Hlavní obsah

TechMIX: Jde to i bez přátel. Čínská změna zachvátí i vaši oblíbenou aplikaci

Foto: Pavel Kasík, Seznam Zprávy, Pixabay

TikTok už dávno není nějaká okrajová platforma s obskurními tanečky, ale naprostý mainstream. (ilustrační foto)

Reklama

aktualizováno •

Dnes se podíváme do budoucnosti, jak ji vidí dnešní mládež a jak ji chce vidět USA nebo Čína. A zavzpomínáme si, jak jsme si spolu povídali ještě před existencí internetu. Pamatujete?

Článek

Čtete ukázku z newsletteru TechMIX, ve kterém Pavel Kasík a Matouš Lázňovský každou středu přinášejí hned několik komentářů a postřehů ze světa vědy a nových technologií. Pokud vás TechMIX zaujme, přihlaste se k jeho odběru!

Čínská platforma TikTok v posledním roce válcuje konkurenci. „Žádná aplikace nepřekročila miliardu uživatelů rychleji než TikTok,“ popisuje povedená analýza Washington Post. „Více než 100 milionů těchto uživatelů je ve Spojených státech, což je zhruba třetina země.“ V Česku je na TikToku kolem dvou milionu uživatelů.

TikTok tedy už dávno není nějaká okrajová platforma s obskurními tanečky, ale naprostý mainstream. „Průměrný americký divák sleduje TikTok 80 minut denně, což je více než čas strávený na Facebooku a Instagramu dohromady,“ připomíná redaktor Drew Harwell.

Jak Facebook, tak Instagram, a nakonec i YouTube se ostatně TikToku čím dál více podobají. Rychlá krátká videa, točená na výšku, se vám tedy zobrazují nikoli podle toho, koho sledujete, ale podle toho, co sledujete, čemu věnujete pozornost. Na TikToku se tak mnohem rychleji tvoří aktuální virální trendy, a ostatní se tomuto trendu přizpůsobují.

Foto: Pavel Kasík, Seznam Zprávy

Krátká vertikální videa z TikToku vtrhla i do dalších aplikací. Facebook a Instagram jim říká Reels, YouTube je nazval Shorts.

„Doporučovací systémy obecně navrhují obsah po zohlednění preferencí uživatele vyjádřených prostřednictvím interakcí s aplikací, jako je odeslání komentáře nebo sledování účtu,“ uvádí tisková zprávy firmy TikTok. „Tyto signály pomáhají doporučovacímu systému odhadnout obsah, který se vám líbí, i obsah, který byste raději přeskočili.“

A – jak si všímá kolega Matouš Hrdina v newsletteru Pod čarou – uživatelé obvykle ani netuší, jak algoritmus obsah vybírá nebo jak si tento výběr uzpůsobit. Na twitteru můžete někoho sledovat nebo blokovat, na facebooku jsme měli přátele a lajky, na YouTube odebíráme kanály s obsahem, jenže TikTok všechno toto odsouvá na druhou kolej. A když se vám něco nelíbí, prostě listujte dál. Vždyť to video má maximálně pár sekund, tak o co vlastně jde, že?

Bubliny plné porozumění?

Co to udělá s naší pozorností, to si zatím můžeme jen domýšlet. TikTok je zatím moc mladý na to, aby byl dobře prozkoumaný. První studie naznačují, že se na něm – jako na každé podobné síti – šíří zavádějící nesmysly a nejen mladí lidé budou na základě toho, co uvidí na TikToku či podobné síti, dělat rozhodnutí a formovat své postoje nebo názory.

Měli bychom si ale přiznat, že ani o tom, jak na naši psychiku působí „klasická“ digitální média a sociální sítě, zdaleka nevíme všechno. Určitě jste třeba slyšeli klasickou teorii sociálních bublin (filter bubbles) nebo komnaty ozvěn (echo chambers). Podle ní se na internetu uzavíráme do skupin lidí, kteří s námi názorově souzní.

