Hlavní obsah

Tři romské děti ve třídě. Kritické číslo, aby školy nezačaly upadat

Foto: Josef Mačí

Krnovští žáci se v Doučovacím klubu Devítka připravují pod dohledem Věry Wdówkové.

Reklama

27. 1. 6:00

V Česku existují desítky segregovaných romských škol. Jenže vzdělávací systém je tak decentralizovaný, že Ministerstvo školství nemá sílu problém řešit. Všechna tíha tak leží na obcích.

Článek

Před domem leží hromada všemožného harampádí. Od starých kol přes hrnce až po dávno vysloužilé sporáky. Že se v přízemí dvoupatrové budovy na okraji krnovské sociálně vyloučené lokality Vrchlického děje něco zvláštního, napovídají jen vylepené vystřihovánky v oknech. Z druhé strany domu pak nenápadná cedulka Doučovací klub Devítka.

Každou chvíli ale vyběhne z polorozpadlé budovy naproti pár dětí a vběhne do dveří. Z nich zase vystřelí jiná skupina a peláší domů. A takhle to tu běží každý všední den odpoledne.

V rohovém dvoupokojovém bytě se schází místní romské děti a připravují se do školy. Hlavní místnost je vybavená jako vesnická malotřídka. Jsou tu lavice, tabule, knihovna, na zdi pečlivě nakreslená a hrdě vylepená romská vlajka, kterou doplňuje několik hesel. Třeba: „Nepromarni ani den.“ Hlavně je tu ale učitelka Věra Wdówková, která dětem společně s dalšími kolegy a kolegyněmi pomáhá od pondělí do pátku s domácími úkoly.

„Hy-chy-ky-ry-dy-ty-ny. Na zdi visí hodiny…,“ zaváhá při slabikování jedna z prvňaček a neví, jak dál. „Stále stejně tam a sem…,“ napovídá jí dále říkanku Wdówková a společnými silami ji dokončují: „Pohybují kyvadlem.“

„Snažíme se, aby děcka chodila každý den. A klademe to na srdce i rodičům. Díky tomu víme, co s nimi ve škole probírali a na co se potřebují připravit,“ říká Wdówková.

Dva chlapci mezitím u stolu dopisují úkol. Další děvče si maluje. Společně tvoří jednu skupinu, která do třídy chodí ve stejný čas. Od dvanácti do čtyř se takových školou povinných žáků v doučovacím klubu vystřídá 15 až 20. Spousta dětí ze sousedství se ale potkává jen tady. Nechodí totiž do stejné třídy, často ani do jedné školy, i když bydlí pár desítek metrů od sebe.

Školu zrušili a děti rozdělili

Romské děti a žáci ze sociálně vyloučených lokalit jsou rovnoměrně rozděleni do všech čtyř místních škol. Každý vchod v ulici spadá do jiné. Vrchlickou lokalitu si rozdělují tři školy. Všichni krnovští žáci mají navíc zajištěné doučování. Buď přímo nedaleko bydliště, jako je to v Devítce, nebo ve škole. To je na české poměry unikátní model a Krnov tím podle odborníků čelí vzorově segregaci v základním školství.

Dělení škol na elitní, průměrné a v podstatě odpadní je obrovským problémem, se kterým se tuzemský vzdělávací systém potýká. V Česku je zhruba čtyři tisíce základních škol. Do 70 z nich chodí většinově romští žáci, existuje ale i 13 takových, kde je podíl Romů 90procentní. Čísla zveřejňuje každý rok Kancelář veřejného ochránce práv. Téměř devět tisíc žáků tak nemá stejnou šanci na vzdělání jako jejich vrstevníci.

„Kdo má zkušenost s tím, jak to funguje v segregovaných školách, tak ví, že reálně vzdělávací ambice nemají a jejich žáci při přechodu na druhý stupeň zaostávají svými vědomostmi zhruba o dva školní roky oproti běžným dětem na běžných školách,“ říká analytik Člověka v tísni Daniel Hůle, který je zároveň spoluautorem Analýzy segregace v základních školách.

