Tři roky za „demoralizaci” dětí? Polští poslanci chtějí zákaz sexuální výchovy, kryjí ho prevencí pedofilie

„Navrhovaná úprava zajistí právní ochranu dětí a mládeže před sexuální zkažeností a demoralizací, která se v nebezpečném tempu šíří a týká se tisíců mladých Poláků prostřednictvím tzv. sexuální výchovy,“ píše se v odůvodnění občanského návrhu zákona, který minulý týden prošel v prvním čtení Sejmem, tedy polskou sněmovnou.

Změny navrhuje iniciativa „Stop pedofilii”. Podle ní sexuální výchova na školách motivuje děti a mladistvé k předčasnému sexuálnímu životu. Změna trestního zákoníku by zavedla pokutu či až dva roky ve vězení proto toho, „kdo veřejně propaguje nebo schvaluje pohlavní styk nezletilých”.

Tomu, kdo tak bude činit pomocí masové komunikace, mají hrozit až tři roky ve vězení. Předkladatelé také kritizují doporučení z příručky Světové zdravotnické organizace a německého Spolkového centra pro zdravotní vzdělání.

Kritici novely varují, že se bude trest týkat učitelů, lektorů sexuální výchovy i doktorů. Novela podle nich otevírá cestu k trestnímu postihu za sexuální výchovu ve školách i v rodinách. V současné polské právní úpravě je řeč pouze o veřejné propagaci pedofilního chování.

Dospívající jsou v Polsku často odkázáni jen na informace z internetu. Ve škole by se měly děti dozvědět o sexu v rámci předmětu „Výchova k životu v rodině”, jeho kvalita se ale na školách výrazně liší. Není ani výjimkou, že předmět vyučuje katecheta, tedy učitel náboženství. Roli státu často přebírají nevládní neziskové organizace.

Novelu představil poslancům právník Olgierd Pankiewicz z přípravného výboru. Varoval před „pedofilskou ideologií” i podněcováním dětí k sexuálním kontaktům. Za návrhem stojí nadace „Pro právo na život” bojující proti potratům.

Její šéf (a bývalý politik) Mariusz Dzierżawski hovoří o tom, že sexuální výchova „agresivně propaguje homosexualitu, masturbaci a další sexuální patologie”. „Startujeme zákonodárnou iniciativu, abychom zablokovali lobbistům LGBT přístup k polským dětem,” říkal Dzierżawski letos na jaře. Pro obdobný návrh nasbíral 250 000 podpisů už v roce 2011, v Sejmu ale tehdy projekt zablokovali liberálové a levice.

Teď je pod novelou podepsaných přesně 265 395 polských občanů (zákon vyžaduje minimálně 100 000). V Sejmu návrh minulou středu podpořilo 243 poslanců z řad vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS), nacionalistů a ultrapravice.

Novela tak zamířila z prvního čtení k projednání ve výborech, zabývat se jí už bude parlament v novém složení po nedávných volbách. V něm má PiS a ultrapravice pohodlnou většinu. Z řad poslanců PiS dokonce zaznívá, že by měl být trest tří let zvýšen na pět.

Proti zákazu se už zvedla vlnu nevole z řad liberálů a levice, kteří požadují ve školách kvalitní sexuální výchovu a osvětu. „Proč přirovnáváte sexuální výchovu k pedofilii? Pryč od našich dětí!” Volala ve středu v Sejmu liberální poslankyně Joanna Scheuringová-Wielgusová.

V desítkách měst se konaly protesty pod heslem „Středověký podzim” po vzoru masových demonstrací z roku 2016. Takzvané černé protesty tehdy bojovaly proti občanskému návrhu na úplný zákaz umělého přerušení těhotenství a kriminalizaci potratů. Jedním z navrhovatelů zákazu byl už zmíněný Mariusz Dzierżawski. Vládnoucí konzervativci nakonec novelu odmítli.

