Hlavní obsah

Je jí 21 let a chce být první na Marsu. Co dá mise i dobývání kosmu lidem?

Co máme z dobývání kosmu? Vysvětluje 21letá dívka, která chce být první na Marsu.Video: Jan Marek

 

Reklama

Už brzy člověk opět poletí na Měsíc, který díky ledu poslouží i jako odrazový můstek k misi na Mars. Proč je důležité ho dobýt, kolik tam poletí lidí a co budou dělat? A co máme z kosmu obecně? Odpovídá rekordně mladá astronautka.

Článek

Informace, záběry i celý rozhovor si můžete i poslechnout a prohlédnout v úvodním videu.

Díváte se na dívku, které je sice teprve 21 let, ale získala už oprávnění ke vstupu do vesmíru i vlastní pilotní licenci. A to ještě před řidičským průkazem. Už od svých tří let má totiž Alyssa Carsonová za hlavní životní cíl stát se prvním astronautem na Marsu.

A zatím je rodačka z Hammondu v Louisianě na víc než dobré cestě. Většinu života strávila přípravou. Ve 12 letech ji úřad NASA také usadil po bok astronauta a doktorů v diskusním panelu o budoucím dobývání rudé planety. Měla reprezentovat názory nejmladších, ty její však nebyly moc nedospělé.

Jen o rok později ve 13 letech jako první dokončila objížďku všech 14 návštěvnických center NASA v devíti státech a v 16 letech byla nejmladší absolventkou vesmírné akademie a prestižního výcvikového projektu PoSSUM, kde získala certifikát pro lety do kosmu. V 18 letech se stala také nejmladší osobou, která dokončila všechny tři mezinárodní vesmírné kempy NASA v USA, Kanadě a Turecku. A k tomu si udělala i pilotní licenci.

Na Mars a zpět se poletí stovky dní

Tréninky stavu beztíže a certifikací akvanautky i astronautky si tak Alyssa prošla do svých 19 let. A to už napsala i dvě knížky a plynně hovoří čtyřmi jazyky, což by jí při misi na Mars určitě přišlo vhod.

Poslední návrh NASA totiž uvažuje, že astronauti cestou tam i zpět na přelomu příští dekády stráví okolo 500 dní, a z toho měsíc přímo na rudé planetě, což je dost času na povídání.

O tom už víc prozrazuje v rozhovoru pro SZ Byznys a SZ Tech samotná Alyssa Carsonová, která nyní dokončuje studium astrofyziky na Floridském technologickém institutu, ale našla si čas podpořit i setkání a evropské finále soutěže nadějných start-upů v Praze – Disraptors Summit.

Proč Mars? Co vás na rudé planetě tak láká? Tedy kromě faktu, že by její dobývání byl obrovský skok v průzkumu hlubokého vesmíru člověkem?

Když jsem byla mladší, bylo to hlavně tak, že mě Mars fascinoval, protože tam nikdo předtím nebyl. Nikdo to ještě nedokázal, tak proč to vlastně nechtít udělat, to byl v podstatě můj myšlenkový přístup. A to mé zaujetí mě nasměrovalo obecně k vesmírnému cestování.

A čím starší jsem byla, tím víc mě přitahoval samotný vesmír a všechno, co se v kosmickém průmyslu dělo. Chtěla jsem v kosmickém průmyslu zkrátka pracovat a přispívat do něj. Jakýmkoli způsobem.

A diskuze o cestě na Mars začaly v souvislosti s letem mluvit o stejné době, kdy už jsem měla být dost stará na to, abych mohla být astronautka. A to mou pozornost k Marsu přitáhlo ještě víc.

Uměla byste vysvětlit běžným lidem, proč Mars obecně? Myslím, proč je pro lidstvo tak důležité dobýt ho? Co je na něm tak jedinečné?

Jedním z těch větších cílů je samozřejmě to, že se dozvíme víc o průzkumu hlubokého vesmíru. Očividně jsme se zatím dostali jen na Měsíc a doufáme, že tam v několika málo příštích letech pošleme lidi zpátky, a to bude dost vzrušující.

