Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Závod De Ronde (Cesta) se poprvé jel už v roce 1913 a pauzu měl jen během první světové války. Je symbolem sportu, cyklistiky, ale také vlámského nacionalismu. K čemu to přirovnat? V den konání se Belgičané chovají jako Američané v Den díkůvzdání nebo Super Bowlu.
Scházejí se celé rodiny. Buď se jdou všichni ven koukat, nejlépe na jeden z nejbližších kopců – hellingenů, nebo sedí doma a hodiny koukají na televizi. Kibicují, fandí a obdivují. Obdivují hrdiny, kteří bojují na vzdálenost kolem 270 km s krátkými, ale brutálními kopci, kluzkými kostkami, klikatými silničkami, někdy šíleným počasím, ale vždy se soupeři a sami se sebou.
Ronde van Vlaanderen je jednou z pěti monumentálních cyklistických klasik, závodů, které jsou slavné skoro jako Tour de France. Je zároveň nejdelší nepřetržitou sérií kteréhokoli klasikářského závodu.
Od roku 2004 je vedle mužského zařazován i závod žen. Nejstatečnější cyklistky pelotonu drkotají na kostkách ve stejný den jako muži, jen na kratší vzdálenosti.
Zatím šest mužů drží rekord v počtu vítězství. Po třech triumfech mají Belgičané Achiel Buysse, Eric Leman, Johan Museeuw a Tom Boonen, Ital Fiorenzo Magni a Švýcar Fabian Cancellara.
Závod vymyslel a založil spoluzakladatel sportovních novin Sportwereld Léon van den Haute.
V té době bylo zvykem, že vydavatelé novin a časopisů pořádali cyklistické závody jako nástroj podpory prodeje. Bylo to od začátku hodně nacionalisticky „vlámsky“ zaměřené. Na začátku 20. století se cyklistika v Belgii ocitla v krizi. Velodromy se zavíraly a národní šampionáty na silnici nebo dráze se přestaly pořádat. Do té doby hlavní belgický závod Lutych–Bastogne–Lutych se odehrával ve Valonsku na frankofonním jihu.
Podobnou akci potřebovali i Vlámové. A tak další spoluzakladatel, sportovní novinář Karel Van Wijnendaele, vymyslel trasu výhradně na vlámské půdě, aby se projelo co nejvíce měst a vesnic.
I za války pod dohledem nacistů
Závod Kolem Flander je jedinou klasikou, která se konala i za druhé světové války. Na území okupovaném Němci a v plné shodě s německým velením. Nacisté tehdy závod nejen povolili, ale také pomohli hlídat a zabezpečit trasu. Později to vedlo k mnoha obviněním z kolaborace. Sám Van Wijnendaele dostal doživotní zákaz novinářské profese. Ten byl naštěstí zrušen, když předložil dopis od samotného generála Montgomeryho, který potvrzoval, že během války ukrýval sestřelené britské piloty a chránil je ve svém domě.
První závod v roce 1913, kterého se účastnilo 37 jezdců, byl dlouhý 330 kilometrů a skončil na dřevěném velodromu. Po více než 12 hodinách v sedle vyhrál 25letý Paul Deman. Nebyla to snadná doba. Francouzské týmy zakazovaly svým jezdcům účastnit se vlámských akcí. Ale už brzy po válce si Flandry získaly popularitu a koncem dvacátých let se staly vrcholem cyklistické sezony.
Zprvu se závodníkům nesmělo nijak pomáhat, a ti proto jezdili s náhradními dušemi omotanými kolem ramen. Jen pláště vážily dvakrát tolik co dnes. Až koncem 50. let se pravidla začala podobat těm dnešním.
Pozoruhodné příběhy Flander
1919: Jak šel Van Lerberghe na pivo
Vítěz z roku 1919 Van Lerberghe se objevil na startu v závodním oblečení, ale z nějakého důvodu bez kola. Půjčil si jedno od švagra jiného závodníka a před startem se před ostatními vychloubal, že je rozdrtí. Všichni se mu tehdy smáli, jenže hned po startu Van Lerberghe odjel a už ho nikdo nedohonil. Těsně před nájezdem na cílový velodrom se dokonce zastavil, aby si dal pár piv. Jeho manažer se bál, že propásne vítězství, a tak za ním běžel a donutil ho, aby znovu nasedl na kolo a dojel do cíle. Když protnul cílovou pásku a odjel čestné kolo, Van Lerberghe všem řekl: „Jeďte domů, jsem půl dne před pelotonem.“
1939: Kaersova tréninková jízda
Karel Kaers, nejmladší muž, který kdy vyhrál mistrovství světa, zvítězil na De Ronde v roce 1939. Jenže zvítězit tehdy vůbec nezamýšlel. Závod chtěl brát jako trénink na blížící se Paříž–Roubaix. Vyjel na kopec Kwaremont, zaparkoval auto a pak jel 40 km na start do Gentu. Jeho plán byl projet se po trati, dojet zpět k autu a vrátit se domů. Když vyjel na Kwaremont, měl ale minutový náskok na ostatní. Své auto navíc neviděl, a tak dojel závod a vyhrál ho. Za cílem zjistil, že s autem tehdy odjel jeho manažer, aby donutil Kaerse závod dojet celý a vyhrát.
1969: Merckxova frustrace
Slavný Eddy Merckx dominoval cyklistickému světu jako málokdo, ale dlouho nedokázal vyhrát De Ronde. V roce 1969 proto zaútočil hodně brzy. Půlka pelotonu už ho nikdy neviděla a druhá část pole se neustále zmenšovala s každým dalším jeho útokem, dokud sám nezmizel. Zbytek pole ho marně stíhal, až Merckx vyhrál o více než pět a půl minuty nad Felicem Gimondim a o více než osm minut nad zbytkem pelotonu. Na druhé vítězství ale čekal dalších šest let.