Ještě před 11 lety přitom v Krnově přesně taková škola existovala. Řadila se do kolonky těch několika v republice, kam chodilo přes 90 procent romských žáků. Jenže radnice v čele s tehdejší starostkou Renatou Ramazanovou a její budoucí nástupkyní Alenou Krušinovou se odhodlala k radikálnímu kroku, který odmítali jak romští, tak majoritní rodiče. Segregovanou Základní školu náměstí Míru město zrušilo a její žáky rozdělilo rovnoměrně mezi všechny školy.

„My jsme měli výhodu v tom, že se nám vytvořila segregovaná škola jenom od prvního do pátého ročníku. To nám nahrálo. Protože děti stejně musely přejít z naprosto izolovaného prostředí do běžných škol a ředitelé si uvědomovali, že je to neudržitelné. Pro ně bylo snazší pracovat s takovými žáky od první třídy,“ vysvětluje vedoucí odboru školství, kultury a sportu v Krnově Pavlína Říhová.

Bílí proti Romům

V tu dobu také začal na zdejší škole s matematickými třídami ZŠ Janáčkovo náměstí ředitelovat Karel Handlíř – jedna ze současných hlavních tváří boje proti segregaci v Krnově. Handlíř momentálně stojí i za projektem Společného rozvoje inkluze v Krnově, který dotuje Ministerstvo školství. Ale zpět na začátek. V roce 2008 totiž všechny školy ve snaze o integraci romských žáků tvrdě narazily.

„My jsme byli škola v uvozovkách elitní. Romy jsme tady skoro vůbec neměli. A najednou jsme dostali 46 romských dětí, což byl obrovský otřes pro celou komunitu školy,“ vrací se na začátek snah Handlíř.

Jako čerstvý ředitel se navíc musel hned vypořádat s peticí romských rodičů proti asistentovi, který docházel do rodin. Všechny rodiče proto obešel a i díky tomu zjistil, čeho se nejvíce obávají a co potřebují.

„První rok byl hodně dramatický. Šesťáci, kteří přišli z rozpuštěné školy, byli na úrovni třetí třídy. Měli navíc tendenci vytvářet takové vlastní komunity. Stejně tak ale majoritní žáci. Vztahy mezi těmito komunitami byly velmi vyhrocené a často docházelo i k fyzickým střetům,“ vzpomíná Handlíř.

Foto: Josef Mačí
Foto: Josef Mačí
Foto: Josef Mačí
Foto: Josef Mačí
Foto: Josef Mačí
Foto: Josef Mačí
Foto: Josef Mačí
Foto: Josef Mačí

Ředitel pochopil, že pokud se romské děti mají dostat alespoň do průměru, musí se s nimi někdo soustavně připravovat. Jejich rodiče totiž prošli povětšinou zvláštní školou a dětem nebyli schopní s domácími úkoly pomoct. ZŠ Janáčkovo náměstí a nezisková organizace Reintegra proto společně založily Doučovací klub Devítka, kam děti ze sociálně vyloučené lokality docházely. Díky soustavné práci v klubu se podařilo romským žákům alespoň částečně dohnat manko, které nabrali na segregované škole.

„Pro takové děti je to hodně náročné. Musí strávit šest hodin ve škole a ještě k tomu každý den chodit odpoledne do doučovacích klubů a připravovat se tam. Důležité tak bylo změnit organizaci výuky, aby děti mohly co nejvíce pracovat už ve škole a aby si toho domů nosily co nejméně,“ zdůrazňuje Handlíř.

Stejně zásadní jako soustavná práce s vyloučenými žáky je ale trvalá podpora města. Ačkoliv se na krnovské radnici během 11 let vystřídali tři starostky, jeden starosta a různé koalice, jednou nastavený směr všichni poctivě drží. Ředitelé všech škol se společně s úředníky z odboru školství navíc pravidelně scházejí. Hlavně si ale školy po každém zápise předávají děti ze sociálně vyloučených lokalit tak, aby v každé třídě byly pokud možno maximálně tři.