Ale výhody, které plynou z našeho zaměření na Mars, jsou hlavně jeho dlouhodobé přínosy. Opravdu chceme dostat lidi na Mars, abychom zjistili, jak realistické je terraformovat Mars, jestli je možné žít na Marsu.

A důvod, proč jsou tyhle věci důležité, je, že se připravujeme na příští generace. Řekněme, že naše populace bude dál růst, je pak možné mít druhé místo, kde žít a získávat zdroje.

Díváme se do budoucnosti kvůli těmto budoucím generacím. Chceme se ujistit, že budou mít základ k žití lepších životů, než které jsme měli my. Chceme ve skutečnosti vidět, jak moc je tohle všechno možné. A to doopravdy nevyřešíme, dokud tam nezaboříme nohy do země, abychom to všechno vyzkoumali.

A co tam na vás a další astronauty bude čekat? Jaké budou vaše povinnosti, až se tam jako první lidská mise dostanete? A mohla byste nám možná říct, kolik lidí je v plánu tam poslat a z jakých zahraničních vesmírných agentur?

Zrovna teď je, myslím, plán pro misi na Mars takový, že hledají okolo šesti astronautů, zhruba. Budete potřebovat samozřejmě hodně lidí. Máte pilota, velitele, vědce, zdravotníka, však víte, všechny tyto různé pozice. Takže máte velkou šanci se jedním stát.

Šest lidí bude relativně velká posádka. Když jsme létali na Měsíc, byli to vždy jen tři lidé naráz. Ale některé z rolí, které budou astronauti zastávat, bude prostě péče o základní živobytí. Astronauti si pravděpodobně budou muset pěstovat vlastní jídlo, budou se muset starat se o rostliny a podobné věci.

Ale vědci budou také dělat různé výstupy do vesmíru (EVA). Tím myslím expedice, kdy půjdou ven nasbírat vzorky půdy a kamenů. A takové věci, při kterých toho zjistí víc.

Samozřejmě jsme se také dlouho bavili o vodě na Marsu a možnosti, že by na Marsu mohl existovat život. Myslím, že to by mohl být další velký úkol průzkumníků.

A ohledně těch zahraničních vesmírných agentur myslím, že myšlenka na misi na Mars vždycky byla spíše taková, že „svět letí na Mars“. Ne nezbytně jen jedna společnost nebo agentura.

Opravdu doufám, že to je cesta, kterou to půjde dál. Že jsou lidé opravdu schopní letět na Mars, je úspěch, který chce sdílet celý svět. Myslím, že velký úspěch je už jen to, jak schopní lidé jsou, že takové úžasné věci dokážou. Myslím si, že na misi budou spolupracovat astronauté ze všech koutů světa.

Jaký je trénink na takový druh mise? Je odlišný než trénování na pobyt na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), nebo dokonce průzkum Měsíce? A co zahrnuje?

Když se chcete stát se astronautem, když už podáte žádost do výběrového řízení, tak jakmile vás vyberou, tak projdete základní úrovní tréninku astronauta. To je vcelku univerzální.

Ale potom vás vyberou pro specifickou misi. Řeknou vám „vy jste ten jeden pro misi na Měsíc a vy pro Mars“. A pak už trénujete pro tu misi, pro specifickou raketu a kapsuli (loď), ve které letíte. A pro specifický habitat, ve kterém budete bydlet. A celou spoustu dalších věcí.

Začínáte na základní úrovni, ale pak už se víc specializujete. Možná vás naučí i víc o hardwaru nebo softwaru či jiných věcech, na které budete pak opravdu sahat a pracovat s nimi.

Co vás tak motivuje? Na kariéru astronautky jste se připravovala od tří let. Co vás k tomu přivedlo? Jak jste na ten nápad přišla a co vám pomohlo se ho celou tu dobu držet?

Vždycky mě zajímal vesmír a nikdo z mojí rodiny neznal moc věcí z toho prostředí. A já se pořád na něco ptala – chtěla jsem pořád nějaké knížky, nějaká videa, plakáty a tak. A čím víc jsem se o vesmíru dozvěděla, tím víc mě zajímal, a moje nadšení rostlo.

