Hlavní obsah

Íránské zbraně by mohly dokázat to, co nezvládly ruské

Foto: Profimedia.cz

Zkouška íránské střely Fateh-110.

Reklama

Některé typy íránských raket dokážou zasáhnout cíle až 700 km vzdálené. Pokud je Rusko proti Ukrajině nasadí, bude velmi obtížné najít proti nim obranu.

Článek

Podle ukrajinských představitelů i západních zpravodajských služeb existuje reálná možnost, že Rusko v brzké době získá větší množství íránských balistických raket krátkého doletu, snad typů Fateh-110 a Zolfaghar.

Například šéf ukrajinské rozvědky v rozhovoru pro web The Drive 28. října odhadoval, že ruské síly by íránské střely mohly mít k dispozici zhruba během měsíce. Pro obyvatele Ukrajiny to může být větší problém, než by se mohlo na první pohled zdát.

Vytrvalé ruské útoky na ukrajinskou energetiku vedly v posledních týdnech ke stále většímu počtu výpadků dodávek tepla, vody a především elektřiny. Poničená je velká část s tím související infrastruktury, a tak ukrajinské úřady například připravují plán na evakuaci Kyjeva pro případ úplného přerušení dodávek.

Situace je vážná, pokud by ruské útoky pokračovaly jako doposud, ale ukrajinské výhledy nejsou beznadějné. Země v poslední době dostala příslib dodávek nutných komponentů na opravu elektrické sítě a také nové moderní systémy protivzdušné obrany. Včetně například systému NASAMS využívajícího střely AIM-120, kterých mají země NATO k dispozici dostatečné zásoby.

Úspěšnost obrany proti ruským střelám s plochou drahou letu i íránským dronům by tak mohla v dohledné době růst. A byť Ukrajina těžko dokáže bránit všechny možné cíle, zdálo by se, že má reálnou šanci ochránit alespoň ty nejdůležitější. Mohla by tak třeba zajistit spolehlivý chod rozvodné sítě alespoň v „ostrovech“ velkých měst.

Pokud by se v ruském arzenálu ve větším počtu objevily íránské balistické střely, situace by se nejspíše výrazně změnila. Zmíněné systémy protiletadlové obrany nejsou proti takovým zbraním určeny a mají nulovou šanci velmi vysokou rychlostí přilétající balistické střely zasáhnout.

Co to bude?

Írán má k dispozici desítky typů a variant několika typů balistických raket s různými vlastnostmi a způsobem nasazení. V souvislosti s prodejem do Ruska se hovoří především o střelách kratšího doletu, konkrétně typech Fateh-110 a Zolfaghar. Druhý zmíněný typ, Zolfaghar, přitom vznikl evolucí Fateh-110.

V obou případech jde o mobilní střely s dosahem řádově několika stovek kilometrů: Fateh maximálně kolem 300 kilometrů, Zolfaghar až 700 kilometrů. Jde o střely na tuhé palivo, které je tedy možné jednoduše skladovat připravené k odpalu třeba na mobilních rampách. (Tuhá paliva jsou vojenský standard, zmiňujeme jen proto, že Írán má ve výzbroji ještě některé typy střel s kapalným palivem, které se do nich musí před nasazením doplnit).

Rakety jsou naváděné během letu s pomocí satelitní navigace. Zřejmě využívají snáze dostupné komponenty pro civilní využití , přesto jsou relativně efektivní. V posledních několika letech byly použity například k útokům na americkou leteckou základnu Al Asad v Iráku v lednu 2020. Nebo také k úderu na také americkou základu v iráckém Irbílu v březnu 2022, při které byly použity právě střely Fateh-110.

V tomto případě některé přilétající střely dopadly tak blízko sebe, že na satelitních snímcích místa dopadu bylo těžké rozlišit. To nejspíše znamená, že střely byly zamířeny na stejný cíl (v daném případě de facto hangár), a obě dopadly jen na pár metrů od sebe.

