Hlavní obsah

Krutý budík pro sešívané aneb Za chyby se platí

Foto: Seznam Zprávy, Profimedia.cz

Cesta Slavie Evropskou konferenční ligou skončila ve čtvrtfinále.

Reklama

Fotbalový komentátor Jaromír Bosák se vrací k zápasu, v němž Slavia doma podlehla Feyenoordu 1:3, a tím skončila svou jízdu v letošní sezoně evropských soutěží.

Článek

Slávistický sen o semifinále evropského poháru skončil krutým zásahem budíku. Rotterdamský Feyenoord se stal prokletím českého mistra. Ve čtyřech vzájemných utkáních v rámci Konferenční ligy nedokázali slávisté ani jednou vyhrát.

Přitom to rozhodně nebylo nemožné. Zápas v Rotterdamu skončil divokou remízou 3:3 a slávisté v žádném případě nemuseli odejít poraženi ani v odvetě v Edenu. Jenomže platí naprosto určující pravidlo. Když chcete postoupit v jakékoli evropské soutěži, nesmíte dělat chyby. A slávisté jich v průběhu obou dvou zápasů s Feyenoordem, ale v podstatě i během celé cesty všemi třemi evropskými ligami udělali víc, než je zdrávo.

Je samozřejmě dobře, že fotbalisté Slavie alespoň v Konferenční lize dokázali střílet poměrně dost gólů, problémem ovšem je, že velmi často inkasovali. Už v základní skupině byla jejich defenziva překonána sedmkrát, poté čtyřikrát překonal obranou linii červenobílých ve dvou utkáních turecký Fenerbahce, Linec se dokázal pětkrát střelecky prosadit a následně nadělil Feyenoord pražskému mužstvu celkem šest branek. To je zkrátka moc. Příčin by se dalo najít jistě hned několik. Tou primární je jistě neustálé střídání hráčů na postech středních obránců. Ale nejde o příčinu jedinou.

Už v Rotterdamu dostali svěřenci Jindřicha Trpišovského všechny góly po velkých chybách. Rozehrávka vlastního rohu, rychlý brejk a gól, chyba Ondřeje Koláře, to vše se událo na stadionu De Kuip. Trenéři určitě připravovali svůj tým na to, aby se nic podobného neopakovalo. Jenže slávisté vstoupili dvakrát do stejné řeky. Všechny branky nizozemského týmu mají stejný podtext. Nešlo o nějakou nechytatelnou pumelici do šibenice nebo o dokonalou kombinaci à la Barcelona za Guardioly. Vždy byl na začátku akce nějaký omyl, chyba, špatné vyhodnocení situace ze strany domácích.

První poločas byl hraný v hodně vysokém tempu. Na nic se nečekalo, hrálo se s absolutním nasazením, hodně asi pomohly i rychlé góly, ale myslím si, že vzhledem k tomu, jak vypadal mač na stadionu De Kuip, i kdyby se diváci nedočkali branky hned v úvodu, vypadal by fotbal v první půli úplně stejně. Slavia i Feyenoord hrají daleko raději dopředu, než že by preferovaly úporné bránění, a zápas dle toho vypadal. Tedy v aranžmá box to box. Šance se totiž jevily být nedostatkovým zbožím. Nebýt chyb na obou stranách, branky by asi k vidění nebyly. I když rotterdamští si dvě gólovky na konci poločasu přece jen dokázali vytvořit.

Nemělo by zapadnout, že kromě úvodu sezony, rozuměj vypadnutí z Ligy mistrů i Evropské ligy, bavila a těšila Slavia českého fanouška nadmíru.
Jaromír Bosák, fotbalový komentátor

Když jsem u zmiňovaných chyb. Dost jich šlo za stoperskou dvojicí Kačaraba–Ousou. Velká řada menších i větších nedorozumění, často špatné postavení a zhusta nepřesná rozehrávka. Ne, nebyl to jejich zápas. Naznačila to už akce, při níž poprvé skóroval „pražský“ specialista Dessers. Kačaraba si zavolá, že jde pro míč, Ousou ale nedbá, na dlouhou nohu sahá po míči, lehce ho tečuje, vyřadí spoluhráče ze hry a pošle soupeře do sólového náběhu. Nejen v této akci dělal středním obráncům Slavie Dessers velké starosti. Ale nejen jim.

