nemůže být pochyb: Slavia Praha.

Reklama

Ve středu oslaví fotbalový trenér František Cipro své 75. narozeniny. A moc rád by o den později slavil i postup Slavie do semifinále Konferenční ligy UEFA. „Vyprodaný stadion týmu pomůže, to je obrovská síla,“ podtrhl jubilant.

Článek

Už je to víc než čtvrtstoletí, co Slavii vyvedl z temnot. V sezoně 1995/96 s ní František Cipro coby trenér dokráčel k mistrovskému titulu, na který čekala od roku 1947. A aby toho nebylo málo, jeho supertým s Poborským, Šmicerem, Suchopárkem či Bejblem se probojoval až do semifinále tehdejšího Poháru UEFA.

Současná slávistická sestava vedená trenérem Jindřichem Trpišovským může v tomto týdnu Ciprův evropský zápis dorovnat, pokud ve čtvrtfinále Konferenční ligy UEFA vyřadí Feyenoord Rotterdam.

„Je tam obrovská naděje, že by se to mohlo podařit. Ale pozor! Tyhle týmy jako Feyenoord jsou kolikrát schopné zahrát na půdě soupeře ještě líp než doma,“ upozorňuje zkušený fotbalový trenér, že by rozhodně byla chyba říkat hop, dokud se nepřeskočilo.

„Já si zažil nadějný výsledek před odvetou kvalifikace Ligy mistrů se Šachtarem, Jindra Trpišovský loni s Arsenalem. Hraje se to na dva zápasy, dělat jakékoli závěry už po prvním z nich je samozřejmě předčasné,“ zdůrazňuje.

Středeční pětasedmdesátiny oslaví František Cipro s rodinou. „Nic velkého. Přijedou děti, vnoučata, užijeme si, že budeme spolu.“

Legendárního trenéra v posledních měsících limituje jeho zdravotní stav. „Nechci to rozebírat nijak doširoka. Svému onkologovi plně důvěřuju, chodím na terapie, věřím, že se to posune správným směrem. Teď už snad bude lepší počasí, tak už se častěji vydám na fotbal osobně, ať už do Českých Budějovic, nebo do Prahy na Slavii,“ podotýká slavný obyvatel jihočeské Hluboké.

„Nejšťastnější moment? Přece v Římě!“

Jeho evropská jízda, na které se s ním trenérsky podílel i Josef Pešice, začínala v roce 1995 zápasy se Sturmem Graz. Pak slávisté vyřadili bundesligový Freiburg. A dostali se i přes Lugano a Lens. Jarní čtvrtfinálové bitvy s AS Řím vstoupily do dějin Slavie.

Na pražském Strahově zvítězil Ciprův tým 2:0 zásluhou Poborského a Vágnerova gólu, slávisté se na zmrzlém terénu mnohem lépe pohybovali.

V římské odvetě měli domácí obrovskou převahu, nastoupil už kapitán Giuseppe Giannini a v základní sestavě nescházel ani 19letý Francesco Totti. Římané vyhráli v základní hrací době 2:0, v prodloužení pak svůj náskok navýšili. A už pomalu plánovali, kam vyrazí na další kolo.

Připomeňte si utkání v Římě:

Jenže pak se míč od náhradníka Jiřího Štajnera odrazil k Jiřímu Vávrovi. A ten vstřelil svůj nejslavnější gól. Slavia vyřadila obrovského favorita a otevřela se jí cesta do semifinále.

„Tehdy v Římě jsem coby trenér zažil nejšťastnější okamžiky svojí kariéry,“ nepochybuje Cipro ani na vteřinku. „Bylo to pro mě dokonce o něco silnější než mistrovský titul, byl to obrovský průlom.“

V semifinále proti Girondins Bordeaux už slávisty citelně dohnaly potíže se zraněními a karetními tresty. A soupeř byl silnější, než se možná leckomu zdálo. Zinédine Zidane, Christophe Dugarry či Bixente Lizarazu patřili o dva roky později k základním oporám týmu francouzských mistrů světa.

„Tři góly by na výhru měly stačit“

„Říkal jsem tenkrát, že to bude trvat dlouho, než nás tou semifinálovou účastí někdo dorovná nebo předežene. A měl jsem pravdu, trvalo to dlouho,“ usmívá se Cipro, který by současné Slavii samozřejmě velmi přál, aby semifinálovou bránu prolomila v nové soutěži UEFA taktéž.

„Ten první zápas, který v Rotterdamu skončil 3:3, byl samozřejmě ohromně atraktivní pro fanoušky, spousta gólů, zvratů… Z mého trenérského pohledu nutno říct, že tam byly oboustranně velké chyby ve středu obrany, zápas se navíc nepovedl ani jednomu z gólmanů,“ dodává Cipro. „Za normálních okolností byste při třech vstřelených gólech přece jen měli zápas vyhrát. Každopádně je skvělé, že ten vyrovnávací gól Slavie na 3:3 na poslední chvíli padl, to je jasné.“

Kdyby se slávistům podařilo proskočit přes Feyenoord, čekal by je lepší z dvojice Olympique Marseille – PAOK Soluň, francouzský tým vyhrál první zápas doma 2:1. „Skoro bych řekl, že těžší úkol má před sebou Slavia teď ve čtvrtfinále proti Feyenoordu. Přece jen Marseille v posledních letech nic zázračného nepředvádí,“ přemítá už František Cipro trochu dopředu.

