Hlavní obsah

Z útoku Slavie až na trenéra výběru Švýcarska. Stříbrný „zlatý hoch“ Sobotka

Foto: neznámý, ČTK

Fotbalový reprezentant Jiří Sobotka (snímek z roku 1934).

Reklama

Česká reprezentace se ve čtvrtek utká v Lize Národů se Švýcarskem. Výběr helvétského kříže má na tehdejší Československo zajímavou vazbu, na jeho lavičce seděla v minulosti osobnost, která je fotbalově spjata i s naší minulostí.

Článek

Jiří Sobotka patřil ke „zlatým hochům“ z finále mistrovství světa 1934 v Itálii, kde československý výběr podlehl až ve finále za krajně nepříznivých okolností domácímu týmu 1:2.

A byl jednoznačně ozdobou stříbrného týmu, podle vyjádření mnoha znalců nejlepším centrforvardem na šampionátu. Z luxusního místa vytlačil slovutnější kolegy Josefa Silného a Franci Svobodu, zastínil rakousko-české duo slovutného Wunderteamu ve složení Mathias Sindelar (Matěj Šindelář) a Josef Bican, nevyrovnal se mu ani italský mistr světa Angelo Schiavo.

Zdatný střední útočník Slavie Praha, kam přišel z košířského AFK Čechoslovan krátce po maturitě jako student prvního ročníku právnické fakulty na Universitě Karlově - práva ovšem nedokončil, ve druhém roce studií přestoupil na pražskou techniku, kde se věnoval strojařině - a hned se mu dostalo výsostného postavení vést slávistický útok. Na stříbru se podílel nejen precizním organizováním ofenzivních akcí, ale i gólem do sítě Švýcarska (3:2) ve čtvrtfinále.

Byl útočníkem minimálně evropského formátu.

Protektorátní odskok a pracovní povolení

Jenže o pět let později přišel německý protektorát, zavřené vysoké školy, ani nejlepší tehdejší klub Slavia nevytvářel představy o zářivé budoucnosti. Sobotka ji hledal nejprve ve švýcarském FC Winterthur, v lednu 1940 se pak vydal na jednoroční pouť do chorvatského klubu HNK Hajduk Split, kde působil jako hrající trenér a nevedl si rozhodně špatně. Zkusil si trenérské řemeslo a shledal, že mu bude vyhovovat.

Jiří (George) Sobotka (6. 7. 1911, Praha – 20. 5. 1994, Intragna, útočník)

hráčská kariéra

Čechoslovan Košíře (1920–1931), Slavia Praha (1931–1940), Hajduk Split / Chorvatsko (1940–1941), Slavia Praha (1942), Baťa Zlín (1943–1946), FC La Chaux-de-Fonds / Švýcarsko (1946–1953)

Reprezentace Československa: 1934–1937 (23/8)

Trofeje: stříbro z mistrovství světa 1934, československá liga 1932/1933, 1933/1934, 1934/1935 a 1936/1937, chorvatská liga 1940/1941

Člen Klubu ligových kanýrů, týdeník Gól: 135 gólů (70 Slavia, 29 Chaux-de-Fonds, 19 Zlín, 17 Hajduk)

trenérská kariéra

Hajduk Split / Chorvatsko (1940–1941), FC La Chaux-de-Fonds / Švýcarsko (1946–1959), Feyenoord Rotterdam / Nizozemsko (1959–1961), FC Basel / Švýcarsko (1961–1965), FC Biel / Švýcarsko (1965–1967), SC Charleroi / Belgie (1968–1970), UE San Andreu / Španělsko (1970), FC La Chaux-de-Fonds / Švýcarsko (1971–1972),FC Aarau / Švýcarsko (1972–1973), AC Bellinzona / Švýcarsko (1973–1976)

Reprezentace Švýcarska: 1964

Trofeje: švýcarská liga 1953/1954 a 1954/1955, nizozemská liga 1959/1960

V následujícím roce se vrátil do Prahy do mužstva sešívaných, kde však víceméně stagnoval a rozhodl se v červnu 1943 přijmout neodmítnutelnou nabídku zlínského klubu SK Baťa, kde strávil tři úspěšné sezóny. Po osvobození, v roce 1946, se zlínští ševci vydali na zájezd do Francie a přes Švýcarsko se vraceli zpět. Ve Francii však zůstali Ludvík Dupal a Josef Humpál, kteří dostali angažmá hrajících trenérů, jako by tušili, co se bude později dít na politické scéně.

Sobotka se ovšem zachoval jinak, ze zájezdu se vrátil a doma si vyjednával povolení úřadů. Dostudovaný strojní inženýr byl zaměstnán jako úředník pojišťovny Patria a podal si v červnu 1946 oficiální žádost na pracovní uvolnění do Švýcarska. S manželkou Emílií a dcerami Jiřinou a Ivanou zamířili do nového bytu na Rue Jasquet Droz 43, do městečka v kantonu Neuenburg, Chaux-de–Fonds. Smlouva zněla na funkci sportovní učitel, zároveň se opírala i o možnost zaměstnání v oboru, který v Praze vystudoval, že se bude podílet na opravách a renovaci opuštěných solných dolů, což švýcarský partner potvrdil.

Když po komunistickém puči v únoru 1948 padla mezi východní a západní částí Evropy železná opona, byl už pevně usazen ve Švýcarsku a mohl se věnovat své trenérské práci.

Epizodní role na švýcarské lavičce

Výčet Sobotkových trenérských štací je obdivuhodný a patří do něj i krátké posezení na lavičce švýcarského reprezentačního týmu. Vlastně jen zaskakoval v době, kdy se hledal někdo, kdo se ujme funkce na delší dobu s nadějí na koncepčnější práci.

Mužstvo pražský rodák převzal 15. dubna 1964 a za měsíc (končil 10. května 1964) stihl jen tři zápasy s bilancí 1–0–2, 5:6. Na úvod porazili jeho svěřenci doma Belgii 2:0, pak však podlehli Portugalsku (2:3) i Itálii (1:3). Šlo o vesměs přátelské zápasy.

Následně se žezla chopil italský kouč Alfredo Foni, mistr světa 1938, a dovedl ho na mistrovství světa 1966 v Anglii. K úspěchu, kterému aspoň z části položil základ český odborník.

Reklama

Doporučované