Teorie je to intuitivně pochopitelná a nejspíše si každý z nás vybaví nějaké příklady z našeho vlastního života, kdy tyto „autoselektivní procesy“ zafungovaly ve skupinové dynamice. Tedy kdy jsme se bavili spíše s lidmi, se kterými si máme co říct, a vyhýbali se těm, se kterými se názorově příliš rozcházíme. Polarizovaná debata pak podle této teorie byla výsledkem tohoto „rozskupinkování“.

Facebook mimochodem proti této populární teorii už od začátku protestoval. Později argumentoval studií z roku 2015, kde ukazoval, že Facebook naopak lidem ukazuje relativně velké množství článků, se kterými daný uživatel nesouhlasí.

Větší podíl na tom, že lidé konzumují jednostranné zprávy, pak měla podle měření aktivita těch lidí, nikoli algoritmus Facebooku: „V porovnání s algoritmickým řazením hrála volba jednotlivce větší roli při omezování expozice napříč různými obsahy.“

Ale polarizace na sociálních sítích je reálná a přelévá se i do reálného života. Jak k ní dochází? Nová studie nizozemského výzkumníka Pettera Törnberga ukazuje zajímavý „třetí pohled“, kterým tento zdánlivý rozpor vysvětlit. Lidé se na sociálních sítích setkávají s odlišnými pohledy častěji, nikoli méně často. A to je nutí se proti těmto odlišným pohledům vymezit a tím dochází k polarizaci (viz též podobná myšlenka z roku 2018).

„Když se jednotlivci vzájemně ovlivňují na lokální úrovni, výsledkem je stabilní pluralitní mozaika vzájemně se prolínajících konfliktů,“ píše Törnberg. Digitální média ale podle něj podporují interakce bez lokálních omezení, a tím vyvolávají více konfliktů na základě odlišných názorů. Výsledkem je polarizace, i když individuální interakce by mohla naopak vést ke sbližování.

Foto: Törnberg, PNAS, 2022

Simulace změny názorů ukazuje postupnou radikalizaci, přestože zpočátku byly oba názory reprezentovány podobně. Důvodem je „nelokální interakce“, která žene jednotlivce k extrémům.

Dochází ale k balíčkování názorů a čím dál více věcí pak nahlížíme pohledem politické ideologie: „Digitální média polarizují prostřednictvím politického a stranického třídění. Vytvářejí tak vír, v němž je stále více identit, přesvědčení a kulturních preferencí vtahováno do všeobjímajícího rozdělení společnosti na základě politických preferencí.“

Já tuto polarizující dynamiku obvykle vysvětluji pomocí názorného videa od mého oblíbeného youtubera CGP Grey. Když se skupiny s odlišným názorem baví mezi sebou, právě tato jejich interakce může vést ke zvýšené kontroverzi a k upevnění (radikalizaci) názorů uvnitř skupiny.

Co ale s tím?

Třešničkou na polarizovaném dortu je pak vytváření „slaměného panáka“. Skupina si vytvoří přehnanou karikaturu protivníka a pak se vymezuje proti ní, nikoli proti reálným lidem.

Jak z této polarizace ven? Nedávno jsem měl možnost si popovídat s lidmi, se kterými bych se prostřednictvím sociálních sítí zřejmě neshodl. Ne snad proto, že bychom mluvili odlišnými jazyky, ale právě proto, že digitální on-line interakce nám umožňuje vnímat jen to, co chceme vidět. Ztrácejí se jemnější nuance, nevíme ani, jestli nás druhý člověk poslouchá, naopak periferním pohledem vnímáme „srdíčkovací“ podporu od lidí, kteří sdílí náš názor…

Když se ale s lidmi setkáme tváří v tvář… No dobře, někdy to také dopadne mizerně. Ale je myslím větší šance, že se dokážeme poslouchat a věnovat si pozornost. A třeba i vzájemný respekt. Tedy něco, co algoritmy zatím podpořit neumí, nebo možná pragmaticky zkrátka podpořit nechtějí.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.

Aktualizace: Do článku jsme doplnili ilustrační fotky a údaje o počtu uživatelů.

Reklama

Doporučované