Článek
Když v roce 1904 vznikla mezinárodní fotbalová organizace FIFA, dala si do stanov, že jen ona může pořádat mistrovství světa. Ale až do roku 1930 se za fotbalový vrchol počítal olympijský turnaj, než důrazně zazněla potřeba nového otevřeného šampionátu i pro profesionály.
Nový projekt však vpadl do politicky velmi nestabilního období mezi dvěma válkami, kdy i fotbal sloužil jako výborná propaganda totalitním režimům.
Uruguay 1930: za oceán nikdo nechtěl
První šampionát v historii hostila malá jihoamerická země. Zeměpisně i počtem obyvatel poněkud méně významná, fotbalovými úspěchy však v té době velice zdatná. Uruguayský tým zvítězil na olympijském turnaji 1924 v Paříži i 1928 v Amsterodamu, rozvoj profesionalismu však přestával nejlepší hráče pod pět olympijských kruhů pouštět. Bylo nutno vytvořit světový šampionát.
Uruguayští pořadatelé při touze hostit premiérový turnaj získali přízeň, když se zavázali, že vybudují největší stadion na světě pro 100 tisíc diváků. V Montevideu povstal bájný Centenario. A lákal na velký svátek.
Pražská S hráče neuvolnila
Jenže objevil se zádrhel – za oceán se evropské týmy nehrnuly. Pozvánku dostalo rovněž Československo, které prokazovalo mezinárodní vyspělost vítězstvím na Pershingově olympiádě vítězných armád v roce 1919, finálovou účastí (byť ostudnou s předčasným odchodem ze hřiště) na OH 1920 v Antverpách, kluby si zdatně vedly v prestižním Středoevropském poháru.
Historky z historie fotbalových MS
Politika do fotbalu nepatří, říká letité pravidlo. Je to ve skutečnosti jen zbožné přání. Seznam Zprávy přinášejí seriál z historie všech světových fotbalových šampionátů od roku 1930 dodnes.
- 1930 – Uruguay: Za oceán nikdo nechtěl
- 1934 – Itálie: Ve stínu Duceho
- 1938 – Francie: Komplikace jménem Pepi Bican
- 1950 – Brazílie: Poprvé po válce
- 1954 – Švýcarsko: Největší podvod v dějinách?
- 1958 – Švédsko: Zrození Pelého
- 1962 – Chile: Kdo vypadal jako Ital, zbili ho
- 1966 – Anglie: Gól století ukončil 2. světovou válku
- 1970 - Mexiko: Československý propadák
- 1974 - Německo: Jak němečtí soudruzi porazili bratry
- 1978 - Argentina: Tajná dohoda o šesti gólech
- 1982 - Španělsko: Vízek zajel do Blochina a bylo zle
- 1986 - Mexiko: Maradonova boží ruka
- 1990 - Itálie: Bomber Skuhravý
- 1994 - USA: Kolumbijská mafie trestala gól smrtí
- 1998 - Francie: Zidane a spol. mistry světa
- 2002 - Japonsko a Jižní Korea: Velká fotbalová loupež
- 2006 - Německo: Nedvěd, Čech, Brückner a přesto propadák
- 2010 - JAR: Zvuk, který se nedal vydržet: vuvuzely
- 2014 - Brazílie: Kanárci dostali výprask 7:1
- 2018 - Rusko: Scénka s deštníkem: Teď prší na Putina
Jenže nejlepší Sparta a Slavia odmítly na několikatýdenní dobrodružství své hráče uvolnit. Jen pro připomenutí: Slavia ligový ročník 1929/1930 dobyla bez ztráty bodu, šlo o poslední, kdy červenobílé vedl legendární skotský trenér John Madden.
Jelikož vyslat výběr složený z dalších profesionálních i amatérských celků se nezdálo reprezentativní a dostatečně silné, účast byla zamítnuta.
Osobní předsedův vliv
Protože se podobně zachovaly i další evropské státy, hrozila veliká blamáž. Tu si však francouzský předseda FIFA Jules Rimet, po němž byla i soutěž pojmenována, nemohl dovolit. Intervenoval až na vládě a podařilo se mu vyjednat, aby ho jeho hrdá vlast nezradila. Obránce Manuela Anatola ani trenéra Gastona Barreaua se ovšem nepodařilo přesvědčit, aby odcestovali.
Obdobně se Rimetovi vedlo v sousední a napůl francouzsky hovořící Belgii, kde výrazně pomohl viceprezident FIFA Rodolphe Seeldrayers.
Královské pokyny
Účast Rumunska vlastně osobně nařídil panovník země Karel II., jenž zavedl královskou diktaturu a který před převzetím moci v červnu 1930 žil ve francouzském exilu. Jeho zásah byl výrazný. Osobně si vybral tým a jednal se zaměstnavateli, aby hráči po dlouhé absenci neztratili práci.