Dárek od Mandouse

Druhý gól mu doslova nadělil brankář Mandous. Doslova archetypální střet myšlenek a následná hrubá technická chyba předznamenaly další Dessersův střelecký úspěch. Gólmanské kiksy jsou v této sezoně dalším průvodním jevem cesty Slavie pohárovou Evropou. Stačí si vzpomenout na střetnutí s Ferencvárosem, Legií Varšava a také Feyenoordem. Právě tam dvakrát chyboval Ondřej Kolář. Byl pro tentokráte nahrazen Mandousem a opět se nemohli slávističtí trenéři zrovna radovat. Jistě, v první půli zlikvidoval slávistický gólman šanci Desserse, ale pamatovat se bude hlavně pochybení ve druhé části utkání. Docela se probíralo chování rozhodčího Aytekina – mimochodem velmi dobrého – po Mandousově hrubce. Půjdu asi trochu proti proudu, ale myslím si, že německý sudí nešel brankáře Slavie utěšovat a povzbudit. Nýbrž že se šel přesvědčit, že „hříšník“ může v zápase pokračovat. Z televizní obrazovky na mě totiž dělal Aleš Mandous dojem, že je totálně rozhozený. Psychicky i fyzicky. Zbledl jako křída, třásl se po celém těle, oči měl zalité slzami. Byl si vědom, co způsobil, a odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Prostě kolaps se vším všudy. Toho si Aytekin všiml a jednal zcela správně.

Třetí průšvih jde za Tarasem Kačarabou. Nejprve nesmyslný nákop do nikam při rozehrávce, naprosto nedomyšlené vystoupení proti soupeři, propadnutí v souboji, a když se přidalo špatné řešení situace Talovierova i Mandouse, narodil se třetí gól v síti Slavie, po němž se domácí definitivně rozsypali. Červená pro Kačarabu v samotném závěru zápasu už byla jen smutnou tečkou za bojem o semifinále Konferenční ligy. Bohužel, prakticky v celém utkání nedokázali slávisté napravit chyby v defenzivě vstřelenými brankami. Nebýt hrubky Kökcüho, po níž vyrovnal na 1:1 Traoré, nevystřelili by červenobílí od druhé minuty nebezpečně na branku Marciana ani jednou.

Přečtená Slavia

Svou roli jistě hrálo i to, že trenérský štáb Feyenoordu si velmi dobře rozebral první čtvrtfinálový duel a dokázal tentokráte naprosto dokonale eliminovat Sora. Hbitý útočník se tentokráte ani jednou nedostal do nebezpečného náběhu, kromě zakončení v samotném úvodu utkání vlastně vůbec nebyl na hrotu vidět. Obránci Feyenoordu ho měli po celý zápas plně pod kontrolou, svůj díl přidal i brankář Marciano, který hrál při slávistických útocích mnohem výše než před týdnem. Defenzivní řada hostí hrála pro změnu o něco hlouběji, a tak neměl Sor prostor, v němž by mohl řádit. Bohužel nikdo ho na hrotu nebo při zakončení samotném nenahradil.

Anketa

Stane se Slavia i v letošní sezoně mistrem české ligy?
Ano
60,8 %
Ne
39,2 %
Celkem hlasovalo 1851 čtenářů.

Už před zápasem jsem si říkal, že hrát bez Holeše bude velký problém. Což se potvrdilo. Jeho schopnost obsáhnout velký prostor, bránit i útočit ze středu pole, dirigovat spoluhráče, tohle všechno až bolestně chybělo. Budu se opakovat, ale Tomáš Holeš je pro mne v současné době nejdůležitější hráč Slavie a při jeho absenci, především v evropském poháru, je mužstvo znatelně slabší.

Ano, psal jsem o chybách, které vykolejily Slavii z cesty za velkým úspěchem. Ovšem nemělo by zapadnout, že kromě úvodu sezony, rozuměj vypadnutí z Ligy mistrů i Evropské ligy, bavila a těšila českého fanouška nadmíru. Uhrála spoustu bodů do koeficientu a ukázala, že se nemusí bát žádného soupeře. Za to patří sešívaným hodně hlasitý aplaus. Ale troufnu si napsat, že je včerejší odveta s Feyenoordem bude ještě nějaký čas strašit. Postup nebyl úplně nereálný. Ale chyby v obraně a matný výkon ve druhém poločase nic podobného nedovolily. Tak snad zase za rok…

Reklama

Doporučované