Ceny za první závod v roce 1913 přišly na 1100 belgických franků. Do roku 1935 se prémie zvýšily na 12 500 franků. Během válečných let se pak jako ceny rozdávalo téměř cokoli, co organizátoři sehnali – žiletky, vařiče, lahve vína či cyklistické vybavení. Dnes jsou prize money na mužský (i ženský) závod 50 000 eur (1,2 milionu korun) a vítěz bere 20 000 eur (skoro půl milionu korun).
273 km s 19 kopci – hellingeny – a 15 dlážděnými úseky budou v neděli pořádnou prověrkou pelotonu. Start je v Bruggách, do cílového Oudenaarde je to nejbližší cestou jen 50 km. Tak si asi umíte představit, jak je trasa krajinou pěkně namotaná. Pokud je ještě neznáte, učte se jména aspoň těch nejslavnějších „hellingenů“ (Kortekeer, Wolvenberg, Molenberg, Koppenberg… Poslední dva, ty nejslavnější, Oude Kwaremont a Paterberg, se zdolávají dvakrát v cílovém okruhu. Nejprve Oude Kwaremont 16 km od cíle a potom Paterberg 13 km. Tady se často rozhoduje závod.
Aby měl závod, položil si dlažbu
Neuvěřitelné je, jak místní pečují o dlážděné úseky. Za jiných okolností by už byly dávno vyasfaltované, ale kvůli závodům je obce naopak udržují a rekonstruují tak, aby si udržely správný charakter. Takhle například v roce 2007 nechala zrekonstruovat radnice Oudenaarde úsek stoupání Koppenberg.
Někdy to jde skoro až za hranici uvěřitelnosti. Třeba slavné 400m stoupání na Paterberg bylo až do roku 1986 nezpevněné. Majitel místa, cyklistický nadšenec, tedy nechal cestu vydláždit, protože chtěl, aby závod probíhal kolem jeho domu. Udělal dobře, místo bylo okamžitě zařazeno do závodu a stalo se nedílnou součástí trasy.
Nahrávky & Nabíječky II.
Zuzana Hodková a Jindřich Šídlo.
Jindřich Šídlo, autor satirického pořadu Šťastné pondělí, a moderátorka SZ Byznys Zuzana Hodková se opět vydávají po stopách české fotbalové reprezentace. Důvod je jasný: Euro 2024.
Poté, co loni české fotbalisty sledovali v Lize národů, je tentokrát doprovodí v kvalifikaci na šampionát. Zápasy a především jejich zákulisí vám přiblíží v sérii netradičně pojatých videí.
Na rozdíl od děsivých úseků „pavé“ v závodě Paříž–Roubaix jsou tyto silničky ve výborném stavu, protože jsou součástí rušné dopravní sítě. Nejsou tak sice naprosto rozhodujícími místy závodu, ale mnoho místních „puristů“ je chce zachovat, neboť jsou symbolem vlámské krajiny.
Vyhrávají výbušní, odolní jezdci
De Ronde je velmi strategickým závodem, kde musejí týmy přemýšlet o tom, jak budou přivážet své lídry na čele pelotonu do úzkých silniček, zatáček, stoupání a dlážděných úseků. Tady je nutné neustále reagovat na nepředvídatelný vývoj. Vyhrávají tu ti, kdo vyznávají agresivní, útočný styl jízdy s tvrdými nástupy do prudkých kopců. Tady v klíčový okamžik zaspat nebo utrpět defekt může být smrtící.
Proto De Ronde nahrává specifickému typu cyklistů. Upřednostňuje výbušné jezdce, ale délka závodu zároveň vyžaduje nejvyšší úroveň kondice a odolnosti. Proto tu v nedávné minulosti vyhrávali docela velcí a osvalení chlapíci jako Tom Boonen, Alexander Kristoff, Fabian Cancellara, Kasper Asgreen nebo dvojnásobný a zároveň poslední vítěz Mathieu van der Poel.
I letos v neděli se čeká obří bitva.
Hlavní favorité
- Geniální Nizozemec Mathieu van der Poel bude určitě znovu agresivními nástupy zkoušet ujet všem soupeřům a vyhrát potřetí.
- Na stejné úrovni s ním je i další cyklistický všeuměl a klasikářský mág Belgičan Wout van Aert. Pokud si ho van der Poel přiveze za sebou do cíle, prohraje.
- A pak je tu Slovinec Tadej Pogačar, rychlý, skvělý v kopcích, když ho nechají odjet, už ho nikdo nedohoní.
„Svatou“ trojici budou jako hladoví vlci nahánět Brit Tom Pidcock, Slovinec Matej Mohorič, Francouzi Julian Alaphilippe, Valentin Madouas a další.
Z Čechů se v nedělním superzávodě představí jen dva muži - Zdeněk Štybar, který by měl být k ruce Australanovi Michaelu Matthewsovi ve stáji Team Jayco Alula a také mladý a talentovaný Mathias Vacek, jenž by měl podpořit ve stáji Trek - Segafredo dánského lídra Madse Pedersena
Američan George Hincapie jednou dobře popsal, co favority čeká: „Flandry se nepodobají žádnému jinému cyklistickému závodu na světě. Je to bezpochyby nejtěžší jednodenní cyklistický závod, jaký byl kdy vytvořen. Milion zatáček v kombinaci s dvaceti až třiceti strmými kopci a úzkými cestami, z nichž žádná nejde stejným směrem více než míli… Všechno se to smíchá, aby z toho vznikla válka na kole.“