Nabízí se logicky otázka: Může Slavia celou Konferenční ligu letos i vyhrát? „A proč ne,“ reaguje Cipro. „Má silný tým, v pohárech zkušený, pod trenérem Trpišovským už toho řada hráčů na mezinárodní scéně odehrála spoustu. Proč by to nemohlo vyjít až na samý vrchol?!“

Žádnému českému celku se zatím evropský pohár v moderní poválečné éře vyhrát nepodařilo. Československému ano, Slovan Bratislava triumfoval v Poháru vítězů pohárů 1968/69, když v basilejském finále zdolal Barcelonu 3:2.

„Současná Slavia má úplně jiné ekonomické možnosti, než jsme měli tenkrát v devadesátých letech my, její současný rozpočet se může směle rovnat s řadou kvalitních evropských klubů,“ míní Cipro. „To s sebou přináší i větší počet cizinců v sestavě, to už je dneska takový trend. Já tam měl Ondru Krištofíka z Bratislavy,“ směje se Cipro.

„Slavii ohromně pomáhá nový stadion“

Ta „jeho“ úspěšná Slavia po úspěších v lize a pohárové Evropě dodala Uhrinovu českému výběru i úspěšné reprezentanty. „Kluci od nás patřili i na Euru v Anglii ke klíčovým hráčům. Když tam pak udělali stříbro, bylo jasné, že je ve Slavii neudržíme, to už byl prostě osud,“ doplňuje Cipro. „Přijde mi, že ta generace, kterou jsem trénoval já, byla v té klasické fotbalovosti, tedy třeba v ovládání míče, lepší než ta současná.“ Cipro si je vědom, že nyní se do hry víc vkládá síla, bojovnost či atletické parametry.

Jubilant se netají tím, že jeden z jeho fotbalových cílů a snů zůstal nenaplněn. „Do Ligy mistrů jsem se Slavií bohužel nepostoupil, to se nepodařilo,“ vybaví si své pokusy proti Grasshopperu Curych a Šachtaru Doněck. Tuhle zlatou bránu rozrazil ve slávistických barvách až trenér Karel Jarolím v roce 2007, Jindřich Trpišovský ho pak následoval v roce 2019.

„Slavii teď ohromně pomáhá stadion v Edenu. Vytváří úžasnou akustickou kulisu, na Feyenoord bude zase určitě plno a věřím, že i fanoušci tým do dalšího kola pomůžou protlačit,“ říká Cipro. „Tohle v naší éře hrozně scházelo. Hráli jsme ve starém Edenu nebo potom na Strahově,“ připomíná studené prostředí rozlehlého stadionu, navíc s atletickou dráhou, kde se emoce z hlediště na trávník přece jen tak silně nepřenášely.

Ještě jedna položka v Ciprově trenérském životopisu schází, ale tím už se tak netrápí. „Dostal jsem nabídku trénovat reprezentaci. Ale nepřišla v úplně optimální dobu. Možná kdybych tenkrát byl o něco aktivnější…“ zamyslí se.

S reprezentací se Cipro minul

„Franta Chvalovský mi příležitost vést národní tým přijel nabídnout do Innsbrucku, který jsem tehdy vedl asi tři měsíce. Takže se mi odtamtud takhle narychlo, přiznám se, ani dvakrát nechtělo. Rakušané se na to tenkrát také nedívali moc vstřícně, tak jsem zdvořile odmítl a v Innsbrucku zůstal.“ Místo Dušana Uhrina tedy tehdy nakonec převzal český tým Jozef Chovanec.

Cipra překvapuje, že dnes čeští trenéři příliš nabídek ze zahraničí nedostávají. „Já trénoval dvakrát v Rakousku, taky na Kypru. Netvrdím, že nějaké supertýmy, ale ty možnosti tenkrát byly, i v arabském světě. Dneska český trenér dostane v zahraničí příležitost málokdy, ani nevím, čím to může být.“

Na poznámku, že většina českých týmů v lize nenabízí fotbal, který by někoho za hranicemi mohl zaujmout, přitaká. „No, to asi jo. Je to celé o soubojích a běhání, fotbalu v tom moc není. Většině hráčů chybí kvalitní první dotyk. A od toho se pak odvíjí úplně všechno ostatní. Když jsem třeba nedávno viděl Real Madrid proti Chelsea, to byla pohádka, jak si rozuměli s míčem. Poborský a spol. se jim v tomhle dokázali vyrovnat, tohle nám teď ohromně schází.“

Připomeňte si život a kariéru Františka Cipra v naší galerii:

Reklama

Doporučované