Článek
Ačkoliv je Babišův kabinet odhodlán dát ještě více miliard do výstavby dopravní infrastruktury, aby tím podpořil ekonomiku strádající z pandemie COVID-19, podle Martina Borovky se dobrý úmysl může minout účinkem kvůli některým administrativním bariérám.
Když nebudou připraveny a schváleny vhodné stavební projekty, samotné peníze budou k ničemu.
„Myslím, že by bylo třeba vytipovat nějakých dvacet nebo třicet prioritních staveb, které jsou nejvíce připraveny a tyto stavby povolit v nějakém speciálním režimu,“ navrhuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy generální ředitel a předseda představenstva firmy Eurovia CS.
Je pravda, že jste sám skončil v polovině března v karanténě?
Ano, to mohu potvrdit. Důvodem bylo, že jsem musel jet pro svého syna, který se stal bezprizorní na studiích ve Francii. Když jsem pro něj z Prahy vyjížděl, byla Francie ještě mezi bezpečnými zeměmi, ale cestou zpět se to změnilo a já musel na dva týdny zůstat doma. V sobotu mi ale už karanténa skončila, nic mi není, jsem v pořádku.
Jaké to je řídit firmu prostřednictvím videokonferencí?
Upřímně řečeno, já si na tuto komunikaci, kterou teď používá hodně firem, zatím nemohu úplně zvyknout. Byl jsem celý život v každodenním kontaktu s lidmi, mně osobně je to daleko bližší. Je dobré, že něco takového jako videokonference vůbec existuje, ale z mého pohledu to moc produktivní není. Zabere to dvakrát více času a ti lidé si toho mezi sebou nemohou tolik říct.
Člověku ale nezbývá, než si zachovat vnitřní disciplínu. Ve firmě teď řešíme v zásadě jen operativu, nejsme schopni dělat nic více. Mám naštěstí kolem sebe velmi schopný tým, takže ve výsledku všechno funguje bez větších problémů.
Eurovia 18. března utlumila na dva týdny práce na všech svých silničních a železničních stavbách. Proč jste se k tomu rozhodli, když jiné firmy stavět nepřestaly?
Zadavatelé zakázek náš přístup vesměs pochopili. V tom rozhodnutí byl asi i kus mé mentality - upřednostnil jsem zdraví lidí před ziskem. Nechtěl jsem ohrozit naše zaměstnance a jejich rodiny. V té době byla situace velmi nepřehledná až chaotická a nám bylo jasné, že se na to další náročné období potřebujeme hlavně velmi dobře připravit.
Neměli jsme najednou možnost ubytovat zaměstnance, bylo třeba lidi vybavit ochrannými pomůckami, přičemž jsme zase nechtěli zatěžovat trh poptávkou po respirátorech a rouškách, když je akutně potřebují zdravotníci. Potřebovali jsme také řešit, jak se lidé budou pohybovat ve veřejném prostoru, jak budou zachovávat potřebné rozestupy, aby se tam křížově nepotkávali. A také jsme řešili problémy s našimi zaměstnanci ze zahraničí.
Nebyl to určitě ztracený čas. Celý management ty dva týdny intenzivně pracoval, abychom se s tím vším vyrovnali.
A už jste se vyrovnali?
Ano, vracíme se zpět na stavby, jsme připraveni a zorganizováni. Dnes už máme ochranné prostředky, máme dezinfekci, máme vyřešenu směnnost, rozdělená pracoviště, máme zajištěno kvalitní ubytování, stavby jedou dál a nikdo není ohrožen. To je pro mě klíčové. Ta dvoutýdenní odstávka fakticky nic neznamená. Někdy touto dobou jsou ještě stavby pokryté sněhem a pracovat ani nelze.
Jste stále schopni pracovat na všech stavbách, které máte rozdělené?
Máme teď asi 120 otevřených projektů pro veřejné investory - hlavně pro Ředitelství silnic a dálnic a Správu železnic - v různých částech republiky. A v tuto chvíli to vypadá, že bychom na všech mohli pokračovat. Ovšem situace se může změnit, je zde celá řada neznámých. A myslím, že se do toho bude muset vložit vláda.
