Kdo vydělává na pandemii? Zrodily se nové hvězdy farmaceutického byznysu

V srpnu 2019 průzkum společnosti Gallup mezi obyvateli USA dospěl k závěru, že farmaceutické firmy mají nejhorší pověst ze všech průmyslových odvětví ve Spojených státech.

Lidé je vnímali daleko hůře než banky a o něco negativněji než právníky – dokonce hůře než americkou federální vládu, která ve stejném žebříčku bývá pravidelně na jednom z posledních míst. Žádný jiný obor, včetně federální vlády, neměl tolik oponentů – negativní názor na farmaceutické firmy mělo 58 procent respondentů.

Pak udeřila pandemie a s ní bezprecedentně rychlý vývoj a nasazení účinných, byť jistě ne dokonalých vakcín proti viru SARS-CoV-2, dodejme, že pod dohledem republikánské administrativy. V březnu 2021 vyjádřilo v průzkumu organizace Data for Progress pozitivní názor na farmaceutické společnosti 56 procent respondentů. A jen 32 mělo názor negativní.

Zdálo se, že farmaceutické společnosti mají jedinečnou příležitost napravit si pověst pošramocenou léty skandálů. V podstatě všechny velké firmy v oboru za sebou měly nějaký problém, často spojený s velmi vysokými peněžitými tresty (Johnson & Johnson, Pfizer, GSK).

Dobrá vůle ovšem nevydržela. Farmaceutický průmysl se v letošních podzimních průzkumech vrací na poslední místa žebříčků oblíbenosti. Podle Gallupu není v oblibě mezi Američany poslední, ale za sebou má jenom těžaře ropy a zemního plynu a, jako obvykle, americkou federální vládu.

Návrat negativních postojů k odvětví může souviset i s tím, jak některé firmy z tohoto odvětví na pandemii profitují. Nezisková organizace Oxfam, která se věnuje otázce rovného přístupu ke zdravotní péči a k velkým firmám má velmi ambivalentní vztah, na základě veřejně dostupných údajů spočítala, že společnosti Moderna, BioNTech a Pfizer z prodejů vakcíny proti SARS-CoV-2 během roku 2022 utrží zhruba 34 miliard dolarů, tedy kolem 750 miliard korun.

Tržby mohou být ještě vyšší, pokud se firmám podaří navyšovat kapacity a získají další zákazníky.

Pfizer má podle všech indicií v rukávu ještě další trumf, konkrétně přípravek Paxlovid, tedy „pilulku“ proti nemoci covid. Ta dosáhla v klinických zkouškách velmi dobrých výsledků. Společnost v roce 2022 nejspíše dokáže dodat léky pro řádově desítky milionů pacientů.

Podle analytiků investiční banky SVB Leerink by celkové tržby za tento lék mohly v roce 2022 firmě přinést přes 24 miliard dolarů (530 mld. Kč). Do roku 2024 by pak celkové tržby mohly za prodej Paxlovidu dosáhnout zhruba 67 miliard dolarů, odhaduje banka.

Pfizer díky dvěma úspěšným produktům v pandemii roste. V roce 2022 by podle SVB Leerink i za ne zcela příznivých okolností mohla společnost dosáhnout obratu přes 100 miliard dolarů ročně. Přerostla by tak zatím největší společnosti v oboru, Johnson & Johnson, která měla v roce 2020 obrat necelých 83 miliard dolarů. A zároveň by téměř zdvojnásobila svůj obrat z roku 2018, kdy společnost hlásila celkové tržby necelých 54 miliard dolarů.

Firma je také solidně zisková. Ve finanční zprávě za třetí čtvrtletí roku 2021 uvádí, že zisk by měl činit více než 20 procent z celkového obratu a ještě spíše někde těsně pod 30 procent.

V tomto ohledu si obě zmíněné mladé firmy, BioNTech a Moderna, vedou ještě lépe. Moderna podle výkazů za prvních devět měsíců roku 2021 utržila zhruba 10,7 miliardy dolarů, provozní zisk činí zhruba 7,3 miliardy dolarů.