Tenhle kritický počet je důležitý. Potvrzují to i závěry už výše zmíněné Analýzy segregace v základních školách. Nejenže děti netvoří v takovém počtu uzavřené komunity a lépe se integrují, zároveň ale nemají rodiče z majoritní společnosti tendenci přesouvat děti do jiných škol. To se podle průzkumu publikovaného v analýze děje, pokud je ve třídě pět a více romských žáků.

„Důležité je, aby celé rodiny zdolávaly postupně určité stupně vzdělání. Teď je zásadní, abychom děti dovedli do deváté třídy. Protože když to zvládnou, tak pro jejich děti už to bude standard. Dneska to ale tak není, protože jejich rodiče prošli zvláštními školami a většina z nich skončila v šesté nebo sedmé třídě,“ říká Handlíř.

Zlomit tento trend je v Česku obzvlášť důležité, protože o tom, jestli děti dokončí základní nebo střední školu více než v jiných vyspělých zemích, rozhoduje rodinné zázemí a dosažené vzdělání rodičů. Analýza výzev ve vzdělávání upozorňuje, že nízká společenská a kulturní úroveň rodiny zvyšuje žákovi sedmkrát šanci, že bude opakovat ročník základní školy. V průměrné zemi OECD je to ale jen čtyřikrát.

Krnov, Sokolov a možná Kladno

Podobně výjimečnou cestou jako Krnov se vydal ještě Sokolov. Stejně jako ve Slezsku i na západě Čech zrušili segregovanou romskou školu. Společně s tímto krokem radnice překreslila spádové obvody, aby děti z vyloučených lokalit jen nepřešly do jiné školy. Jenže po reformě z roku 2011 začala situace sklouzávat zase zpět do zajetých kolejí. I kvůli velké migraci z dalších obcí v okolí a proměně bytové situace dopadá na některé sokolovské školy problém se znevýhodněnými žáky více než na jiné.

„Model Krnova, který opravdu funguje, jsme se snažili replikovat v Sokolově, ale ukazuje se, že kombinace zdejších lidských faktorů je tak složitá, že je to neopakovatelný model. Já jim hrozně fandím, ale reformu školství nelze dělat na půdorysu dobrovolnosti. Ke zvýšení rovností šancí ve vzdělávání může vést jedině systémová změna,“ myslí si Hůle.

Zcela opačně se k problému segregace staví v Mostě. Tam jsou spádové obvody nastaveny tak, aby úroveň škol s lepší pověstí neohrožovali sociálně znevýhodnění žáci z blízkých ulic. Takhle to funguje i v desítkách dalších českých měst.

Na rozcestí se nyní nachází Kladno. Jeho vzdělávání funguje segregačně stejně jako v Mostě, hnutí Kladeňáci, které vládne společně s ODS, ANO a SPD, se ale snaží protlačit některé změny.

Středočeské město, kde bývalý primátor Milan Volf označoval lidi ze sociálně vyloučených lokalit za „nevzdělatelné“ a byl odhodlaný za každou cenu „chránit většinu před menšinou“, má hned dvě školy, do kterých se soustředí romské děti a žáci ze sociálně vyloučených lokalit. Původně vznikly špatně nastavenými spádovými obvody. Dnes si ale složení udržují hlavně tradicí. Školy mají pověst institucí, které umí pracovat s dětmi s handicapem. Jak ale ukazují výzkumy, zdejší žáci kvůli tomu nemají stejnou šanci na vzdělání jako děti ambicióznějších rodičů, kteří volí raději jednu z elitnějších škol v Kladně.

„Nikdo je neodsuzuje k horší vzdělávací dráze. Já si myslím, že právě ty školy, které mají více speciálních pedagogů nebo psychologů, dosahují lepších výsledků ve vzdělávání takových dětí. Z horšího stavu se dostanou do nějakého podprůměrného nebo průměrného, takže to dítě víc zvednou,“ je přesvědčený primátor Kladna Dan Jiránek (ODS).

