Hlavní obsah

Teplárny volají o pomoc. Stát jim má přispívat na drahé povolenky

Drahé povolenky jsou pro české teplárny katastrofou, tvrdí výkonný šéf Teplárenského sdružení Tomáš Drápela.

Reklama

Velké české teplárny bojují o přežití, drtí je drahé emisní povolenky. Poslanci nyní jednají o tom, že jim stát začne posílat miliardové kompenzace. Musí však slíbit odchod od uhlí do roku 2030.

Článek

Poslanecká sněmovna řeší, jak v Česku zachránit systém centrálního zásobování teplem a velké teplárny, jež do něj dodávají.

Rekordně drahé emisní povolenky, které musí teplárny nakupovat jako odpustky za vypouštěné skleníkové plyny, tlačí výrobce do ztrát. Hrozí zavírání tepláren či odchod investorů. „Je to katastrofa,“ tvrdí výkonný šéf Teplárenského sdružení Tomáš Drápela.

Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.

Teď velkým teplárníkům a systému, který u nás využívá 1,6 milionu domácností a stovky průmyslových firem, škol, nemocnic či úřadů, svitla naděje na záchranu. Pomoci by měl stát.

Pokud ovšem projde řešení zrozené na Ministerstvu průmyslu, s nímž přišel do Sněmovny poslanec ANO Pavel Pustějovský.

Podle jeho pozměňovacího návrhu v chystaném zákoně o podporovaných zdrojích energie by teplárny měly dostávat od státu speciální bonus jako bolestné za výdaje na povolenky. Výše bonusu může pokrýt až tři čtvrtiny nákladů, které výrobce tepla v daném roce za povolenky zaplatí. Kompenzace se má odvíjet od průměrné tržní ceny povolenky, kterou určí státní Operátor trhu s elektřinou.

Podmínkou bonusu bude závazek teplárny, že do roku 2030 nahradí uhelné technologie nízkoemisními – tedy plynem, spalováním odpadu nebo biomasy. Plnění závazku by kontroloval stát.

V loňském roce teplárny za povolenky vydaly zhruba šest miliard korun, letos je podle odhadů přijdou už na 11,5 miliardy. Letošní kompenzace vyplacená teplárnám by tak mohla podle navrhované legislativy dosáhnout až 8,6 miliardy korun.

Podle Pustějovského zprávy pro Sněmovnu by na bonus dosáhlo 86 teplárenských provozů.

Příliš drahé odpustky

„Teplárny nejsou schopny obrovskou ekonomickou zátěž z povolenek unést a je jedno, zda jsou na plyn nebo na uhlí,“ vysvětluje šéf Teplárenského sdružení Drápela.

Majitelé tepláren – největšími jsou tuzemské skupiny ČEZ, EPH Daniela Křetínského a SevEn Energy Pavla Tykače, francouzská Veolia Energy a německý holding MVV – mohou podle něj povolenkové ztráty určitou dobu dotovat, ale pak budou provozovny zavírat nebo z nich odcházet.

Promítnout vyšší náklady na povolenky do cen tepla není možné. Podle Pustějovského zprávy pro Sněmovnu by uhelné teplárny musely už napřesrok zdražit o 15 procent a teplárny na zemní plyn přibližně o sedm procent. Zákazník takový nárůst těžko přijme. Zvlášť, když se mu za teplo z velkých tepláren nabízí alternativa: malé kotelny na plyn, případně tepelná čerpadla.

Odpojování odběratelů může způsobit zánik systémů centrálního zásobování teplem, jak se to už v některých městech děje. Příkladem je už několik let severočeský Jablonec nad Nisou.

Velké teplárny nejsou schopny tento trend bez pomoci zvrátit. Už proto, že zatímco samy musí nakupovat povolenky, menší výrobny s výkonem pod 20 megawatt jsou od této povinnosti osvobozeny.

Tři výhody dálkového tepla

Podle Drápely je decentralizace teplárenství rizikem pro spotřebitele, lze totiž čekat, že časem budou zpoplatněny i emise u malých zdrojů, a jejich provoz tím pádem také zdraží.

„Důvodů, proč zachovat CZT, je víc,“ říká náměstek Ministerstva průmyslu René Neděla. Prvním důvodem je podle něj ochrana životního prostředí.

„Pro zdroje nad 20 megawatt tepelného výkonu platí přísnější limity, přísnější kontrola. Velké komíny jsou zpravidla umístěny mimo obydlené lokality. Při decentralizaci třeba v Jablonci se emise z jednoho kontrolovaného a regulovaného zdroje přesunuly na 16 menších kotelen, které stojí mimo povolenkový systém a za emise nic neplatí,“ vysvětluje.

Dalším důvodem je, že velké teplárny pomáhají stabilizovat elektrizační soustavu. Kromě tepla dodávají také elektřinu a jsou schopné rychle zvyšovat nebo snižovat dodávku do sítě podle potřeby. S rostoucím podílem nestabilních obnovitelných zdrojů je tato role čím dál důležitější.