Napříč roky jsem vlastně zjišťovala, co bych v kosmu chtěla dělat, protože existuje taková spousta různých pozic a příležitostí, že jsem se musela zamýšlet, co bych opravdu chtěla dělat nejvíc, co bych chtěla za kariéru. Zkoušela jsem zkoumat různé věci, abych věděla, kterou přesně cestou se chci vydat.

Udržení této vášně bylo náročnější, když jsem byla mladší. Však víte, abych byla schopná pracovat na tom vesmíru, ale zároveň cvičit hraní na piano, chodit ven s kamarády, dělat sporty, vyrážet do klubů a takové věci.

Kdykoli jsem měla čas udělat něco pro vesmírnou kariéru, byla jsem vždy hodně nadšená, protože to byl můj čas speciálně na to. A zbytek toho času jsem byla prostě normální dítě. Bylo vcelku i napínavé, najít si na to prostor, protože jsem byla dychtivá, ale zároveň jsem si musela počkat, než budu moci na svých cílech pracovat.

A to myslím pomohlo hodně, protože i když jsem mluvila o vesmíru, nebylo to neustále. I tahle rovnováha mi pomohla udržet mé nadšení.

Zkoušky ve škole, navazující testy a tréninky jste musela skládat o dost mladší, nebo ne?

Dost věcí jsem asi udělala mladší, než se ode mě očekávalo. Ať už to byly nějaké tábory, nebo výzkumné programy, ty jsem dokončila relativně mladá. Byla jsem hodně zaujatá vesmírem, a tak jsem nikdy moc nechápala, proč tu máme nějaké věkové limity. Vždycky jsem říkala: „Také můžu přispět k výzkumu, tak proč ne?“

Ale měla jsem vlastně dost štěstí, stačilo, aby se někdo jako já takto ptal. A úžasné to bylo třeba s projektem PoSSUM. Bylo super, že mi dovolili, abych se k němu přidala v 15 letech, ale je úžasné teď sledovat i to, kolik 18letých i mladších zájemců vstoupilo od té doby do programu. Tyto dveře se otevřely i pro další generaci, která měla stejné ambice jako já.

A jak vaše rodina zpracovává fakt, že jejich dcera jednou zmizí z povrchu Země a poletí na Mars?

Moje rodina vždycky podporovala moje sny a všechno kolem toho. Myslím, že v tomto bodě je moje rodina nadšená. Jistěže to potom bude hlavně smutné, že jsem od nich takovou dobu, kterou mise bude trvat.

Ale zároveň si myslím, že to je… Je to zkrátka trochu od obojího. Nadšení, ale také smutek. Hlavně můj táta umí být velmi hrdý, byl se mnou u všech úspěchů a vidí, jak se to opravdu děje.

Existují v dnešní době nějaké potíže s misí na Mars?

Ano, to v podstatě asi odkazujete na program Artemis. Je docela vzrušující sledovat ho i tou perspektivou, že jde o mezinárodní spolupráci. Na raketě Artemis je totiž logo NASA a hned pod ním logo ESA. A tohle partnerství bylo kvůli této nové raketě silné. A Evropská vesmírná agentura přispěla hodně do této zbrusu nové rakety, kterou je úžasné sledovat.

Myslím, že aktuální posun vpřed je klíčový i pro misi na Mars. Myslím, že je toho ještě hodně co vyřešit a myslím, že s tím nám pomůžou tyhle první mise návratu na Měsíc. Na Měsíc se vrátíme, to se určitě v příštích pár letech stane.

Zatím jsem byla u dvou pokusů o start rakety SLS a zatím se neodlepila od Země, ale naděje se upínají k listopadu. Ale myslím, že pro návrat na Měsíc jsme už základy položili a to je vyřešené. A jakmile tahle první raketa programu Artemis odstartuje, další bude hned připravená a pokračují práce i na té, která poletí už s posádkou, a to je vzrušující.