Rovněž jugoslávský král Alexandr I. Karađorđević sehrál významnou roli. Trůn zdědil v roce 1921 po otci, v roce 1929 přešel k absolutistické moci a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců změnil na Jugoslávské. Vyvolal tím dost silné národnostní pnutí, o čemž svědčí i to, že ‚povinného‘ šampionátu v Uruguayi se odmítli Chorvaté zúčastnit a výběr tvořili jen hráči srbského původu.
Na loď Conte Verde se 18. června v italském Janově nalodili Rumuni, o dva dny později se ve Villafranche-sur-Mer ve Francii připojili Francouzi a Jugoslávci, Belgičané se nalodili ve španělské Barceloně.
Po zdolání Atlantského oceánu se 29. června v Rio de Janeiru přidali Brazilci. Do Montevidea posádka čtyř evropských odvážlivců dorazila 4. července.
Mistrovství světa 1930 – Uruguay
Účastníci (13) : Argentina, Chile, Francie, Mexiko, Jugoslávie, Brazílie, Bolívie, Rumunsko, Peru, Uruguay, USA, Belgie, Paraguay
Semifinále: Argentina - USA 6:1, Uruguay – Jugoslávie 6:1
O 3. místo: nehrálo se (některé neoficiální zdroje uvádějí Jugoslávie – USA 3:1)
Finále: Uruguay – Argentina 4:2 (1:2)
Podívejte se na vzácné snímky z historii fotbalových šampionátů:
Prvním mistrovstvím světa ve fotbale byl turnaj v Uruguayi v roce 1930.
Stříbrný šampionát pro Československo. Druhý šampionát se hrál v Itálii v roce 1934, československý tým došel až do finále, ale tam prohrál s domácími Italy.
A třetí šampionát v historii světových MS: Francie a rok 1938. Titul obhájili Italové, ve finále porazili Maďarsko 4:2.
Poprvé po válečné přestávce se světový fotbal ukázal v Brazílii v roce 1950. Vítězem se stala jiná jihoamerická fotbalová velmoc – Uruguay, která ve finále porazila domácí Brazilce 2:1.
Ve Švýcarsku v roce 1954 zvítězilo Německo (tehdy NSR).
Švédsko 1958 a slavné vítězství Pelého a spol. Titul slavila Brazílie.
Ještě jednou Švédsko 1958 – na snímku odpočívají budoucí mistři světa.
Švédsko 1958.
Pojďme do Chile 1962. Pro Čechoslováky druhý ohromný úspěch. Masopust, Pluskal a další z Vytlačilova týmu přivezli stříbro.
Turnaj v Chile (1962) byl nejvýraznějším úspěchem československé kopané v druhé polovině minulého století, pokud za něj nepovažujeme evropský titul z Bělehradu (1976).
A barevný snímek jako vzpomínka na zápas z mistrovství v Chile 1962.
Záběr z finále Brazílie–Československo (Chile 1962).
Záběr z finále Brazílie–Československo (Chile 1962).
Dnes už zesnulá královna Alžběta II. předává titul za vítězství na MS v roce 1966 kapitánovi anglického týmu Bobbymu Moorovi.
V Mexiku (1970) triumfovala Brazílie ještě s Pelém, ve finále zdolala Itálii.
Mistr světa z Mexika 1970, nejlepší fotbalista všech dob Edson Arantes do Nascimento zvaný Pelé.
Pelého radost po finále v Mexiku 1970.
V roce 1974 využili domácí prostředí Němci. Na snímku vpravo kapitán Franz Beckenbauer.
Pamatujete na padající konfety z hledišť stadionů na MS 1978 v Argentině? Opět vítězství domácího týmu.
V roce 1982 si ze Španělska světový titul odváželi Italové.
Fanoušci na MS 1982 ve Španělsku.
Na turnaji hrál i československý výběr s Antonínem Panenkou.
V roce 1986 v Mexiku to byla show Diega Armanda Maradony. Argentinci vyhráli svůj druhý titul.
Střela Tomáše Skuhravého. V Itálii 1990 hrál silný výběr Československa, který ale ve čtvrtfinále vyřadili Němci.
Tady je československý tým, poslední federální účast na MS. Poznáte všechny hráče týmu?
V roce 1994 zavítalo mistrovství poprvé do USA.
Zinédine Zidane a rok 1998. Domácí Francie vítězí.
Poprvé šampionát pořádají dvě země. V roce 2002 se o turnaj podělily Japonsko a Jižní Korea.
Nadšení japonských fanoušků.
Petr Čech a Pavel Nedvěd na MS v roce 2006. Konalo se v Německu, finále Itálie–Francie rozhodly až penalty ve prospěch Italů.
Vuvuzela v rukách fotbalového fanouška na šampionátu v JAR v roce 2010.
Salto na stejném šampionátu (Jihoafrická republika) předvádí Miroslav Klose. Snímek je ze zápasu Německo - Argentina ve čtvrtfinále turnaje.
V roce 2014 se v Brazílii potvrdilo, že fotbal se hraje 2×45 minut a na konci vždycky vítězí Němci.
A rok 2018 a dosud poslední turnaj. Hostilo ho Rusko, které se kvůli agresi vůči Ukrajině zápasů v Kataru účastnit nebude.