Třetím důvodem je ekonomika: „Rozpad systému bude spojen s růstem nákladů na teplo. Zatím dnes ale nikdo neví, jak cena poroste, pokud se do povolenkového systému zahrnou i menší zdroje, jak se o tom nyní diskutuje,“ varuje Neděla.

Snahu podržet teplárny teď chápu. Lepší by však bylo řešit menší zdroje, které stojí mimo systém povolenek. Jsou zatíženy menšími poplatky, malé kotelny jsou od nich osvobozeny zcela.
Jiří Koželouh, energetický expert hnutí Duha

Ekologové nejsou proti

S těmito argumenty souhlasí i mnozí ekologové, byť jde proti samotnému principu zpoplatnění emisí a trhu s povolenkami. Velké teplárny s výrobu elektřiny mají částečně nahradit produkci uhelných elektráren, po jejichž zavírání ekologické organizace volají. Moderní teplárny, byť na uhlí nebo plyn, efektivněji využívají palivo a jsou pro zelené aktivisty menším zlem.

„Jistě, v energetice nemají být povolenky zdarma, ani se nemají kompenzovat,“ říká energetický specialista hnutí Duha Jiří Koželouh. „Snahu podržet teplárny teď ale chápu. I když se to správně mělo dělat jinak. Lepší by bylo řešit menší zdroje, které stojí mimo systém povolenek. Jsou zatíženy menšími poplatky, malé kotelny jsou od nich osvobozeny zcela. Velké teplárny jsou pod nesystémovou disproporční zátěží, o které se ví už dlouho a měla se řešit včas,“ říká Koželouh.

Řešením je podle něj uhlíková daň uvalená spravedlivě na všechny znečišťovatele. „Léta se tím ale nikdo nezabývá, nejsou analýzy dopadů. A vláda odmítá zavádět nové daně,“ dodává.

Nechat vývoj trhu

Zakladatel energetické skupiny Amper Jan Palaščák však kompenzace neschvaluje, problém by nechal k řešení trhu.

„Teplárny měly čas se na situaci připravit. Když je teď nezadotujeme, neznamená to, že se systémy dálkového vytápění nutně rozpadnou,“ soudí. „Může to skončit spíš změnou vlastníků. Prostě přijdou investoři, kteří dokáží v prostředí fungovat.“

Příkladem je teplárna C-Energy v Plané nad Lužnicí, jež dnes vytápí také Tábor a Sezimovo Ústí. Před deseti lety ji ovládli investoři Michal Šušák a Ivo Nejdl ze skupiny Carpaterra Capital Partners a spustili modernizační program za dvě miliardy korun.

Snížili emise z kotlů, přestavěli je na částečné spalování biomasy, vyměnili zastaralé teplovody, a snížili tak ztráty v systému, postavili fotovoltaickou elektrárnu a bateriové úložiště. Část nákladů jim pokryly dotace. Modernizace pokračuje, zdroj má do dvou let zcela skončit se spalováním uhlí. A dopad na spotřebitele? Obyvatelům Tábora, kteří se k C-Energy dodatečně připojili, teplo zlevnilo.

Také Palaščák však souhlasí s tím, že „tam, kde to má logiku“, stojí za to systémy centrálního zásobování teplem zachovat a nenechat decentralizaci živelný průběh.

Nenahraditelné CZT?

„Někde jsou centrální systémy ve špatném stavu a nemá smysl je držet. Někde je vhodnější využít různé typy technologií včetně obnovitelných. Celkově ale nechat centrální zásobování teplem svému osudu, to by chytré nebylo,“ přitakává i náměstek Neděla. A dodává, že nejlepší je kombinace obou systémů – jak dálkových, tak decentralizovaných.

Stejně situaci hodnotí i společnost ČEZ, která je jednak předním hráčem v centrálním zásobování teplem, jednak je však její dceřiná společnost ČEZ ESCO největším tuzemským dodavatelem decentralizovaných soustav a menších kotelen.

„Na centrálním zásobování je závislá pětina českých domácností, Česko je historicky na světové špičce v tomto efektivním systému. Společná výroba elektřiny a tepla maximálně efektivně využívá energii z paliv. Rozšířenější je jen v ‚zelených‘ severských státech, jako jsou Island, Finsko nebo Dánsko,“ vysvětluje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

„Z hlediska ekologie i ekonomie je vhodné zabránit rozpadu centrálních soustav zásobování teplem a teplou vodou, které navíc výrazně méně zatěžují obyvatelstvo emisemi. I například ČEZ ESCO v řadě měst doplňuje systémy centrálního zásobování a osazuje decentralizované systémy tam, kde je to vhodné,“ dodává.

Zákon o podporovaných zdrojích energie, který zavádí pomoc pro teplárny, prošel ve Sněmovně druhým čtením a v pátek ho bude projednávat sněmovní Hospodářský výbor.

Pokud jej čeští zákonodárci schválí, bude podle náměstka Neděly podléhat ještě souhlasu Evropské komise, tzv. notifikaci.

Reklama

Doporučované