Jak tyto mise dopadnou, nám dá realistický obrázek časového rámce pro mise na Mars. Samozřejmě jsou tu stále trochu starosti ohledně pěstování jídla na misi, odlišných úrovní radiace a hodně takového toho neznáma, které víme, že bude na Marsu čekat a pro které se snažíme najít ta nejlepší řešení. A tento výzkum ještě bude v příštích letech pokračovat, abychom se ujistili, že mise je připravená, co nejvíc to jde.

Proč je podle vás obecně důležitý vesmírný průzkum? Jsou možná nějaké nové, nebo teď možná už staré technologie, které třeba přinesl do každodenního života?

To je velký argument, když se mluví o vesmíru, a proč věnujeme tolik peněz, času a úsilí, abychom se do něj dostali.

Vesmír je úžasný prostor, který posouvá lidi za hranice jejich běžných možností. Už jen přemýšlení o cestování v kosmu nás posouvá dál. A tím, že to děláme, přicházíme s novými technologiemi, které bychom jinak neměli.

Snad každý používá nějakou technologii, která se původně vynalezla pro cestování vesmírem, ale teď se prodává na normální úrovni. A to dokonce i věci jako telefony a bezdrátová sluchátka. Věci, které byste si nikdy s vesmírným cestováním nespojili. Víte, spousta z těch věcí je tady kvůli tomu, jak jsme se posouvali a co za problémy jsme museli řešit v kosmu.

Vesmír nás posouvá za hranice našich možností a nutí nás přemýšlet o jiných možnostech. Problémy a jejich řešení vidíme jinak, když jsme v kosmu. A to je hlavně kvůli tomu, že vesmír je doslova takový, že to buď vyřešíte, nebo se věci masivně podělají. S těmi problémy si musíte poradit, přijít s řešením a novými technologiemi.

Vesmír je v tomto bodě také absolutně obrovský, co se týče ekonomiky, nabídky práce a množství vesmírných firem. A to ani nepočítám vládní agentury - jen co se týče soukromého sektoru a kontraktorů. A bylo úžasné sledovat, jak to v posledních pár letech ještě víc rostlo. A pak jsou tu samozřejmě znalosti, které z kosmu získáváme.

Je tolik různých věcí, které děláme. A to i mimo mise s posádkou. Kromě toho je tu nový dalekohled Jamese Webba, který se nedávno dostal na své místo a už nabízí obrázky galaxií, mlhovin a hvězdokup, nebo začátků samotného vesmíru. Dovídáme se toho spoustu o sobě - jak vznikla Země a získáváme ještě víc detailů.

Nedávno jsme také provedli test zničení asteroidu, abychom se ujistili, že kdyby k nám opravdu letěl, můžeme ho odvrátit. A je skoro až šílené sledovat schopnosti, které lidé mají.

Už jen to, že se díváme v našich telefonech a dostáváme na ně fotky, jak vypadal mladý vesmír, je ohromující. Myslím, že vesmír byl i prostor, který nám umožnil dozvědět se víc o sobě samých.

Ženy ve vědě

  • Alyssa Carsonová se mimo jiné už od dětství snaží potkávat ženské astronautky - když jí bylo devět, setkala se se Sandrou Magnusovou, která v roce 2002 letěla raketoplánem Atlantis k ISS, na přelomu let 2008 a 2009 tam strávila i čtyři měsíce v rámci expedice a v roce 2011 se zúčastnila také závěrečného letu programu Space Shuttle, tedy raketoplánů.
  • Jedním z dalších cílů mladé Američanky usilující o první místo v misi na Mars je totiž i rozšiřování zájmu o STEM obory (přírodní vědy, technika, inženýrství, matematika) mezi dívkami a jejich inkluze, tedy vyrovnání současného nepoměru pohlaví v těchto oborech.
  • Při začátku jejích studií na Floridském technologickém institutu bylo v její třídě prý asi „70 procent studentů a 30 procent studentek, což bylo zastrašující a svazující“.

Reklama

Doporučované