Německá firma BioNTech, která vyvinula klíčové komponenty vakcíny dnes mezi veřejností známé jako „pfizer“, je na tom velmi podobně – tržby zhruba 13,4 mld. eur, provozní zisk 10,6 miliardy eur. V obou případech jsou ovšem tyto výsledky dány do značné míry tím, že jde o malé společnosti, které mají jediný, a přitom veleúspěšný produkt.

Zdaleka ne všechny firmy v oboru si vedou stejně. Z desítky největších farmaceutických firem zůstala v průběhu pandemie většina v podstatě na svém, tvrdí analýza, kterou provedl profesor pařížské Sorbonny Jerome Caby.

Dalším velkým výrobcům méně úspěšných vakcín jako Johnson & Johnson či AstraZeneca se nedaří o mnoho lépe než před pandemií. Některé velké společnosti z oboru na pandemii podle Cabyho spíše tratily.

Ostatně, současné zisky z prodeje vakcín jsou de facto „abnormální“. Výroba vakcín obvykle není příliš zisková, jde o produkty se spíše malou marží (obzvláště v případě dodávek do rozvojových zemí, kde mají největší dopad). Situace se může změnit, možnosti této technologie rostou a již před pandemií samozřejmě byly i komerčně úspěšné vakcíny, ovšem nebylo jich mnoho. Firmy tak byly s investicemi do vývoje nových očkovacích látek spíše opatrné.

Trh se také dost zkoncentroval. Řada farmaceutických firem v případě vakcíny proti SARS-CoV-2 minimálně zpočátku selhala, včetně těch tří v oboru očkování donedávna největších – GlaxoSmithKline, Merck a Sanofi (GSK a Sanofi už slibnou látku zatím mají). Zisky úspěšných výrobců mohou být tedy o to vyšší.

Záleží na tom, jakou firmy zvolily obchodní strategii. AstraZeneca zatím prodávala svou vakcínu za nákladovou cenu. Až ve finanční zprávě pro třetí čtvrtletí 2021 (dostupná odsud) oznámila, že svou vakcínu bude ve vyspělém světě prodávat s „malým ziskem“, v rozvojových zemích i nadále bez zisku.

Naopak Pfizer/BioNTech a Moderna od začátku postupují s jasným ohledem na zisk. Detaily řady jejich smluv s jednotlivými odběrateli nejsou veřejné, ale z dostupných údajů je jasné, že vakcíny obou firem patří k těm dražším. Látka z laboratoří Moderny je patrně vůbec nejdražší z těch dnes na trhu dostupných. Možná dokonce až příliš.

Právě i vysoká cena přípravku totiž údajně přispěla k tomu, že se společnost Moderna dostala do sporu s americkými úřady. Do sporu, který by mohl do budoucna ovlivnit podobu celého farmaceutického průmyslu, byť zatím samozřejmě není jasné, jak moc.

Předmětem neshod mezi Modernou a státním aparátem je kromě ceny, a to hlavně pro chudší země, v první řadě otázka intelektuálních práv. Moderna jasně dává najevo, že nebude uvažovat o uvolnění patentu na svou vakcínu třetím stranám včetně výrobců z méně vyspělého světa. Přesně řečeno Moderna uvedla, že práva nebude vymáhat, dokud trvá pandemie, to by bylo hodně špatné PR, ale zároveň dává najevo, že nehodlá nikomu doslova dát nic zadarmo.

Americká prezidentská administrativa sice na proočkování světa nepracuje jako na své prioritě, jistým dílem k tomu ovšem chce zřejmě přispět. A domnívá se, že se v případě Moderny může na firmu zatlačit.

Práce na vývoji mRNA vakcín (ne konkrétně té koronavirové, ale jejich veledůležité „společné platformě“) probíhala ve spolupráci mezi Modernou a americkým Národním ústavem pro zdraví, NIH. Organizace s ročním rozpočtem zhruba jeden bilion korun ve svých tiskových prohlášeních vakcínu označovala jako „NIH-Moderna vakcínu proti covidu-19“.

