Článek
Přinášíme vám další díl z projektu Week of Life, jehož smyslem je dlouhodobé budování světové kroniky lidstva. Lidé v něm mapují den po dni, co zažívají v reálném životě.
Nástrojář Miroslav Dušánek z Nového Hrádku vstoupil do projektu Week of Life v roce 2010 a má v něm uloženo celkem 87 týdnů života. Přestože je profesně fotografii hodně vzdálený, jeho umělecké cítění je výjimečné a jeho týdny jsou cenné také z dokumentačního hlediska.
V tomto směru ho nic nezastaví a v projektu je hodně populární jeho perfektní dokumentace vlastní operace totální výměny kyčelního kloubu v roce 2011.
Miroslav zvládl operaci skvěle také ze zdravotního hlediska a velmi záhy se vrátil ke svému největšímu koníčku, kterým je horolezectví. V oblasti fotografie se Miroslav hodně zabývá analogovou technikou a sám si staví vlastní dírkové komory.
Tento týden je převážně pracovní, a to jak v zaměstnání, tak i doma. Míra se prostě nezastaví a po práci ještě objíždí na kole zákazníky a provádí natírání střech a jiné výškové práce. Přitom ještě stihne nějaké to lezení po skalách, cyklistiku nebo také darování krevní plazmy.
Takové bylo pondělí 8. července.
Ranní hygiena musí být, ale pak se musí do práce, protože bez práce nejsou koláče.
Ranní hygiena musí být.
Ale letos fakt naposled a příští rok už s tím natíráním fakt končím.
Sbírka hraček.
Jenže pro mě je léto spíše pracovní peklo.
Je to z práce do práce a tak to jde od jara do podzimu.
Bez práce nejsou koláče.
Společnost je nejdůležitější.
Ještěže ty večery při skleničce vínka trochu zregeneruji.
Takové bylo úterý 9. července.
Rána jsou těžká.
Ranní vstávání mně fakt nedělá dobře.
Do práce jedu na kole, ostatně jako vždy.
Dnes v práci.
Dnes v práci pohovory s novým ředitelem...prodej podniku, tak uvidíme jaká nás čeká budoucnost.
Občas mrknu, co se to děje v tom našem českém politickém rybníku, abych byl ,,in the picture,, ale jinak nestíhám a na ,,telku,, od jara do podzimu nekoukáme.
V práci.
Po práci dnes aktivní odpočinek... jedu si zalézt do naší domovské oblasti HIS.
Navečer ještě jedeme pro dceru do Sněžného, kde je na brigádě....a konečně do postele.
Taková byla středa 10. července.
Dnešní den opět pracovní, takže každodenní stereotyp.
Dnešní den opět pracovní, takže každodenní stereotyp.
Dnešní den opět pracovní, takže každodenní stereotyp.
Dnešní den opět pracovní, takže každodenní stereotyp.
Dnes jsem se dal do řeči s pánem, který je shodou okolností děda Jana Bořila co hraje fotbal za Slávii Praha... takže takový sportovní podvečer.
Odpoledne zase frčím na kole natírat a večer pro dceru.
Jediná útěcha je, že si tam dám pivko a občas popovídám s nějakým turistou, který tam je ubytovaný.
Doma ještě sedíme na pergole a Charlie podřimuje a je šťastný jak ,,blecha,,, že jsme zase doma.
Večerní klid.
Takový byl čtvrtek 11. července.
Ráno jsem vyvenčil psa, ,,fičím,, do práce.
Week of Life - 11. 7.
Už se na dovolenou těším.
Jako tradičně na střechu.
Dnešek klasika.
Je to naposled a po neděli dovolená.
Končím o něco dříve a jedu se projet na kole ,,zkratkou,, je to horší cesta, ale zato je delší.
Cestou se stavím za Natálkou podívat jak ji to jde na brigádě... těším se na zasloužené pivko.
Cestou domu cvaknu ,,les,, kapradí a večer vínečko na doplnění krvinek... zítra darování plazmy.
Takový byl pátek 12. července.
Ráno si mohu pospat... jedu darovat plazmu.
Jedu busem a venku konečně začíná trochu pršet.
Pravidelně daruji plazmu.
Po darování si dám nějakou dobrotu v nemocniční kantýně.
Jdu se podívat do města na elektrokola... no vybral bych si.
Po cestě zpět stále prší.
Když přijedu domů stavím se u rodičů, pivko a panáček mě nemine.
Doma se kochám okrasnou zahradou a večer vínečko.
... a dovolenááááá.
Taková byla sobota 13. července.
Rychlá snídaně.
Blanka je ve stresu z balení na blížící se „dovču” v Itálii...
Než začne pršet, tak se jedu projet na kole.
Stavil jsem se cestou na Ostrovech a neodolal jsem jednomu pivku a utopenci.
Vzal jsem to přes Polsko a objel jsem asi padesátikilometrový okruh.
Stihl jsem to akorát.
Když začalo pršet, tak jsem vyvolal jeden film, který jsem měl ve fotokomoře již drahnou dobu.
Moje děvčata, poslední, která mně ještě doma zbyla, se vrátila domů.
Večer opékáme něco na zub na lávovém kameni a užíváme si volna.
Taková byla neděle 14. července.
Mám rád rána, kdy doma ještě všichni spí a já si dám v klídku na zahradě kávičku a jen tak se kochám.
Na desátou jsem s kamarádem domluvený na lezení.
Vyrážím na kole, nerad bych zlenivěl.
Trochu jsem protáhl svou postarší tělesnou schránku...
Po práci samozřejmě zasloužená odměna.
Po neděli bude týden válení u moře.
Doma mě čeká ještě zkultivovat zahradu a skalku.
Když tak koukám na celý week, tak to vypadá, že alkohol je na denním pořádku, ale pozor... my pijeme s „Mírou” a hlavně si života užíváme plnými doušky a tak to má být.
Večer dodělávám poslední fotografie týdne...