S tím ale nesouhlasí odborníci na segregaci nebo ombudsmanka Anna Šabatová. Takové školy mají na děti nižší nároky, žáci pak často nepokračují na střední školu nebo ani nedokončí povinnou docházku a stejně jako jejich rodiče se propadají do sociálního vyloučení.

„V tom lokálním systému jsou všichni spokojení, jak to funguje. Jeden typ škol se špatných dětí zbaví a ten druhý typ se cítí být profíky na špatné děti,“ vysvětluje složitou situaci v takových městech Hůle.

„Je to ale jen hloupý alibismus, se kterým bychom se neměli spokojit, protože základní ambicí by mělo být, aby i romské a znevýhodněné děti zažily úspěch v běžné základní škole,“ dodává Hůle.

Změnit kladenské školy na otevřenější a modernější vzdělávací instituce chce náměstek primátora Tomáš Kutil (Kladeňáci). Ten s názorem primátora Jiránka o dělení dětí podle jejich schopností nesouhlasí. Klíč naopak vidí v předškolní přípravě, kterou dětem v Kladně nabízí třeba spolek Vějíř. Díky tomu se budoucím prvňáčkům ze znevýhodněného prostředí daří vyrovnat náskok ostatních dětí, a mohou tak nastoupit do běžné základní školy.

Podle Kutila je neprůchodné najednou segregované školy zrušit, tak jako v Krnově nebo Sokolově. S postupným začleňováním ale mohou pomoct nová opatření. Na jeho návrh rada města doporučila ředitelům, aby přijímali do prvních ročníků i žáky, kteří ve spádovém obvodu bydlí, ale nemají tam trvalé bydliště.

Město připravuje i pozici školního asistenta. Jeho úkolem bude školám zajistit, aby se mohly stát správcem přídavků na děti u rodin, které se nestarají o vzdělání svých dětí. Asistenti se zaměří také na záškoláctví. „Základní částka pro tento rok je 610 korun měsíčně na jedno dítě. Za tuto částku by škola dětem platila školní potřeby, výlety nebo kroužky,“ plánuje Kutil. Jestli to v Kladně pomůže, ale ukáže až čas.

Bez výsledků, ale s nadějí

Krnov je pro města bojující se segregací ve školství vzorem. Ani tam ale po 11 letech nemají žádné jednoznačné výsledky. Několik znevýhodněných dětí prošlo až na střední školu, ale na zásadnější posun si bude muset Krnov ještě počkat. Ředitel Handlíř, vedoucího školského odboru Říhová i učitelka Wdówková se shodují, že je to generační problém, který se za pár let nevyřeší.

„My jsme navíc nikdy nepřistoupili k žádné pozitivní diskriminaci. Vždycky jsme lpěli na tom, že dítě musí mít nějakou minimální sumu znalostí. Dneska se ale přikláním k tomu, že je potřeba i ta pozitivní diskriminace. Je prostě nutné, aby se znevýhodněné děti přehouply přes práh základního vzdělání a dokončily devítku, právě s ohledem na další generace,“ dodává Handlíř.

S kamerou v romských osadách: Tak otřesně vypadá odvrácená tvář Slovenska. (Video: Seznam.cz)

Podle Hůleho je chyba na straně státu a Ministerstva školství, protože nechávají řešení segregačního školství pouze na městech.

„Máme špatně nastavený systém, který je absolutně decentralizovaný. MŠMT nemá žádnou převodní páku, aby určilo, jak mají školy fungovat, jediný nezávislejší prvek je krajská školní inspekce. Když jsou ale ředitel a starosta za jedno, tak segregační model není nikdo schopný narušit,“ myslí si Hůle.

V Krnově ho ale úspěšně narušili. Zdejší děti tak mají šanci překonat nástrahy základního školství a zlomit trend, který je předurčuje k tomu, aby ze vzdělávacího proudu brzo vybočili. Protože jak praví jeden z citátů na zdi Doučovacího klubu Devítka:

„Nezáleží přece na tom, jestli je někdo Rom, Vietnamec nebo je bílý, ale jde o to, jestli je dobrý.“

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené