S koncem války a všeobecnou obnovou společnosti se znovu začaly organizovat evropské filmové festivaly. Už v roce 1946 obnovily svůj festival Benátky, Cannes nebo Locarno. I v Československu se v tu dobu konal festival s mezinárodní účastí. Zpočátku se dělil mezi Mariánské Lázně a Karlovy Vary, ale na začátku 50. let se trvale usadil v Karlových Varech. Tehdy se ob rok střídal s festivalem v Moskvě.
Hlavním dějištěm festivalu ve Varech byl zprvu Grandhotel Pupp (v době komunismu známý jako Grandhotel Moskva), hotel Richmond, dvě další místní kina a letní kino. Tyto prostory ale s rostoucí popularitou festivalu přestaly svou kapacitou stačit, navíc přebíhání mezi jednotlivými kiny bylo složité pro organizaci festivalu. Ze strachu, že by se prestižní akce mohla přesunout do Moskvy natrvalo, se začalo jednat o výstavbě nového festivalového paláce, který by byl schopen pojmout téměř celý festival a zároveň měl dostatečně moderní zázemí, aby byl schopen i nadále konkurovat ostatním evropským festivalům.
Soutěž na hotel Thermal byla vypsána v roce 1964, zúčastnilo se jí přes 80 ateliérů, polovina z nich ale projekt ani neodevzdala. Machoninovi získali první místo i proto, že zvládli velmi složité a obsáhlé zadání zpracovat do nejvíce komplexního návrhu.
Jedna ze soutěžních vizualizací manželů Machoninových. Věra Machoninová popisuje, jak se k tak velké zakázce, jako byl hotel Thermal, vůbec dostali: „Soutěže nebyly přímo objednané, byli jsme přece státní zaměstnanci. Přes den jsme byli ve státním podniku a večer jsme si mohli kreslit soutěže, v našem soukromém čase. Udělali jsme 10 soutěží a vyšla jedna. Nebylo to lehké – děti byly malé, byly tři, pracovali jsme ve dne v noci. Když jsme soutěž vyhráli, zakázku už zadavatelé objednávali u Státního projektového podniku, kde jsme byli zaměstnáni. Tím, že jsme občas vyhráli soutěž, jsme tomu podniku přinášeli práci.“
Takto vypadala práce architekta v 60. letech. Mistři ateliéru nosili bílé pláště, všechno se kreslilo ručně. Na fotografii je architekt Vladimír Machonin a zaměstnanci Atelieru Alfa.
Momentka ze stavby hotelu Thermal.
O hotelu Thermal se často mluví jako o brutalistické budově či „betonovém monstru“. Konstrukce hotelu je ve skutečnosti ocelová a betonové desky, kterými je hotel opláštěn, jsou velmi subtilní - mají jen 7 cm. Ocelová konstrukce současně umožnila vykonzolování sálů, tím se výrazně zmenšila zastavěná plocha a velký objem se odlehčil.
Bazén byl součástí projektu na žádost města Karlovy Vary, které chtěly, aby měl festivalový palác nějaké využití i pro místní.
Hotel Thermal v době svého otevření - bez vizuálního smogu a s volným přístupem k řece. Fontána, ze které dnes zbývá pouhé torzo, měla sloužit k osvěžení v parných dnech festivalu. Návštěvníci si tam mezi promítáními mohli máčet nohy a hodnotit zhlédnuté filmy.
Veškerý původní interiér hotelu byl ručně navržen manželi Machoninovými, a to přímo pro hotel.
Na fotografii Kongresový sál. V šedesátých letech, kdy byl hotel Thermal projektován, bylo velice populární používat barvu jako stavební prvek. Věra Machoninová k tomu říká: „Tenkrát to ve světě byla móda, úplná posedlost barvou.“
Kinosál: Velký sál hotelu ještě s originálními sedadly. Břidlicové pásy po stranách promítacího plátna jsou tam kvůli akustice, což je typickým znakem architektury té doby. I něco ryze funkčního muselo mít hezkou formu.
V době komunismu platilo pravidlo, že 1-4 % nákladů na jakoukoliv stavbu musí připadnout uměleckým dílům. Hotel Thermal byl tím pádem protkaný díly od nejlepších umělců své doby. Ve foyer před vstupem do malých sálů jsou to například svítila od sklářů Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.
Dobová fotografie lobby baru a otočných ušáků s vysokými opěradly, které umožňovaly se v případě potřeby soukromí otočit ke skupině zády. Machoninová design křesel vysvětluje takto: „Ta křesla vytvářela intimní prostředí. Když jste s někým mluvili, seděli jste v ušáku, on seděl v ušáku, tak jste se mohli otáčet, položit si hlavu, mluvit a nebylo vás slyšet.“
Bar „Peklo“ je v současné chvíli téměř jediným místem, které si dodnes zachovalo původní podobu. Machoninovi se snažili v hotelu co nejvíce používat čtyři „základní“ materiály - beton, sklo, hliník a červeně mořené dřevo, což vytváří jednotící dojem. Exteriér budovy plynule přechází do interiéru - barová stěna v podzemí je pokryta stejnými deskami z tryskaného betonu, které najdete na fasádě.
I bazénová kavárna byla vybavena vlastním souborem křesílek navržených přímo pro Thermal. Na fotografii sedí zády ke kameře Věra Machoninová.
Před a po: Hotel Thermal prošel od 90. let řadou neautorizovaných rekonstrukcí, v současné době probíhá další. „Autorské právo slouží zejména k tomu, aby stavba nepřišla o svoji atmosféru a uchovala si původní vizi. Pokud se autorská práva přehlížejí, mohou výsledky rekonstrukce dopadnout velmi odlišně od původního záměru,“ upozorňuje vnučka Machoninových Marie Kordovská. „Přejeme si, aby naše babička měla skrze našeho právníka přehled o tom, co se děje. Podle autorského zákona všechny změny, které tam proběhnou, musí být konzultovány - a to tak dosud není.“
Pozn. red.: V redakci pracuje jako produkční Jan Kordovský, vnuk Machoninových. Na vzniku tohoto materiálu se nijak nepodílel.