Podle „fakt-checku“ USA Today daňoví poplatníci na vývoj této vakcíny přispěli v podstatě přímo částkou zhruba 2,5 miliardy dolarů, podle jiných odhadů byla státní podpora ještě vyšší. Pfizer se státní podpoře při vývoji vakcíny proti SARS-CoV-2 důsledně vyhýbal.

Ještě důležitější snad je, jak úzce firma a státní sektor v letech před pandemií spolupracovaly. Americké úřady totiž po zkušenosti se SARS-CoV-1 i „mexickou“ chřipkou z roku 2009 lákala možnost platformy pro rychlý vývoj vakcín proti novým patogenům.

Spolupráce se ovšem během prvního velkého úspěchu zadrhla. Moderna si podala vlastní patent na vakcínu, ve kterém není nikdo z vědců pracujících pro NIH. „Vynechaní“ odborníci z této organizace si pak podali patent vlastní, u kterého zase není uveden nikdo z Moderny.

Spor mířil k tvrdému nárazu. Moderna měla volnou cestu ke schválení svého patentu, NIH tvrdil, že bude svá práva agresivně hájit před soudem. Jak ten by případ rozhodl, je v nepřehledném americkém patentovém systému těžké odhadovat. Vývoj vakcíny není jednoduchý a je obtížné říci, který z mnoha „fíglů“, na které vědci při vývoji přišli, by soud považoval za klíčový pro určení duševního vlastnictví.

V prosinci 2021 Moderna alespoň prozatím ostří sporu otupila, a oznámila, že neudělá poslední nutný krok k získání patentu klíčového pro výrobu vakcíny. S odůvodněním, že by mohla snížit šanci na dosažení smírného řešení.

Pravdou je, že společnost měla mnoho co ztratit. V tuto chvíli rozhoduje o dodávkách vakcíny a její ceně sama. Přičemž je tak agresivní, že se postup nezdá dokonce ani některým akcionářům, kteří chtějí vědět, proč má firma tak vysoké ceny a dodává jen minimum vakcín do chudších zemí.

Pokud by soud dal za pravdu protistraně, tedy NIH, získala by americká federální vláda právo rozhodovat mimo jiné o tom, komu je možné vakcínu patentovat a za jakých podmínek. Mohla by přímo ovlivňovat, kam a za jakou cenu se bude dodávat, a také kde se bude vyrábět. (Pro anglicky čtoucí zájemce doporučujeme pro orientaci ve sporu tento text na webu The Conversation.)

To vše se odehrává v situaci, kdy je zřejmé, že na dobrovolnosti založené snahy o zaručení rovného přístupu k lékům z větší části selhávají. Podle zprávy neziskovky People’s Vaccine Alliance doručila Moderna k 21. říjnu 2021 do nízkopříjmových zemí 0,2 procenta ze všech vyrobených dávek vakcíny proti SARS-CoV-2, Pfizer/BioNTech cca jedno procento. Svou úlohu v tom samozřejmě mají i vlády vyspělých zemí, které preferují dodávky pro vlastní obyvatele, ale roli nepochybně hrají rozhodnutí obou společností soustředit se na obchodní stránku věci.

Pro farmaceutický průmysl bude rozhodnutí sporu mezi Modernou důležité, ještě důležitější bude však další vývoj postoje amerických úřadů na situaci. Pět z deseti největších společností v oboru sídlí v USA, vliv tamějších předpisů do značné míry určuje vývoj v celém oboru.

Z minulosti přitom víme, že síla může na společnosti zafungovat. Po představení účinných léků proti nemoci AIDS se výrobci nestavěli příliš ochotně k myšlence, aby do rozvojového světa dodávali léky levněji. Po dlouhé veřejná kampani a hrozbách omezení patentových práv přišla dohoda, která dostupnost těchto přípravků v chudších částech světa výrazně zvýšila a přispěla ke snížení cen i ve vyspělých zemích.

Byť po nich někteří volají, zatím se nezdá, že by na obzoru byly nějaké zcela zásadní změny v přístupu americké administrativy k výrobcům. Případ Moderny představuje podle všeho extrém, jinak USA i EU spoléhají mnohem více na spolupráci a dohodu než silová řešení.