I na základě těchto zkušeností se „kruhová odchylka“ moderních generací íránských střel se odhaduje na zhruba pět metrů. To znamená, že polovina odpálených střel by měla dopadnout do kruhu o poloměru pěti metrů kolem cíle, a polovina mimo něj. Pro útoky na elektrárny, teplárny, rozvodny je to přesnost více než dostatečná. A mohla by být dostatečná i pro řadu dalších cílů.

Zvláště, když – třeba proti dronům – mají výrazně vyšší ničivou sílu. Hlavice těchto balistických střel obsahují řádově stovky kilogramů výbušniny. Drony Šahíd-136 mají hlavici o hmotnosti zhruba 40 kilogramů, z HIMARS odpalované střely M31 obsahují cca 90 kg. To znamená, že iránské balistické střely jsou výrazně účinnější než obě zmíněné zbraně při ničení odolné infrastruktury, jako jsou elektrárny či třeba mosty.

Z ruského pohledu je klíčové, že Írán tyto zbraně dokázal v posledních letech vyrábět navzdory západním sankcím. A to dost možná větším tempem, než Rusko vyrábí své v mnoha ohledech pokročilejší zbraně jako Iskander-M. Íránské zbraně by také měly být údajně levnější, byť v některých parametrech třeba za Iskandery podle všeho zaostávají.

Co zmůže Ukrajina?

Především však Kyjev nemá protizbraň. Nemůže zabránit dodávkám střel do Ruska. Nemá střely, které by mohly zasáhnout odpalovací zařízení na ruském území. Jeho letectvo také není tak silné a vyspělé, aby na ně mohlo zaútočit přímo, když je bude chránit ruská protivzdušná obrana.

Pravda, Ukrajina má v arzenálu pokročilejší verzi protivzdušných střel S-300V, které by takové úkoly mohly zvládnout. Nevíme, kolik jich je, rozhodně jich nebude nazbyt. Vzhledem k tomu, že jeden komplet dokáže balistickým střelám ochránit pouze malé území (v podstatě konkrétní cíle), tak jich rozhodně nebude dost pro všechny možné „destinace“ přilétajících střel.

Aby toho nebylo málo, systémy S-300 už nyní mají důležitý úkol: drží na uzdě ruské letectvo, které má nad ukrajinským ohromnou početní výhodu. V této roli ho ani nově dodané západní systémy nedokážou nahradit, jsou totiž určeny k ochraně vybraných cílů, ne pokrytí rozsáhlého vzdušného prostoru. Jednoduše řečeno nemají takový dosah, aby mohly ruské stroje udržet mimo ukrajinský vzdušný prostor.

Obrana proti íránským balistickým zbraním tedy bude pro Ukrajinu obtížná, ba téměř nemožná. V arzenálu NATO existuje v podstatě jediná zbraň, která by měla podobné střely zasahovat a ničit, a to systém Patriot. O jeho dodávkách na Ukrajinu se však podle dostupných informací neuvažuje.

Americké ozbrojené síly Patriotů ostatně nemají na rozdávání (nejsou třeba na všech základnách, které jsou v dosahu střel vypálených přímo z Íránu). Případný výcvik personálu by také trval relativně dlouho, řádově měsíce, a tak by během této zimy stejně nebyly k dispozici. Nasazení systému s americkými posádkami přímo na Ukrajině by pak nepochybně bylo vnímáno jako eskalace, které se americká administrativa zatím vyhýbala.

Zbývá tedy nejspíše diplomatická možnost. Je možné, že západní spojenci by se mohli pokusti by Írán, potažmo Rusko, odradit od dodání či nasazení střel. Třeba Teherán nebude chtít riskovat možnou eskalaci napjatých vztahů se Západem či z Izraelem. Ale pokud se to nepodaří, a íránské střely ve větším množství vstoupí na ukrajinské bojiště, Ukrajinu velmi pravděpodobně čeká chladnější zima, než se ještě před několika týdny zdálo.

Reklama

Doporučované