V čem potřebujete pomoc vlády? Chcete také peníze?
Vláda teď musí pomoci hlavně malým a středním firmám, ty jsou skutečně ve velmi vážné situaci. O tom jsem bytostně přesvědčen. My jako velké firmy si poradit určitě dokážeme, nepotřebujeme žádné finanční injekce, ale přesto i my jistý druh pomoci také potřebujeme. Jde o pomoc spíše legislativní, aby ten trh mohl fungovat pružněji než doposud. Aby byl schopen rychle reagovat na neočekávané problémy, které mohou na stavbách velmi snadno vyvstat.
Jaké situace máte na mysli? Uveďte nějaký příklad.
Může se třeba stát, že kvůli karanténě vypadne ocelová výroba a my bychom nebyli schopni postavit nějaký most, jak byl vyprojektován a jak byla jeho stavba v tendru zadána. A přitom jsme schopni jej postavit i z betonových prefabrikátů. Nebyl by ani dražší, akorát je k tomu třeba využít určité instrumenty, aby se změna zadání mohla v případě potřeby „za pochodu“ udělat. Aby nikdo z úředníků, kteří o tom rozhodnou, nebyl kvůli tomu za dva roky popotahován.
Když mluvíte o popotahování, máte na mysli, aby si někdo za takový postup nevysloužil třeba i trestní stíhání?
Přesně tak. Když to totiž vláda těm úředníkům neřekne, že v odůvodněných případech mohou to zadání změnit a třeba u nějaké dílčí části stavby zadat zakázku v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, tak se budou bát tento postup využít. Ten zákon o zadávání veřejných zakázek to přitom v krajních případech umožňuje, ale bude třeba jej nyní daleko aktivněji využívat. Ne pouze pasivně dodržovat. O tom jsem přesvědčen.
Jenom apeluji, aby vláda dala jasnou instrukci těm investičním organizacím, že mají maximálně využívat platného zákona. Aby ti úředníci věděli, že to rozhodnutí mohou bez obav přijmout.
Jak moc mohou ony neočekávané situace způsobit třeba uzavřené hranice?
Velmi snadno. V našem sektoru výstavby silnic a železnic je řada strojů a zařízení, které fungují napříč hranicemi, a může se stát, že nějakou technologii, kterou obsluhuje posádka z cizí země, se sem kvůli omezení pohybu nepodaří vůbec dostat. A budeme opět muset řešit změnu technologie. A právě v tomto by měla vláda pomoci, aby řekla, můžete změnu v odůvodněných případech udělat.
Máme velkou výhodu, že na ŘSD a Správě železnic jsou teď profíci, kteří své práci rozumí. Nebylo tomu tak vždy. Akorát oni potřebují od té vlády slyšet, že mají takto postupovat, odsouhlasit nějakou nutnou změnu v projektu, změnu technologie.
Martin Borovka (46)
Generální ředitel a předseda představenstva společnosti Eurovia CS, největší domácí firmy zaměřené na dopravní stavitelství (je součástí nadnárodního koncernu Vinci). Vystudoval Fakultu stavební ČVUT a vysokou školu INSA ve Francii. Již jako student byl ve Francii na stáži ve skupině Eurovia, pracoval například jako stavbyvedoucí dálnice A43 v Alpách. Po návratu do ČR řídil stavbu dálnice u pražského letiště, poté výrobu v Karlových Varech a následně působil ve Zlíně. V roce 2005 se stal výkonným a o dva roky později generálním ředitelem.
Vláda teď mluví hlavně o tom, že chce investice do dopravní infrastruktury ještě o další miliardy navýšit, aby tak pomohla znovu rozhýbat kola ekonomiky. Tak o tom alespoň hovořil vicepremiér a ministr dopravy Karel Havlíček.
A já říkám bezva, buďme za to rádi, vždyť prostřednictvím našich staveb živíme tisíce lidí v regionech. Je to správná cesta, ale pokud zde nebude určitá pružnost, o níž hovořím, ty stavby se mohou v současné situaci velmi snadno zaseknout.