Téma sexuálních menšin, sexuální výchovy, ale i sexuálního zneužívání rezonuje v Polsku celý rok. Kontroverze odstartovaly, když se v únoru liberální varšavský primátor Rafał Trzaskowski v takzvané Deklaraci LGBT+ zavázal k boji s diskriminací gayů, leseb a transsexuálů, zajištění psychologické pomoci obětem násilí motivovaného homofobií, ale také sexuální výchově a osvětě proti násilí a šikaně na varšavských školách.

Právě sexuální a antidiskriminační výchova vyvolala největší vášně. Deklarace popisuje, že mladé Polky a mladí Poláci nemají přístup ke spolehlivým znalostem, magistrát tak na městských školách zavede výuku odpovídající standardům už zmiňované Světové zdravotnické organizace (WHO). Ve zkratce jde o to, aby se žáci dozvěděli, co je to kondom, interrupce a masturbace a seznámili se s různorodostí sexuální orientace.

„Řekli jsme, že budeme přemýšlet o zavedení dobrovolné sexuální výchovy na našich městských školách – kdyby tam rodiče nechtěli své děti posílat, nemuseli by. Jako inspiraci a základ bychom použili příručku WHO o tom, jak mají učitelé dětem vysvětlovat vývoj lidského těla a sebepoznávání,” řekl v rozhovoru pro Seznam varšavský primátor.

Metodiku WHO ale v březnu ostře kritizoval předseda PiS Jarosław Kaczyński. Podle něj vyzývá k předčasné sexualizaci dětí. „Dokud jsem si to sám nepřečetl, nemohl jsem uvěřit, ale má se začít ve věku 0–4 roky, čili od narození do čtvrtého roku života,“ hřímal letos v březnu. Podobné argumenty se objevují i v návrhu, který minulý týden podpořili poslanci.

V „Matici sexuální výchovy WHO” popsali experti rámec, ze kterého mohou učitelé při výuce čerpat. Ve zmíněné věkové skupině 0–4 roky, která se v argumentaci konzervativců často opakuje, by si děti měly osvojit „respekt k rovnocennosti pohlaví“. „Pro tuto mladou věkovou skupinu se to zdá být přitažené za vlasy, ale má se na mysli, aby se děti učily postoji, že chlapci a děvčata jsou si rovni,“ píše se v dokumentu, proti kterému vystupuje návrh „Stop pedofilii”.

V Polsku se během roku také živě diskutovalo o sexuálním násilí na dětech v prostředí katolické církve. Dokument „Hlavně to nikomu neříkej” o sexuálním zneužívání ze strany kněží měl na YouTube během několika dní přes 18 milionů zhlédnutí. O tématu se už mluvilo loni na podzim po filmu Klér režiséra Wojciecha Smarzowského, který poukazoval na problémy v církvi.

Sejm v reakci na pobouření veřejnosti v expresním tempu schválil zpřísnění trestů za sexuální zneužívání dětí na 30 let. Odborníci kritizovali změny jako nesystémové a zbrklé. Debata o proviněních církevních představitelů a krytí jejich činů ale záhy ustala.

Čeští školáci se s prvními informacemi seznamují na prvním stupni. Více se na téma sexuální výchovy dozvídají od šesté třídy a hlavně v osmém a devátém ročníku.

Sexuální výchova je v Česku součástí předmětů jako jsou biologie, občanská a rodinná výchova nebo výchova ke zdraví. Její obsah vždy závisí na každé škole, zapojit se do ní mohou zdravotníci (lékaři, porodní asistentky, sexuologové), odborníci na lidská a genderová práva, psychologové nebo nevládní organizace.

Ke sporům o podobu sexuální výchovy došlo v Česku v roce 2011, když byl ministrem školství Josef Dobeš z Věcí veřejných. Ten vyhověl některým požadavkům ultrakonzervativního Výboru na obranu rodičovských práv, který dokonce požadoval úplné zrušení sexuální výchovy. Změny ale padly s odchodem Dobeše z vlády o rok později.