Článek
To jméno bylo pro Evropany těžko zapamatovatelné: Edson Arantes do Nascimento. Sedmnáctiletý kluk si naštěstí říkal jednoduše – Pelé. A trvalo jen velmi krátce, než Evropa, ale i celý svět přesně věděly, o koho jde.
V roce 1958 zavítalo mistrovství světa do Švédska. V největším lesku se představili brazilští kanárci, poprvé vylétli na zlaté bidýlko. Mužstvo tvořily úžasné osobnosti: Didi, Garrincha, Vavá, Zagallo, Gilmar, Djalma Santos a… jako kometa zazářil mladičký Pelé.
Postup bez boje? Neexistuje
Než se ale výkvět fotbalu sešel ve Švédsku, děly se věci. Politika výrazně ovlivnila už kvalifikaci.
V africko-asijské zóně proti Izraeli nenastoupilo Turecko, které požadovalo zařazení do evropské. Následně proti „semitskému nepříteli“ odmítly hrát další islámské státy Indonésie, Súdán a Egypt.
Izrael by tak postoupil bez boje. To FIFA nedopustila a postavila proti němu tým Walesu, který neuspěl ve 4. evropské skupině, v níž triumfovalo Československo. Proti zástupci britského fotbalu neměl Izrael šanci. A stalo se, že poprvé a naposledy se na šampionátu sešly všechny výběry britského království: Anglie, Skotsko, Severní Irsko i Wales.
FIFA následně rozhodla, že už žádný tým nesmí postoupit – kromě pořadatele a tehdy i obhájce – bez boje. Izrael byl stejně jako v kvalifikaci MS 1954 přeřazen do evropské zóny. Natrvalo.
A starý kontinent přijal do svých soutěží i klubové vyslance, o což se nejvíce zasloužil český místopředseda organizace Václav Jíra.
Komplikace jménem Bican. Proč nesměl kanonýr kanonýrů na šampionát
Brazilcům ve Švédsku nikdo nemohl konkurovat, snad kromě Francie. Kdyby… Kdyby mužstvo obtočené okolo nejlepšího fotbalisty kontinentu a držitele Zlatého míče záložníka polského původu Raymonda Kopy (narozen jako Kopaszewski) nepostihla citelná a možná fatální rána.
Opustili soustředění
Osudový úder přišel v dubnu během závěrečného soustředění na švédský šampionát. Kádr opustili francouzští reprezentanti alžírského původu Rachid Mekhloufi z AS Saint-Étienne a Mustapha Zitouni z AS Monaco a s osmi dalšími hráči předních francouzských klubů emigrovali do Tuniska.
Tam posílili alžírské fotbalové mužstvo Fronty národního obrození, kádr nakonec tvořilo okolo třiceti hráčů. FIFA však žádost o členství odmítla. Výběr podnikl turné po světě, během něhož propagoval alžírský boj za nezávislost.
Duely v Československu
Sehrál 91 přátelských zápasů proti týmům z islámských zemí nebo států sovětského bloku s bilancí 65 výher, 13 remíz a 13 proher. „Nastoupil i proti soupeřům z Československa,“ vypátral francouzský rozhlasový novinář Guillaume Narguet, který už mnoho let pracuje v zahraničním vysílání Radiožurnálu.
Netečný Patrik Schick. Českého útočníka potopil už i jeho spoluhráč
V červenci 1959 se střetl s prvoligovou Jednotou Košice, dále s protivníky z nižších soutěží Slavojem Kežmarok, Slovanem Hodonín a Spartakem Jihlava, ve všech africký tým zvítězil. Pobyt v Československu zakončil pětidenním odpočinkem v Praze. Při druhé návštěvě na jaře 1961 nastoupil alžírský tým proti Spartaku Plzeň, výběru Prahy, Dynamu Žilina a Banské Bystrici.
V březnu 1962 po uzavření Évianských dohod bylo mužstvo, které prokazovalo nespornou výkonnost, rozpuštěno a jeho hráči se vrátili ke klubovým povinnostem. V nezávislém Alžírsku pak vznikla alžírská fotbalová reprezentace, která sehrála první zápas v lednu 1963 proti Bulharsku.