Pokud teď půjde ještě více peněz do dopravních staveb, bude vůbec co stavět?
To může být další velký problém. Tak jak se částečně zastavil život v celé zemi, tak se zastavily i ony povolovací procesy. A já myslím, že by bylo třeba vytipovat nějakých 20 nebo 30 prioritních staveb, které jsou nejvíce připraveny a tyto stavby povolit v nějakém speciálním režimu. Nějak to celé akcelerovat, patrně díky další rychlé legislativní úpravě zákona o liniových stavbách. Tak, aby bylo možné co nejrychleji vypsat výběrové řízení, vysoutěžit zhotovitele a nejlépe už na podzim začít stavět. Hrajeme všichni i o čas.
Veřejnost už dlouho velmi trápí vlekoucí se modernizace D1. Věříte, že se ji příští rok podaří dokončit, jak to bylo naplánováno?
Pokud se podaří přijmout ona opatření, o kterých stále mluvím, tak tam problém nebude. Když přijata nebudou, tak za 2 nebo 3 měsíce začneme zjišťovat, že nastávají „neřešitelné“ situace. Já se snažím tomu jen předejít, možná nic nebude a vše se rychle vrátí do starých kolejí, ale měli bychom být připraveni na tu horší variantu.
Pro pracovníky ze Slovenska by měl být vytvořen podobný režim, jaký teď mají čeští zdravotníci v Rakousku a Německu, myslí si Borovka.
Na stavbách v Česku dnes ve velkém počtu pracují Ukrajinci a Slováci. Už jste naznačil, že i zde může vyvstat velký problém.
Naše firma je hodně závislá na pracovní síle ze Slovenska. Jsou to naši zaměstnanci a nejsou to žádní pendleři. Je to třeba Košičan, který jezdí do práce do Prahy v nějakých pravidelných turnusech. A v současné situaci to není možné, cestování je zablokováno. Já bych od státu čekal určitou vstřícnost, že to udělá podobně jako se zdravotníky, kteří jezdí do Německa nebo do Rakouska. Že zde bude také nějaká mezivládní dohoda o tom, za jakých podmínek budou moci tito lidé překračovat hranice.
Blíží se „krizové“ období Velikonoc. Většina slovenských zaměstnanců odjede domů, a buď se nebudou moci vrátit, nebo nakonec v obou zemích spadnou do karantény. Nejdříve dva týdny na Slovensku a potom zase dva týdny v Česku. Toto se musí také nějak vyřešit, vždyť nejde zdaleka jen o stavaře. Na Moravě třeba pracuje řada zdravotních sester ze Slovenska. Potřebujeme, aby sem ten člověk mohl přijet a každých 14 dnů mohl zase odjet domů za rodinou, jinak se ty stavby opravdu zastaví.
Cítíme velkou paniku i mezi ukrajinskými dělníky. Mají určen mezní termín, do kdy se mohou vrátit na Ukrajinu. Potom už je nepustí. Toto je také zásadní problém a my na všechny tyto věci musíme být schopni reagovat.
Mluvíte i o potřebě zachránit hlavně malé a střední firmy. Jak byste si to ve vašem sektoru představoval?
Mám pár nápadů. Například kdyby stát zkrátil splatnost faktur ze 60 dnů na 21 a my bychom byli povinni takto rychle platit i našim subdodavatelům. Tak můžeme velmi efektivně a rychle nalít peníze do celé ekonomiky.
Peníze investované do dopravní infrastruktury se státu z významné části zase vrátí. Máme spočítáno, že pětačtyřicet procent jde zpět. Na daních, na zdravotním a sociálním pojištění. Nejedná se jen o vlastní stavební byznys. Ti stavaři také někde jedí, někde spí, nějak se musí dopravovat. Pomůže to spoustě malých firem, které jsou na tom dnes tak špatně. Na rozdíl od nás velkých, kteří potřebujeme jen tu legislativní pomoc.