Střelec a obránce
I bez alžírských rebelů si Francouzi vedli na světovém šampionátu velice zdatně. Hru režíroval Kopa, střelecky se zaskvěl Just Fontaine (rodák z Maroka), jenž zaknihoval 13 přesných tref, což je rekordní zápis v historii. Vlastně se týmu nevydařilo jen semifinále proti báječné Brazílii (2:5), bral tak bronzové medaile, když v boji o ně zničil Spolkovou republiku Německo 6:3.
Otázka, zda by s alžírskými dezertéry byl výběr kultovního trenéra Alberta Batteuxe silnější, je pouze hypotetická, nikdy nezůstane zodpovězena.
Francouzský tým však přišel o skvělé borce. Velkou postavou byl bezesporu útočník Rachid Mekhloufi, v dresu francouzských klubů AS Saint-Étienne (1954–1958 a 1963–1968) a SEC Bastia (1968–1970) nastřílel celkem 184 ligových gólů. Francii před šampionátem ve Švédsku reprezentoval čtyřikrát, do soupeřovy sítě se trefil dvakrát.
Obava, že by si s Fontainem překáželi, byla lichá, naopak by se vhodně doplňovali.
Historky z historie fotbalových MS
Politika do fotbalu nepatří, říká letité pravidlo. Je to ve skutečnosti jen zbožné přání. Seznam Zprávy přinášejí seriál z historie všech světových fotbalových šampionátů od roku 1930 dodnes.
- 1930 – Uruguay: Za oceán nikdo nechtěl
- 1934 – Itálie: Ve stínu Duceho
- 1938 – Francie: Komplikace jménem Pepi Bican
- 1950 – Brazílie: Poprvé po válce
- 1954 – Švýcarsko: Největší podvod v dějinách?
- 1958 – Švédsko: Zrození Pelého
- 1962 – Chile: Kdo vypadal jako Ital, zbili ho
- 1966 – Anglie: Gól století ukončil 2. světovou válku
- 1970 - Mexiko: Československý propadák
- 1974 - Německo: Jak němečtí soudruzi porazili bratry
- 1978 - Argentina: Tajná dohoda o šesti gólech
- 1982 - Španělsko: Vízek zajel do Blochina a bylo zle
- 1986 - Mexiko: Maradonova boží ruka
- 1990 - Itálie: Bomber Skuhravý
- 1994 - USA: Kolumbijská mafie trestala gól smrtí
- 1998 - Francie: Zidane a spol. mistry světa
- 2002 - Japonsko a Jižní Korea: Velká fotbalová loupež
- 2006 - Německo: Nedvěd, Čech, Brückner a přesto propadák
- 2010 - JAR: Zvuk, který se nedal vydržet: vuvuzely
- 2014 - Brazílie: Kanárci dostali výprask 7:1
- 2018 - Rusko: Scénka s deštníkem: Teď prší na Putina
Čtyři starty za Francii měl i Mustapha Zitouni, zúčastnil se i olympijského turnaje 1952 v Helsinkách, kde však nenastoupil. V monackém knížecím klubu (1954–1958) dozrál. Řízný obránce je popisován jako jeden z předchůdců moderní zónové obrany s nadprůměrným čtením hry a volbou místa. Vlastnosti, které z něj udělaly jednoho z nejlepších stoperů své doby.
Kdyby možná v semifinále ve Stockholmu zkušený třicátník bránil mladičkého Pelého, který se prosadil třikrát, mohl dopadnout zápas jinak.
Mohl…
Mistrovství světa 1958 – Švédsko
Účastníci (16): Francie, Spolková republika Německo, Československo, Maďarsko, Brazílie, Rakousko, Anglie, Skotsko, Paraguay, Mexiko, Argentina, Jugoslávie, Severní Irsko, Sovětský svaz, Švédsko, Wales
Semifinále: Brazílie–Francie 5:2, Švédsko – Spolková republika Německo 3:1
O 3. místo: Francie – Spolková republika Německo 6:3 (3:1)
Finále: Brazílie–Švédsko 5:2 (2:1)
Podívejte se na snímky z historie MS ve fotbale:
Prvním mistrovstvím světa ve fotbale byl turnaj v Uruguayi v roce 1930.
Stříbrný šampionát pro Československo. Druhý šampionát se hrál v Itálii v roce 1934, československý tým došel až do finále, ale tam prohrál s domácími Italy.
A třetí šampionát v historii světových MS: Francie a rok 1938. Titul obhájili Italové, ve finále porazili Maďarsko 4:2.
Poprvé po válečné přestávce se světový fotbal ukázal v Brazílii v roce 1950. Vítězem se stala jiná jihoamerická fotbalová velmoc – Uruguay, která ve finále porazila domácí Brazilce 2:1.
Ve Švýcarsku v roce 1954 zvítězilo Německo (tehdy NSR).
Švédsko 1958 a slavné vítězství Pelého a spol. Titul slavila Brazílie.
Ještě jednou Švédsko 1958 – na snímku odpočívají budoucí mistři světa.
Švédsko 1958.
Pojďme do Chile 1962. Pro Čechoslováky druhý ohromný úspěch. Masopust, Pluskal a další z Vytlačilova týmu přivezli stříbro.
Turnaj v Chile (1962) byl nejvýraznějším úspěchem československé kopané v druhé polovině minulého století, pokud za něj nepovažujeme evropský titul z Bělehradu (1976).
A barevný snímek jako vzpomínka na zápas z mistrovství v Chile 1962.
Záběr z finále Brazílie–Československo (Chile 1962).
Záběr z finále Brazílie–Československo (Chile 1962).
Dnes už zesnulá královna Alžběta II. předává titul za vítězství na MS v roce 1966 kapitánovi anglického týmu Bobbymu Moorovi.
V Mexiku (1970) triumfovala Brazílie ještě s Pelém, ve finále zdolala Itálii.
Mistr světa z Mexika 1970, nejlepší fotbalista všech dob Edson Arantes do Nascimento zvaný Pelé.
Pelého radost po finále v Mexiku 1970.
V roce 1974 využili domácí prostředí Němci. Na snímku vpravo kapitán Franz Beckenbauer.
Pamatujete na padající konfety z hledišť stadionů na MS 1978 v Argentině? Opět vítězství domácího týmu.
V roce 1982 si ze Španělska světový titul odváželi Italové.
Fanoušci na MS 1982 ve Španělsku.
Na turnaji hrál i československý výběr s Antonínem Panenkou.
V roce 1986 v Mexiku to byla show Diega Armanda Maradony. Argentinci vyhráli svůj druhý titul.
Střela Tomáše Skuhravého. V Itálii 1990 hrál silný výběr Československa, který ale ve čtvrtfinále vyřadili Němci.
Tady je československý tým, poslední federální účast na MS. Poznáte všechny hráče týmu?
V roce 1994 zavítalo mistrovství poprvé do USA.
Zinédine Zidane a rok 1998. Domácí Francie vítězí.
Poprvé šampionát pořádají dvě země. V roce 2002 se o turnaj podělily Japonsko a Jižní Korea.
Nadšení japonských fanoušků.
Petr Čech a Pavel Nedvěd na MS v roce 2006. Konalo se v Německu, finále Itálie–Francie rozhodly až penalty ve prospěch Italů.
Vuvuzela v rukách fotbalového fanouška na šampionátu v JAR v roce 2010.
Salto na stejném šampionátu (Jihoafrická republika) předvádí Miroslav Klose. Snímek je ze zápasu Německo - Argentina ve čtvrtfinále turnaje.
V roce 2014 se v Brazílii potvrdilo, že fotbal se hraje 2×45 minut a na konci vždycky vítězí Němci.
A rok 2018 a dosud poslední turnaj. Hostilo ho Rusko, které se kvůli agresi vůči Ukrajině zápasů v Kataru účastnit nebude.
